16 C 230/2024-25 — Okresní soud v Nymburce

1. Toto rozhodnutí obsahuje zkrácené odůvodnění podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též „o. s. ř.“). Ve věci bylo rozhodnuto na základě listinných důkazů bez nařízení jednání za podmínek § 115a o. s. ř., když žalobkyně s takovým postupem souhlasila a žalovaná se k výzvě soudu nevyjádřila, v důsledku čehož se má za to, že s takovým postupem souhlasí.2. Předmětem řízení bylo zaplacení částky a příslušenství specifikovaných shora ve výroku I., to vše z titulu jízdy vlakem společnosti , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , dále též „právní předchůdkyně“, bez platného jízdního dokladu dne , datum, .3. Na základě listinných důkazů vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci:Žalovaná se dne , datum, přepravovala vlakem č. , hodnota, provozovaným právní předchůdkyní, a to z , adresa, (tj. , Anonymizováno, km); na výzvu průvodčího se neprokázala platným jízdním dokladem, ani nezaplatila jízdné , částka, a přirážku k jízdnému , částka, ; žalovaná se prokázala dokladem č. , Anonymizováno, a potvrzení o nedodržení , Anonymizováno, podepsala (zřejmé z hlášenky č. , hodnota, -, Anonymizováno, ). Právní předchůdkyně uzavřela se společností , Anonymizováno, & , Anonymizováno, , advokátní kancelář s.r.o., IČO: , IČO, , dne , datum, smlouvu o postoupení pohledávky, na základě níž byla mj. předmětná pohledávka za žalovanou postoupena na uvedenou společnost (zřejmé ze smlouvy o postoupení pohledávek č. , hodnota, a její přílohy). Společnost , Anonymizováno, & , Anonymizováno, , advokátní kancelář s. r. o. následně uzavřela dne , datum, s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, na základě níž postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni (zřejmé se smlouvy o postoupení pohledávek č. , hodnota, a její přílohy)., právnická osoba, řízení nebylo tvrzeno (ani prokázáno), že by žalovaná žalovanou částku zaplatila.5. Žalovaná je občanem , Anonymizováno, , Anonymizováno, , proto se soud zprvu zabýval otázkou pravomoci a příslušnosti českého soudu a otázkou rozhodného práva. Soud na daný vztah aplikoval – v souladu s § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém – úpravu obsaženou jednak v nařízení Evropského parlamentu a Rady EU č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále též „Brusel I. bis“), a jednak v nařízení Evropského parlamentu a Rady ES č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (dále též „Řím I.“), když mezinárodní smlouva mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o právní pomoci poskytované justičními orgány a o úpravě některých právních vztahů v občanských a trestních věcech, vyhlášená pod č. 209/1993 Sb., tuto problematiku neupravuje, a dospěl k závěru, že podle čl. 4 bod 1. Brusel I. bis je dána jeho pravomoc i příslušnost k rozhodnutí věci a podle čl. 5 bod 2 Řím II. je rozhodným právem právní řád České republiky, jelikož žalovaná má na území České republiky bydliště a smlouva o přepravě byla uzavřena pro cestu s nástupem (i výstupem) na území České republiky.6. Soud shledal žalobou uplatněný nárok důvodným. Nastoupením cesty vlakem uzavřela žalovaná s právní předchůdkyní smlouvu o přepravě podle § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též „o. z.“), na základě níž jí vznikla povinnost zaplatit jízdné. Žalovaná se však na výzvu pověřené osoby neprokázala platným jízdním dokladem, v důsledku čehož jí vedle toho vznikla povinnost zaplatit i přirážku k jízdnému (§ 37 odst. 4, 5, 6 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách), a to ve výši stanovené tarifem pro vnitrostátní přepravu cestujících a zavazadel. Na výzvu průvodčího toto žalovaná nezaplatila, v důsledku čehož se následujícího dne dostala do prodlení (§ 1958 odst. 2 o. z.), a je tak povinna platit i úrok z prodlení (§ 1968 a § 1970 o. z.), a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Pohledávka na zaplacení této částky byla právní předchůdkyní postoupena podle § 1879 o. z. ve spojení s § 1880 odst. 1 o. z. na společnost Tycová & partneři, advokátní kancelář s.r.o., která ji následně postoupila žalobkyni, ta je tak aktivně věcně legitimována k podání žaloby.7. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná, proto jí náleží plná náhrada nákladů řízení. Ty představuje podle § 137 o. s. ř. soudní poplatek , částka, , odměna advokáta za tři úkony právní služby po , částka, ve výši , částka, [převzetí zastoupení, žaloba a předžalobní výzva dle § 14b odst. 1 bod. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, dále též „AT“], tři režijní paušály za tyto úkony právní služby po , částka, ve výši , částka, [§ 14b odst. 5 písm. a) AT] a náhrada za 21% daň z přidané hodnoty z odměny a paušálu ve výši , částka, , celkem tedy , částka, . Soud přistoupil k výpočtu nákladů řízení podle § 14b AT, neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově a právně obdobných věcech (viz např. řízení vedené u Okresního soudu v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, ) a tarifní hodnota předmětu řízení nepřesahuje , částka, .8. Třídenní lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvody pro její prodloužení, platební místo pro náhradu nákladů řízení pak k rukám zástupkyně žalobkyně podle § 149 odst. 1 o. s. ř.