18 C 204/2020-56 — Okresní soud v Novém Jičíně

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). 2. Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhala po žalované úhrady žalované částky, když v žalobě tvrdila, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně – [právnická osoba] [anonymizována tři slova] (dále jen právní předchůdkyně žalobkyně) a žalovanou byly uzavřeny dne [datum] a dne [datum] smlouvy o půjčce, na základě kterých poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované půjčky, každá ve výši [částka] Součástí smlouvy byly obchodní podmínky a sazebník poplatků. Žalovaná řádně úvěr nesplácela a vznikl jí proto na jistině, poplatcích a úrocích dluh ve výši žalované částky. 3. Žalovaná se k žalobě vyjádřila a navrhovala zamítnutí žaloby v plném rozsahu, když uvedla, že tvrzené částky skutečně od právní předchůdkyně žalobkyně převzala, když se však domnívá, že smlouvy o půjčkách nebyly uzavřeny platně, když žalobkyně neprokázala, že by řádně v souladu se zákonem a v souladu s platnou judikaturou prověřila její úvěruschopnost a může se tedy dlužných částek domáhat pouze z titulu bezdůvodného obohacení. V obou případech však již byly zapůjčené částky uhrazeny. 4. Po provedeném dokazování má soud prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou došlo k podpisu dvou smluv o půjčkách a to dne [datum] a [datum], na jejichž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované půjčky ve výši 2x [částka]. Půjčky byly sjednány s úrokovou sazbou dle obchodních podmínek smlouvy a dle sazebníku poplatků (ze smluv o půjčkách uzavřených mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou, [číslo] ze dne [datum] a [číslo] ze dne [datum]). Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas a došlo tak k ukončení smlouvy. Celkem žalovaná uhradila částku [částka] z první smlouvy a částku 18 555 z druhé smlouvy. Právní předchůdkyně žalobkyně žalovanou vyzvala k okamžité úhradě dluhu. Ke dni podání žaloby dluh žalobkyně vyčíslila v případě první smlouvy na dlužnou jistinu ve výši [částka] a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši [částka], v případě druhé smlouvy na dlužnou jistinu ve výši [částka] a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši [částka] (z platební historie účtu). Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou byla řádně postoupena na žalobkyni a to smlouvou o postoupení pohledávky včetně příslušenství a zajištění (ze smlouvy o postoupení pohledávek a seznamu postupovaných pohledávek). 5. Žalobkyně nedoložila, že právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované jinak než na základě jí přednesených tvrzení. 6. Dle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 7. Dle ustanovení § 2392 odst. 1 o. z., při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. 8. Dle ustanovení § 2393 odst. 1 o. z., neurčí-li smlouva, kdy má být zápůjčka vrácena, je splatnost závislá na vypovězení smlouvy. Není-li o výpovědi ujednáno nic jiného, je výpovědní doba šest týdnů. 9. Dle ustanovení § 2393 odst. 2 o. z., nejsou-li ujednány úroky, může vydlužitel zápůjčku splatit i bez výpovědi. 10. Dle ustanovení § 2394 o. z., bylo-li ujednáno vrácení zápůjčky ve splátkách, může zapůjčitel od smlouvy odstoupit a požadovat splnění dluhu i s úroky při prodlení vydlužitele s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce. 11. Dle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZosÚ“), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Princip odpovědného úvěrování, potažmo ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochrana věřitele před nedobytností pohledávky byl posílen novelou citovaného zákonného ustanovení provedenou zákonem č. 43/2013 Sb., a to zavedením sankce pro případ, kdy věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Jinak vyjádřeno, věřitel musí dodržet vysoce kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a nejlepším zájmu spotřebitele, jak dovozuje shodně teorie i soudní praxe při vymezení odborné péče (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, odst. 26). V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud zformuloval a odůvodnil závěr, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Zastal tedy takový výklad § 9 odst. 1 ZosÚ, že poskytovatel úvěru musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr (půjčku) a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost spotřebitele zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru (půjčky) považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů spotřebitele vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. 12. S ohledem na nález Ústavního soudu III. ÚS 4129/2018 pak soud pro posouzení platnosti uzavřené smlouvy o zápůjčce a její případný rozpor s dobrými mravy analogicky použil podmínky uvedené v ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 ve znění novely č. 43/2013 Sb. a rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, odst. 26 a rozhodl proto, jak výše uvedeno z níže uvedených důvodů. 13. Soud dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou nebyly řádně a platně uzavřeny předmětné smlouvy o půjčce z důvodu porušení povinnosti prověřit úvěruschopnost dlužníka, jak je specifikováno v ustanovení § 9 odst. 1 ZosÚ. 14. V daném případě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované půjčky, přestože neměla nijak prokázánu úvěruschopnost žalované, kromě informací získaných od ní. Je tedy zřejmé, že schopnost žalované dluh splácet nebyla právní předchůdkyní žalobkyně posouzena řádně a s odbornou pečlivostí. Jinak by právní předchůdkyně žalobkyně musela dospět k závěru, že nemá dostatek podkladů pro posouzení úvěruschopnosti žalované. 15. S ohledem na výše uvedené pak si strany jsou povinny vrátit svá plnění. Žalobkyně, respektive její právní předchůdkyně, již obdržela od žalované v případě první smlouvy částku [částka], v případě druhé smlouvy částku [částka], když v obou případech již byly zapůjčené částky žalobkyni uhrazeny a žalovaná nedluží žalobkyni ničeho. 16. S ohledem na výše uvedené soud žalobu zamítl, když dospěl k závěru, že smlouvy o půjčkách mezi stranami nebyly uzavřeny platně z důvodu, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála odborné péče jako poskytovatel náležitě zjistit schopnost žalované splácet půjčky ve sjednaných splátkách a tuto odborně posoudit. Pečlivě a aktivně úvěruschopnost žalované nezjišťovala a neprověřovala s řádnou odbornou péčí, pročež nemohla učinit ani odpovídající závěr o její úvěruschopnosti. Nezbývá, než dospět k závěru o neplatnosti smlouvy o půjčkách, které podle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. odporují zákonu (§ 9 odst. 1 ZosÚ). Za této situace s přihlédnutím k provedeným platbám je zřejmé, že tyto plně kryjí poskytnutou částku a žalovaná se tedy o žalovanou částku na žalobkyni, resp. její právní předchůdkyni, bezdůvodně neobohatila. 17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka], když tyto sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý z pěti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně pěti paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka], když s ohledem na skutečnost, že žalované bylo dle § 138 o. s. ř. přiznáno osvobození od soudních poplatků a byl jí ustanoven zástupce, je žalobkyně dle § 149 odst. 2 o. s. ř. pov