18 C 162/2021-35 — Okresní soud v Novém Jičíně

1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhala po žalované úhrady žalované částky, když v žalobě tvrdila, že mezi žalobkyní a žalovanou byly uzavřeny smlouvy o zápůjčkách, na základě kterých poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované zápůjčky ve výši [částka] a ve výši [částka]. Součástí smluv byly obchodní podmínky a sazebník poplatků. Žalovaná řádně zápůjčky nesplácela a vznikl jí proto na jistině, poplatcích, nákladech vymáhání a úrocích dluh ve výši žalované částky. 2. Žalovaná se k věci nevyjádřila, k jednání se bez omluvy nedostavila. Žalobkyně se z jednání omluvila a soud tedy ve věci jednal v souladu s ustanovením § 101 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) v nepřítomnosti účastníků. 3. Po provedeném dokazování má soud prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce dne [datum], na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně zřídila žalované zápůjčku ve výši [částka]. Zápůjčka byla sjednána s úrokovou sazbou dle obchodních podmínek smlouvy a dle sazebníku poplatků. Při výši zapůjčené jistiny [částka] se dlužník zavázal věřiteli zaplatit celkem částku [částka], což představuje součet jistiny ve výši [částka] poplatku za poskytnutí zápůjčky [částka]. Dlužník uhradil [částka] (ze smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou, ze dne [datum]). Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, uhradila [částka]. Ke dni podání žaloby dluh žalobkyně vyčíslila na dlužnou jistinu ve výši [částka], úroku a úroku z prodlení (z platební historie účtu, ze smlouvy včetně smluvních podmínek). 4. Po provedeném dokazování má soud prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce dne [datum], na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně zřídila žalované zápůjčku ve výši [částka]. Zápůjčka byla sjednána s úrokovou sazbou dle obchodních podmínek smlouvy a dle sazebníku poplatků. Při výši zapůjčené jistiny [částka] se dlužník zavázal věřiteli zaplatit celkem částku [částka], což představuje součet jistiny ve výši [částka] poplatku za poskytnutí zápůjčky [částka]. Dlužník uhradil [částka] (ze smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou, ze dne [datum]). Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, uhradila [částka]. Ke dni podání žaloby dluh žalobkyně vyčíslila na dlužnou jistinu ve výši [částka], úroku a úroku z prodlení (z platební historie účtu, ze smlouvy včetně smluvních podmínek). 5. Žalobkyně nedoložila, že by právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované jinak než na základě její tvrzené výše příjmu, když zápůjčky poskytla i v situaci, kdy žalovaná tvrdila, že bydlí na první adrese u rodičů, trvalý pobyt má na adrese městského úřadu a uvedla třetí náhradní adresu při celkových měsíčních výdajích celkem [částka] včetně splátky jejího závazku ve výši [částka]. 6. S ohledem na výše uvedené pak si strany jsou povinny vrátit svá plnění (§ 2991 o. z.). Žalobkyně, již obdržela od žalované [částka], zbývá uhradit žalobkyni [částka] (nedoplatek z částky [částka]), když k této úhradě soud žalovanou zavázal z titulu bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 o. z. Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala do prodlení, zavázal jí soud v souladu s ustanovením § 1970 o. z. k úhradě úroku z prodlení ve výši stanovené v souladu s vyhláškou 351/2013 Sb. 7. I u druhé smlouvy žalobkyně již obdržela od žalované [částka], zbývá uhradit žalobkyni [částka] (nedoplatek z částky [částka]), když k této úhradě soud žalovanou zavázal z titulu bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 o. z. Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala do prodlení, zavázal jí soud v souladu s ustanovením § 1970 o. z. k úhradě úroku z prodlení ve výši stanovené v souladu s vyhláškou 351/2013 Sb. 8. Dle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 9. Dle ustanovení § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 10. Dle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 ve znění novely č. 43/2013 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZosÚ“), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Princip odpovědného úvěrování, potažmo ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochrana věřitele před nedobytností pohledávky byl posílen novelou citovaného zákonného ustanovení provedenou zákonem č. 43/2013 Sb., a to zavedením sankce pro případ, kdy věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Jinak vyjádřeno, věřitel musí dodržet vysoce kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a nejlepším zájmu spotřebitele, jak dovozuje shodně teorie i soudní praxe při vymezení odborné péče (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, odst. 26). V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud zformuloval a odůvodnil závěr, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Zastal tedy takový výklad § 9 odst. 1 ZosÚ, že poskytovatel úvěru musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr (půjčku) a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost spotřebitele zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru (půjčky) považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů spotřebitele vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. 11. Ústavní soud České republiky ve svém nálezu III. ÚS 4129/2018 řešil otázku rozporu úvěrových smluv s dobrými mravy v oblasti posuzování úvěruschopnosti, když mimo jiné uvedl, že„ posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy nemůže vycházet jen z objektivizovaného hodnocení jednotlivých parametrů úvěrové smlouvy, ale obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když to, zda je reálné splacení dluhu je výchozí zásada, kterou jako obecný princip mají soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven neboli nikoliv“. 12. Soud dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou nebyly řádně a platně uzavřeny předmětné zápůjčky z důvodu jejich rozporu s dobrými mravy řádným neposouzením úvěruschopnosti žalované ze strany poskytovatele úvěru (zápůjčky). 13. S ohledem na nález Ústavního soudu III. ÚS 4129/2018 pak soud pro posouzení platnosti uzavřené úvěrové smlouvy a její případný rozpor s dobrými mravy analogicky použil podmínky uvedené v ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 ve znění novely č. 43/2013 Sb. a rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, odst. 26 a rozhodl proto, jak výše uvedeno z níže uvedených důvodů. 14. V daném případě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované zápůjčky, přestože neměla nijak prokázánu úvěruschopnost žalované, kromě tvrzeného příjmu. Je tedy zřejmé, že schopnost žalované dluh splácet nebyla právní předchůdkyní žalobkyně posouzena řádně a s odbornou pečlivostí. Jinak by právní předchůdkyně žalobkyně musela dospět k závěru, že nemá dostatek podkladů pro posouzení úvěruschopnosti žalované. 15. Soud žalobu zamítl ve zbývající části žalované částky, když dospěl k závěru, že předmětná zápůjčka mezi stranami nebyla uzavřena platně z důvodu, že žalobkyně nedostála odborné péče jako poskytovatel úvěru (zápůjčky) náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr ve sjednaných splátkách a tuto odborně posoudit. Pečlivě a aktivně úvěruschopnost žalované nezjišťovala a neprověřovala s řádnou odbornou péčí, pročež nemohla učinit ani odpovídající závěr o její úvěruschopnosti. Nezbývá, než dospět k závěru o neplatnosti zápůjčky, která podle ustanovení § 580 o. z. odporuje dob