12 C 295/2023-37 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném jako právní nástupkyně společnosti [právnická osoba], [IČO], zaplacení částky 28.480 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně na základě smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 17. 12. 2020 poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč. Žalovaný dohodnuté splátky nehradil řádně. Žalobkyně tvrdila, že ke dni postoupení žalovaný uhradil částku 1.500 Kč, dále již nebylo hrazeno ničeho. Žalobkyně požadovala zaplacení částky 16.500 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1.325,14 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2.490,13 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 10.000 Kč od 24. 3. 2023 do zaplacení a úroku ve výši 22,08 % ročně z částky 10.000 Kč od 24. 3. 2023 do zaplacení. Dále žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně na základě smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené dne 23. 7. 2020 poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 12.000 Kč. Žalovaný dohodnuté splátky nehradil řádně. Žalobkyně tvrdila, že ke dni postoupení žalovaný uhradil částku 9.620 Kč, dále již nebylo hrazeno ničeho. Žalobkyně požadovala zaplacení částky 11.980 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1.216,62 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3.353,57 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 9.317,78 Kč od 24. 3. 2023 do zaplacení a úroku ve výši 22,08 % ročně z částky 9.317,78 Kč od 24. 3. 2023 do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 17. 12. 2020 soud zjistil, že mezi společností [právnická osoba] (dále jen„ věřitel“), a žalovaným bylo písmeně dohodnuto, že věřitel žalovanému poskytne peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal věřiteli vrátit poskytnuté prostředky spolu s úrokem ve výši 2.000 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 2.000 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso ve výši 4.000 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 300 Kč s tím, že poslední splátka byla stanovena na den 10. 2. 2022. Žalovaný ve smlouvě prohlásil, že peněžní prostředky v hotovosti převzal. Žalovaný je ve smlouvě označen jménem, příjmením, rodným číslem a adresou bydliště. 4. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne 23. 7. 2020 soud zjistil, že mezi věřitelem a žalovaným bylo písmeně dohodnuto, že věřitel žalovanému poskytne peněžní prostředky ve výši 12.000 Kč a žalovaný se zavázal věřiteli vrátit poskytnuté prostředky spolu s úrokem ve výši 2.400 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 2.400 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso ve výši 4.800 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 360 Kč s tím, že poslední splátka byla stanovena na den 16. 9. 2021. Žalovaný ve smlouvě prohlásil, že peněžní prostředky v hotovosti převzal. Žalovaný je ve smlouvě označen jménem, příjmením, rodným číslem a adresou bydliště. 5. Ze zákaznické karty soud zjistil, že žalovaný o svých poměrech písemně dne 23. 7. 2020 prohlásil, že bydlí v nájemním bytě, nemá vyživovací povinnosti, je invalidní důchodce, pobírá důchod ve výši 12.547 Kč měsíčně, nehradí žádné splátky úvěrů a jeho běžné měsíční výdaje činí 2.000 Kč za nájem a 5.000 Kč na jeho osobu. Věřitel zde uvedl, že prohlášení žalovaného ověřil potvrzením o důchodu a nájemní smlouvou. Uvedené informace žalovaný stvrdil svým čestným prohlášením a podpisem. 6. Ze zákaznické karty soud zjistil, že žalovaný o svých poměrech písemně dne 17. 12. 2020 prohlásil, že bydlí v nájemním bytě, nemá vyživovací povinnosti, je invalidní důchodce, pobírá důchod ve výši 12.547 Kč měsíčně, hradí splátky úvěrů 1.440 Kč měsíčně a jeho běžné měsíční výdaje činí 2.000 Kč za nájem a 4.000 Kč na jeho osobu. Věřitel zde uvedl, že prohlášení žalovaného ověřil potvrzením o důchodu a nájemní smlouvou. Uvedené informace žalovaný stvrdil svým čestným prohlášením a podpisem. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23. 3. 2023 a seznamu postoupených pohledávek má soud prokázáno, že mezi věřitelem a žalobkyní bylo dohodnuto postoupení pohledávek za žalovaným, které vyplývají ze smlouvy o úvěru [číslo]. 8. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 19. 4. 2023 a podacího lístku má soud prokázáno, že žalovanému byla dne 19. 4. 2. 2023 zaslána výzva k zaplacení dlužné částky ve lhůtě 10 dnů a současně byl vyrozuměn o postoupení pohledávek. 9. Z výzvy k plnění před podáním žaloby ze dne 30. 5. 2023 a podacího lístku má soud prokázáno, že žalovanému byla dne 20. 5. 2023 zaslána výzva k úhradě dlužné částky před podáním žaloby. 10. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 12. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2). 13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 14. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 15. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 16. Podle ust. § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 17. Podle ust. § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 18. Na základě shora provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným a věřitelem byly v obou případech uzavřeny smlouvy o zápůjčce, současně se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru a o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a následující o. z. Za rozhodující pro právní posouzení této věci soud považoval skutečnost, zda věřitel řádně splnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného tak, jak to pod sankcí neplatnosti ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Věřitel pak smí úvěr poskytnout jen tehdy, pokud nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. V tomto směru je třeba připomenout, že české spotřebitelské právo je mimo jiné částečně transponovanou směrnicí č. 93/13 EHS a ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru pak transponovanou směrnicí č. 2008/48/ES, která v čl. 8 členským státům ukládá povinnost zajistit, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací a v čl. 23 povinnost stanovit pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmout veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. K otázce interpretace citovaných článků předmětné směrnice pak Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/