13 C 303/2021-97 — Okresní soud v Novém Jičíně

Žalobce se svou žalobou došlou soudu dne [datum] domáhal po žalovaném zaplacení částky [částka]. Žalobu odůvodnil tím, že dne [datum] uzavřel žalobce se žalovaným Smlouvu o úvěru na základě, které se žalovanému zavázal na jeho běžný účet č. [bankovní účet] poskytnout kontokorentní úvěr s úvěrovým rámcem ve výši [částka]. Za sjednání úvěru, byl žalovaný dle čl. II. odst. 4 Smlouvy povinen uhradit poplatek ve výši 1 % z úvěrového rámce [částka], tj. [částka]. Žalovaný poskytnutý úvěr průběžně čerpal a splácení úvěru probíhalo započítáním příchozích plateb na předmětný účet. Za čerpání kontokorentního úvěru se žalovaný dle čl. II, odst. 1 Smlouvy zavázal hradit úroky z poskytnutých peněžních prostředků ve výši stanovené v Sazebníku, tj. ke dni podpisu Smlouvy ve výši 14,30 % ročně. V případě překročení (přečerpání) úvěrového rámce byl povinen žalovaný dle čl. III. odst. 8 Smlouvy hradit úroky z prodlení z debetního zůstatku přesahujícího úvěrový rámec (z nepovoleného debetního zůstatku) ve výši roční repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů, to je 8,05 % ročně. Úroky z úvěru a úroky z prodlení byly v období od [datum] do [datum] v souladu s výše uvedeným naúčtovány k tíži zůstatku na účtu na konci každého kalendářního měsíce, čímž se staly součástí jistiny úvěru. Úrok z úvěru i úrok z prodlení se od prvního dne následujícího měsíce vypočítávaly z takto zvýšené jistiny. V období od [datum] do [datum] čerpal žalovaný úvěr v celkové výši [částka], dále byly k jistině pohledávky připsány úroky z úvěru v celkové výši [částka] a úroky z prodlení v celkové výši [částka]. Zaúčtované poplatky představují celkem částku [částka], z toho [částka] jako poplatek za přistavení úvěru [částka] činily poplatky, které byly z účtu žalovaného odepisovány ke dni poskytnutí služby a účtovány dle aktuálního Ceníku. Na úvěr zaplatil jen [částka], žalobci proto dluží celkem [částka], které nezaplatil ani přes písemnou výzvu. Žalovaný se k věci nevyjádřil. Soud rozhodoval bez jednání dle § 115a o. s. ř. a dospěl k závěru, že žalobce jako věřitel na straně jedné uzavřel s žalovaným jako dlužníkem (klientem) na straně druhé dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru ve formě kontokorentního úvěru. Na základě toho poskytl žalobce žalovanému úvěr ve formě úvěrového limitu v částce [částka]. Žalovaný se pak zavázal splácet takto poskytnuté finanční prostředky spolu s dohodnutým úrokem ve výši 14,3% ročně z dlužné částky. Žalovaný využil poskytovanou částku [částka], když celkem takto čerpal [částka], avšak ji řádně nesplácel a dostal se do prodlení, neboť uhradil pouze [částka]. Na poplatcích pak žalobce ke dni podání žaloby dlužil [částka], na úrocích [částka] a na úrocích z prodlení [částka]. Dlužnou částku nezaplatil ani dodatečně po výzvě žalobce. Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi žalobce a žalovaným (žalobce coby podnikatel a žalovaný coby spotřebitel; § 1810 občanského zákoníku) byla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku. Žalobce dostatečně zkoumal schopnost žalovaného splácet úvěr, když především z pohybu na běžném účtu žalovaného, jež vedl, měl přesnou představu o finanční situaci žalovaného za dlouhé období předcházející žádosti o úvěr. Jelikož žalovaný poskytnuté peněžní prostředky ve výši [částka] nevrátil, respektive vrátil jen malou část, a to [částka], uložil mu tuto povinnost soud rozsudkem. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1810 a násl. občanského zákoníku), národní úpravu národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1201/2012, který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva). Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1810 a následující občanského zákoníku, která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13 EHS ze dne [datum] o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1813 občanského zákoníku. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 občanského zákoníku mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné. Smluvní ujednání odporující nejen § 1813 občanského zákoníku, ale i směrnici Rady 93/13 EHS s přílohou je absolutně neplatné dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku, přičemž k takové neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti. Optikou citovaných zákonných ustanovení a judikaturních závěrů soud posuzoval další ujednání účastníků, obsažených ve smlouvě podle § 2395 občanského zákoníku. Mezi ujednání týkající se odměny za poskytnutí peněžních prostředků se řadí i úroky. V rozporu s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 ve spojení s § 1 odst. 2 občanského zákoníku) je zpravidla výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (k tomu srovnej například rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Sjednaný smluvní úrok ve výši 14,3% je odpovídající citované judikatuře, a proto soud žalobě v této části vyhověl, když úroky ve výši [částka], to je úroky splatné do [datum], přirostly k původní jistině. Požadované poplatky v celkové výši [částka] považuje soud rovněž za přiměřené a v souladu s dobrými mravy, když se jedna o jednorázový poplatek [částka] za poskytnutí úvěru a poplatky za použití bankovní karty v celkové výši [částka], když v souladu s ceníkem žalobce byla účtována částka [částka] za výběr z bankomatu a [částka] za platbu kartou nebo dotaz na zůstatek. Konečně žalobce požaduje po žalovaném placení zákonného úroku z prodlení ve výši, která odpovídá ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 prováděcího nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších změn a doplňků, a to ode dne následujícího po splatnosti shora uvedené, soud proto žalobě v této části vyhověl. Úroky z prodlení splatné do [datum] ve výši [částka] také přirostly k původní jistině. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka] Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky [částka] za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky [částka] za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka].