16 C 203/2024-46 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení , částka, (představujících jistinu , částka, , úrok , částka, , úrok z prodlení z jistiny ke dni , datum, ve výši , částka, , úrok z prodlení z úroku ke dni , datum, ve výši , částka, , poplatky v celkové výši , částka, a poplatky v celkové výši , částka, ) s příslušenstvím. Tvrdila, že žalovaný uzavřel s žalobkyní smlouvu o úvěru Expres půjčka č. , tel. číslo, , jejíž nedílnou součástí byly obchodní podmínky, na základě níž se zavázala žalovanému poskytnut úvěr , částka, , který se žalovaný zavázal vrátit i s úrokem v měsíčních splátkách , částka, . Úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru žalobkyně posuzovala na základě informací poskytnutých žalovaným v žádosti o úvěr, rovněž pomocí externích a interních databází BRKI, NRKI, insolvenčního rejstříku, databáze Ministerstva vnitra, historických dat Českého statistického úřadu a dalších databází; žalobkyně vyšla z příjmu žalovaného , částka, čistého měsíčně (doloženého potvrzením o příjmu), dále z jím uvedeného příjmu domácnosti , částka, , pokud jde o výdaje žalovaného, tam vyšla z částky , částka, dle údajů Českého statistického úřadu. Žalobkyně tedy vyhodnocovala nejen údaje poskytnuté žalovaným, nýbrž je konfrontovala s výstupy z celé řady registrů a databází. Žalovaný celý poskytnutý úvěr , částka, načerpal, nicméně svou povinnost řádně a včas splácet předepsané splátky neplnil, proto žalobkyně v souladu s ujednáním úvěr prohlásila ke dni , datum, za zcela splatný a současně jej vyzvala k úhradě celého dluhu.2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.3. Ve věci bylo rozhodnuto na základě listinných důkazů bez nařízení jednání za podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též „o. s. ř.“), když žalobkyně s takovým postupem souhlasila a žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil, v důsledku čehož se má za to, že s takovým postupem souhlasí.4. Na základě listinných důkazů vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci:Žalovaný uzavřel s žalobkyní dne 15. 9. 2021 úvěrovou smlouvu – , Anonymizováno, , Anonymizováno, , na základě níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr , částka, a žalovaný se zavázal jej vrátit i s úrokem 14,7 % ročně ve , Anonymizováno, měsíčních splátkách po , částka, (přičemž výše poslední splátky je , částka, ), počínaje , datum, , a to vždy k 15. dni v měsíci; účastníci si dále sjednali, že ujednání o úvěru se řídí právními předpisy České republiky a nedílnou součástí smlouvy jsou všeobecné produktové podmínky a sazebník (prokázáno uvedenou úvěrovou smlouvou, včetně formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru). Úvěr , částka, byl žalobkyní vyplacen na účet žalovaného dne , datum, (prokázáno výpisem z účtu za září 2021). V žádosti o úvěr žalovaný uvedl, že má základní vzdělání, je svobodný, má družku, bydlí v pronajatém bytě či domě na adrese , adresa, , nemá žádnou vyživovací povinnost, od , datum, je zaměstnán v pracovním poměru na dobu neurčitou u společnosti , právnická osoba, , sídlem v Libáni, na pozici operátor výroby s průměrným příjmem , částka, čistého měsíčně (prokázáno žádostí o úvěr). Údaje o výši příjmu ze zaměstnání žalobkyně ověřovala z potvrzení zaměstnavatele žalovaného o výši příjmu (prokázáno uvedeným potvrzením ze dne , datum, ). Od , datum, do , datum, byla na účet žalovaného poskytnuta z účtu , Anonymizováno, , Anonymizováno, platba , částka, označená jako vyúčtování stravného MS 2020/21, dále žalovaný zaplatil mj. dne , datum, do zahraničí , částka, s označením „alimenty Ninka jarosiova“ a téhož dne , částka, s označením „, jméno FO, obědy“ (prokázáno výpisem z účtu za září 2021). Protože žalovaný opakovaně porušoval smluvní ujednání, žalobkyně dopisem ze dne , datum, prohlásila úvěr za splatný a žalovaného vyzvala, aby dluh , částka, (tj. jistina , částka, , úrok , částka, , úrok z prodlení ke dni , datum, ve výši , částka, , poplatky v celkové výši , částka, , náklady upomínání , částka, ) do , datum, zaplatil (prokázáno uvedeným dopisem). Žalovaný na základě předmětné úvěrové smlouvy postupně žalobkyni uhradil celkem , částka, (prokázáno umořovací tabulkou a platební historií).5. Z žádných dalších listinných důkazů soud pro nadbytečnost nevycházel, neboť směřovaly ke skutečnostem, které byly s ohledem na právní posouzení věci irelevantní (konkrétně důkazy ke sjednané výši poplatků, přirůstání úroku k jistině a podmínkám zesplatnění, tj. důkazy všeobecnými produktovými podmínkami, sazebníkem a tabulkou předpisů úroku z prodlení).6. Žalovaný je občanem , Anonymizováno, , Anonymizováno, , proto se soud zprvu zabýval otázkou pravomoci a příslušnosti českého soudu a otázkou rozhodného práva. Soud na daný vztah aplikoval – v souladu s § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém – úpravu obsaženou jednak v nařízení Evropského parlamentu a Rady EU č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále též „Brusel I. bis“), a jednak v nařízení Evropského parlamentu a Rady EU č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (dále též „Řím I.“), když mezinárodní smlouva mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o právní pomoci poskytované justičními orgány a o úpravě některých právních vztahů v občanských a trestních věcech, vyhlášená pod č. 209/1993 Sb., tuto problematiku neupravuje, a dospěl k závěru, že podle čl. 17 bod 1. písm. c) ve spojení s čl. 18 bod 2. Brusel I. bis je dána jeho pravomoc i příslušnost k rozhodnutí věci a podle čl. 3 bod 1 Řím I. je rozhodným právem právní řád České republiky, když právo České republiky jako rozhodné právo si strany ujednaly a žalovaný má na území České republiky bydliště (je zde i hlášen k pobytu).7. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do , datum, , dále též „ZSÚ“, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.8. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.9. Na základě zjištěných skutečností dospěl soud k závěru, že žalobou uplatněný nárok je důvodný jen zčásti.10. Žalovaný uzavřel s žalobkyní smlouvu o úvěru (§ 2395 a násl. o. z.), šlo přitom o spotřebitelský úvěr (§ 2 odst. 1 ZSÚ), neboť žalobkyně vystupovala v postavení podnikatele (§ 420 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále též „o. z.“), zatímco žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.). Žalobkyně byla poskytovatelkou úvěru podle § 3 odst. 1 písm. d) ZSÚ, bylo tedy namístě aplikovat rovněž příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, který klade na poskytovatele úvěru vyšší nároky. Ustanovení § 86 odst. 1 ZSÚ ukládá poskytovateli úvěru povinnost s odbornou péčí (§ 75 ZSÚ) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti je pak sankcionováno neplatností s