16 C 258/2024-24 — Okresní soud v Nymburce

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím, představující jistinu , částka, , poplatky , částka, , úrok 20,88 % ročně z jistiny , částka, za období od , datum, do , datum, ve výši , částka, , zákonný úrok z prodlení 11,75 % ročně z jistiny , částka, za období od , datum, do , datum, ve výši , částka, , úrok 20,88 % ročně z jistiny , částka, od , datum, do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z jistiny , částka, od , datum, do zaplacení, a to z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru. Tvrdila, že žalovaný uzavřel se společností , právnická osoba, , IČ: , IČO, (dále též „právní předchůdkyně), dne , datum, smlouvu o úvěru č. , tel. číslo, , na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr , částka, v hotovosti, který se žalovaný zavázal vrátit i s úrokem 20,88 % ročně (tj. , částka, ), poplatek za zpracování zápůjčky , částka, a poplatek za službu komfortního a flexibilního splácení , částka, , a to v 21 pravidelných měsíčních splátkách po , částka, , přičemž poslední splátka byla splatná , datum, ; žalovaný splátky řádně a včas nehradil, zaplatil pouze , částka, . Pohledávka za žalovaným z této smlouvy byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupena, s účinností ke dni , datum, , na žalobkyni; o postoupení byl žalovaný právní předchůdkyní informován. Ve vztahu ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně tvrdila, že právní předchůdkyně před uzavřením úvěrové smlouvy vyšla z údajů poskytnutých žalovaným (přičemž žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry), a tyto informace byly ověřovány proti dokladům vyžádaných od žalovaného, zde konkrétně z živnostenského listu a faktur (žalobkyně tyto doklady nemá, neboť zájemci o zápůjčku dokumenty a doklady zástupci věřitele pouze předkládají); právní předchůdkyně rovněž nahlédla do insolvenčního rejstříku. Takto zjistila, že žalovaný je „zaměstnán jako podnikatel jako zedník“ s měsíčním příjmem , částka, , nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti. Případné porušení povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného nezpůsobuje absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. K úhradě dluhu byl žalovaný vyzván v rámci předžalobní výzvy.2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.3. Ve věci bylo rozhodnuto na základě listinných důkazů bez nařízení jednání za podmínek § 115a o. s. ř., když žalobkyně s takovým postupem souhlasila a žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil, v důsledku čehož se má za to, že s takovým postupem souhlasí.4. Na základě provedeného dokazování vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci:Žalovaný požádal dne , datum, právní předchůdkyni z důvodu neočekávaného výdaje o poskytnutí úvěru , částka, , přičemž uvedl, že je svobodný, má základní vzdělání, žije s rodiči, nemá žádnou vyživovací povinnost, podniká jako zedník, to je jediný zdroj jeho příjmů, přičemž dosahuje čistého měsíčního příjmu , částka, (což doložil živnostenským listem a fakturami), další čisté příjmy domácnosti činí , částka, , odhadované měsíční výdaje žadatele činí , částka, ; nemá žádnou kreditní kartu, spotřebitelský úvěr u jiné společnosti ani bankovní účet. Téhož dne pak žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, , na základě níž se právní předchůdkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr , částka, a žalovaný se zavázal vrátit poskytnutý úvěr i s úrokem ve výši 86 % (tj. , částka, ), částkou za zpracování spotřebitelského úvěru , částka, , částkou za komfortní a flexibilní splácení , částka, ve 21 měsíčních splátkách po , částka, , přičemž poslední splátka činí , částka, (zřejmé z uvedené smlouvy). Dopisem ze dne , datum, právní předchůdkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky ze smlouvy č. , tel. číslo, na žalobkyni (prokázáno uvedeným dopisem). Dopisem ze dne , datum, žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě předmětné pohledávky do , datum, ; dopis byl žalovanému odeslán poštou (zřejmé z uvedeného dopisu s podacím lístkem). Žalovaný postupně uhradil na tento úvěr , částka, (prokázáno tabulkou umoření).5. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do , datum, , dále též „ZSÚ“, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 ZSÚ, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.6. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy7. Na základě zjištěných skutečností dospěl soud k závěru, že žalobou uplatněný nárok je převážně nedůvodný.8. Žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní smlouvu o úvěru [§ 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též „o. z.“)], ve všech případech šlo přitom o spotřebitelský úvěr (§ 2 odst. 1 ZSÚ), neboť právní předchůdkyně vystupovala v postavení podnikatele (§ 420 o. z.), zatímco žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.). Právní předchůdkyně byla poskytovatelkou úvěru podle § 3 odst. 1 písm. d) ZSÚ, bylo tedy namístě aplikovat rovněž příslušná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, který klade na poskytovatele úvěru vyšší nároky. Ustanovení § 86 odst. 1 ZSÚ ukládá poskytovateli úvěru povinnost s odbornou péčí (§ 75 ZSÚ) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel může spotřebitelský úvěr poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Porušení této povinnosti je pak sankcionováno neplatností smlouvy o úvěru (§ 87 odst. 1 ZSÚ), a to absolutní (srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne , datum, , OPR-Finance, C-679/18, či rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ). K absolutní neplatnosti je soud povinen přihlédnout ze své úřední povinnosti.9. Právní předchůdkyně se sice zabývala příjmy žalovaného, jak jí to zákon ukládá, nicméně vyšla též z údajů, které žalovaný uvedl ohledně příjmů dalších členů domácnosti, aniž by je měla jakkoliv objektivně podložené, a u výdajů pak vyšla pouze z údajů, které jí žalovaný tvrdil v žádosti o úvěr, aniž by je měla jakkoliv objektivně podložené, což není dostatečné (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ; jeho závěry byly sice učiněny za účinnosti zákona o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb., nicméně s ohledem na smysl a význam současné právní úpravy je lze vztáhnout i na posuzovaný případ). Závěr, že je třeba zabývat se podrobně též výdajovou stránkou žalovaného, je dán i tím, že ani vysoké příjmy nejsou vždy zárukou schopnosti splácet úvěr, neboť jim mohou odpovídat vysoké výdaje, které ve výsledku povedou k nemožnosti splácet úvěr. I kdyby tedy bylo s jistotou doloženo, že žalovaný má vysoké příjmy, bez spolehlivých znalostí výdajů z toho nelze – bez důvodných pochybností (§ 86 odst. 1 věta druhá ZSÚ) – učinit závěr o úvěruschopnosti žalovaného. Sám žalovaný uvedl pouze jeden souhrnný výdaj, a to bez jakékoli jeho specifikace. Pokud snad žalobkyně zohlednila žalovaným tvrzený příjem dalších členů domácnosti, pak jej ovšem měla ověřit