14 C 234/2020-14 — Okresní soud v Novém Jičíně

Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky [částka] s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka], se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 8,05 %, zaplacení částky [částka] a náhrady nákladů řízení. Uvedla, že [právnická osoba] [příjmení] p.l.c., uzavřela dne [datum] smlouvu o postoupení pohledávek se [právnická osoba] [právnická osoba] uzavřela dne [datum] s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které postoupila mimo jiné pohledávku za žalovanou. [příjmení] [příjmení] uzavřela dne [datum] s žalovanou smlouvu o revolvingovém úvěru. Nedílnou součástí smlouvy se staly obchodní podmínky. Smlouva byla uzavřena elektronicky. Na základě této smlouvy se předchůdce žalobkyně zavázal žalované poskytnout revolvingový úvěr s možností opakovaného čerpání až do výše úvěrového limitu [částka]. Žalovaná se zavázala úvěr vrátit včetně úroku z poskytnutého úvěru ve výši 8,5 % měsíčně a poplatku za čerpání úvěru ve výši 12,5 % z každé čerpané částky, a to vždy v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši odpovídající 12,5 % nesplaceného úvěru a poplatkem za čerpání úvěru, anebo [částka] podle toho, která z těchto dvou částek je vyšší. Žalovaná vyčerpala celkem částku [částka]. Neuhradila však žádnou splátku a dostala se tak do prodlení. Z tohoto důvodu jí právní předchůdce žalobkyně vyzval k úhradě dlužné částky, žalovaná však ani přes výzvy tako neučinila. Žalobkyně tak požaduje po žalované zaplacení částky [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení ve výši 8,05 % a s úrokem ve výši 8,5 % měsíčně dle čl. IV odst. 1 smlouvy ode dne [datum] do [datum]. Dále požaduje úhradu účelně vynaložených nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované se splácením kterékoliv částky ve výši [částka]. Žalobkyni tak vznikl nárok na zaplacení účelně vynaložených nákladů v celkové výši [částka]. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Společnost [příjmení] [příjmení] p.l.c. se zavázala poskytnout a poskytla žalované revolvingový úvěr do výše čerpané částky [částka]. Žalovaná vyčerpala celkem částku [částka]. Při uzavírání smlouvy předchůdkyně žalobkyně prověřovala schopnost žalované splácet úvěr pouze z údajů získaných od samotné žalované. Skutečnost, že by tyto údaje jakýmkoli způsobem prověřovala, žalobkyně neprokázala. Žalovaná se zavázala úvěr splácet spolu s úrokem 8,5 % měsíčně, RPSN činila 264,42 %. Každé čerpání bylo zpoplatněno poplatkem ve výši 12,5 % z čerpané částky. Žalovaná nesplácela úvěr v dohodnutých splátkách, když neuhradila žádnou částku. Ke dni vyhlášení rozsudku dluží žalovaná na jistině částku [částka], na úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru od [datum] do [datum] částku [částka] a na účelně vynaložených nákladech částku [částka]. Společnost [příjmení] [příjmení] oznámila žalované, že pohledávku postoupila na [právnická osoba], tato tuto pohledávku postoupila na žalobkyni, což bylo žalované oznámeno. Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ustanovení § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Na základě zjištěného skutkového stavu soud učinil právní závěr, že smlouva o úvěru, na základě které se žalobkyně domáhá žalovaného nároku, je absolutně neplatná, jelikož žalobkyně před uzavřením smlouvy s odbornou péčí neposoudila dostatečně schopnost spotřebitelky splácet spotřebitelský úvěr. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Předchůdkyně žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr, vyšla-li pouze z objektivně nedoložených informací získaných pouze od spotřebitele. Na tom nic nemění, že žalovaná není evidována v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. [příjmení], L a [příjmení], J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. [číslo], ISBN [číslo]). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], i Nejvyšší správní soud. Spokojila-li se žalobkyně pouze s prohlášením žalované o jejích osobních a výdělkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Z toho důvodu soud v souladu s ust. § 9 odst. 1) zákona o spotřebitelském úvěru posoudil smlouvu o úvěru jako neplatnou (srov. [spisová značka]). Pokud tedy žalovaná převzala předmět úvěru na základě neplatně sjednané smlouvy, pak je její povinností tuto částku vrátit v souladu s ustanovením § 2991 odst. 1 občanského zákoníku jako bezdůvodné obohacení na základě plnění bez právního důvodu. V souladu s ustanovením § [číslo] strana, která plnila, aniž tady byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Na úvěr ve výši [částka] žalovaná neuhradila ničeho. Soud proto přiznal žalobkyni právo na úhradu částky [částka] s úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení. Soud pak žalobu zamítl ve zbývající části, a to v části, ve které se žalobkyně domáhala úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru v částce [částka] a úhrady účelně vynaložených nákladů v částce [částka]. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Ke dni vyhlášení rozsudku tak bylo celkem přiznáno [částka] s úrokem z prodlení. Žalobkyně byla úspěšná v projednávané věci co do 69 % z žalované částky, žalovaná byla úspěšná co do 31 %. Po porovnání úspěchu a neúspěchu ve sporu přiznal soud žalobkyni 38 % vzniklých nákladů řízení, které celkem činily [částka] a sestávaly ze zaplaceného soudního poplatku [částka], mimosmluvn