18 C 245/2020-14 — Okresní soud v Novém Jičíně

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). 2. Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhala po žalované úhrady žalované částky, když v žalobě tvrdila, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] [příjmení] p.l.c. a žalovanou byla uzavřena dne [datum] smlouva o revolvingovém úvěru, na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované neúčelový, bezhotovostní úvěr s pravidelnými měsíčními splátkami do výše úvěrového limitu [částka] Součástí smlouvy byly obchodní podmínky. Žalovaná čerpala celkem částku [částka]. Žalovaná řádně úvěr nesplácela a vznikl jí proto na dluh na jistině, nákladech a úrocích ve výši žalované částky. 3. Žalovaná se k věci nevyjádřila, k jednání se bez omluvy nedostavila. Žalobkyně se z jednání omluvila a soud tedy ve věci jednal v souladu s ustanovením § 101 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníků. 4. Po provedeném dokazování má soud prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] [příjmení] p.l.c. a žalovanou došlo za pomoci prostředků komunikace na dálku k podpisu smlouvy o revolvingovém úvěru dne [datum], na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně zřídila žalované úvěr s pravidelnými měsíčními splátkami a možností opakovaného čerpání až do výše úvěrového limitu ve výši [částka]. Úvěr byl sjednán s úrokovou sazbou dle obchodních podmínek smlouvy. Žalovaná se zavázala úvěr včetně úroku z poskytnutého úvěru ve výši 8,5 % měsíčně a poplatku za čerpání úvěru ve výši 12,5 % z každé čerpané částky úvěru splatit v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši odpovídající 12,5 % nesplaceného úvěru společně s úrokem z úvěru a poplatkem za čerpání úvěru (ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne [datum]). Žalovaná čerpala dne [datum] částku [částka] a dne [datum] částku [částka] (z potvrzení o provedených platbách). Celkem tedy žalovaná čerpala [částka]. Žalovaná uhradila ve splátkách celkem částku [částka] (z výpisů z účtu za období od [datum] do [datum]). Ke dni podání žaloby dluh žalobkyně vyčíslila na dlužnou jistinu úvěru ve výši [částka], kapitalizovaný úrok ve výši [částka] vzniklý sazbou 8,5 % měsíčně z částky [částka] za období od [datum] do [datum] a dále náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši [částka] vzniklých v souvislosti s prodlením žalované s placením minimálních pravidelných splátek. Pohledávky původní právní předchůdkyně žalobkyně ([příjmení] [příjmení] p.l.c.) byly za žalovanou nejprve řádně postoupeny na [právnická osoba], [IČO] a posléze řádně postoupeny na žalobkyni a to smlouvami o postoupení pohledávky včetně příslušenství a zajištění (ze smlouvy o postoupení pohledávek a seznamu postupovaných pohledávek ze dne [datum] a ze smlouvy o postoupení pohledávek a seznamu postupovaných pohledávek ze dne [datum]). Oznámení o postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne [datum]. 5. Žalobkyně sice tvrdila, že posuzovala úvěruschopnost žalované, avšak toto tvrzení nijak nedoložila. Pokud by žalobkyně doložila listiny, na základě kterých by mohla být úvěruschopnost posuzována a tvrdila by postup a výsledek takového jednání, unesla by zřejmě břemeno tvrzení a důkazní. 6. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Dle ustanovení § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 8. Dle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZosÚ“), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Princip odpovědného úvěrování, potažmo ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochrana věřitele před nedobytností pohledávky byl posílen novelou citovaného zákonného ustanovení provedenou zákonem č. 43/2013 Sb., a to zavedením sankce pro případ, kdy věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Jinak vyjádřeno, věřitel musí dodržet vysoce kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a nejlepším zájmu spotřebitele, jak dovozuje shodně teorie i soudní praxe při vymezení odborné péče (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, odst. 26). V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud zformuloval a odůvodnil závěr, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Zastal tedy takový výklad § 9 odst. 1 ZosÚ, že poskytovatel úvěru musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr (půjčku) a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost spotřebitele zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru (půjčky) považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů spotřebitele vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. 9. S ohledem na nález Ústavního soudu III. ÚS 4129/2018 pak soud pro posouzení platnosti uzavřené smlouvy o úvěru a její případný rozpor s dobrými mravy analogicky použil podmínky uvedené v ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 ve znění novely č. 43/2013 Sb. a rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, odst. 26 a rozhodl proto, jak výše uvedeno z níže uvedených důvodů. 10. Dle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 11. Dle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 12. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 13. Soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou nebyla řádně a platně uzavřena předmětná smlouva o úvěru z důvodu porušení povinnosti prověřit úvěruschopnost dlužníka, jak je specifikováno v ustanovení § 9 odst. 1 ZosÚ. 14. V daném případě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované úvěr, přestože neměla nijak prokázánu úvěruschopnost žalované. Je tedy zřejmé, že schopnost žalované dluhy splácet nebyla právní předchůdkyní žalobkyně posouzena řádně a s odbornou pečlivostí. Jinak by právní předchůdkyně žalobkyně musela dospět k závěru, že nemají dostatek podkladů pro posouzení úvěruschopnosti žalované. 15. S ohledem na výše uvedené pak si strany jsou povinny vrátit svá plnění. Žalobkyně však již plnění od žalované obdržela, když je prokázáno, že žalovaná uhradila žalobkyni částku [částka], tedy dokonce o [částka] více než byla její povinnost. Žalovaná tak není povinna vrátit žalobkyni ničeho. 16. Soud tedy žalobu zamítl, když dospěl k závěru, že smlouva o úvěru mezi stranami nebyla uzavřena platně z důvodu, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr ve sjednaných splátkách a tuto odborně posoudit. Pečlivě a aktivně úvěruschopnost žalované nezjišťovala a neprověřovala s řádnou odbornou péčí, pročež nemohla učinit ani odpovídající závěr o její úvěruschopnosti. Nezbývá, než dospět k závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru, která odporuje zákonu. 17. Ohledně náhrady nákladů řízení rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když žalobkyně ve věci nebyla úspěšná a žalované žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly.