18 C 19/2022-28 — Okresní soud v Novém Jičíně

1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhala po žalované úhrady žalované částky, když v žalobě tvrdila, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které poskytla žalobkyně žalované kontokorentní úvěr ve výši [částka] Součástí smlouvy byly obchodní podmínky a sazebník poplatků. Žalovaná řádně úvěr nesplácela a vznikla jí proto na jistině, smluvní pokutě a úrocích dluh ve výši žalované částky. 2. Žalovaná se k věci nevyjádřila a vzhledem k tomu, že žádná ze stran nevznesla námitky proti tomu, aby soud ve věci rozhodoval bez jednání, rozhodl soud ve věci bez jednání v souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). 3. Po provedeném dokazování má soud prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o úvěru dne [datum], na jejímž základě žalobkyně zřídila žalované úvěr ve výši [částka]. Úvěr byl sjednán s úrokovou sazbou dle obchodních podmínek smlouvy a dle sazebníku poplatků. Dlužník nehradil dluh řádně a proto žalobkyně k [datum] převedla dluh na jistině na úvěrový účet v souladu se smlouvou. Ke dni podání žaloby dluh žalobkyně vyčíslila na dlužnou jistinu ve výši [částka], smluvní pokuta ve výši [částka] (z platební historie účtu, ze smlouvy včetně smluvních podmínek). 4. Žalobkyně nedoložila, že by právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované jinak než na základě jí tvrzené výše příjmu a jejich výdajů. 5. Dle ustanovení § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 6. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Dle ustanovení § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 8. Dle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 ve znění novely č. 43/2013 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZosÚ“), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Princip odpovědného úvěrování, potažmo ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochrana věřitele před nedobytností pohledávky byl posílen novelou citovaného zákonného ustanovení provedenou zákonem č. 43/2013 Sb., a to zavedením sankce pro případ, kdy věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Jinak vyjádřeno, věřitel musí dodržet vysoce kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a nejlepším zájmu spotřebitele, jak dovozuje shodně teorie i soudní praxe při vymezení odborné péče (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, odst. 26). V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud zformuloval a odůvodnil závěr, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Zastal tedy takový výklad § 9 odst. 1 ZosÚ, že poskytovatel úvěru musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr (půjčku) a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost spotřebitele zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru (půjčky) považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů spotřebitele vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. 9. Ústavní soud České republiky ve svém nálezu III. ÚS 4129/2018 řešil otázku rozporu úvěrových smluv s dobrými mravy v oblasti posuzování úvěruschopnosti, když mimo jiné uvedl, že„ posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy nemůže vycházet jen z objektivizovaného hodnocení jednotlivých parametrů úvěrové smlouvy, ale obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když to, zda je reálné splacení dluhu je výchozí zásada, kterou jako obecný princip mají soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven neboli nikoliv“. 10. Soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou nebyla řádně a platně uzavřena předmětná úvěrová smlouva z důvodu jejího rozporu s dobrými mravy řádným neposouzením úvěruschopnosti žalované ze strany poskytovatele úvěru (zápůjčky). 11. S ohledem na nález Ústavního soudu III. ÚS 4129/2018 pak soud pro posouzení platnosti uzavřené úvěrové smlouvy a její případný rozpor s dobrými mravy analogicky použil podmínky uvedené v ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 ve znění novely č. 43/2013 Sb. a rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, odst. 26 a rozhodl proto, jak výše uvedeno z níže uvedených důvodů. 12. V daném případě žalobkyně poskytla žalované úvěr, přestože neměla nijak prokázánu úvěruschopnost žalované, kromě tvrzeného příjmu. Je tedy zřejmé, že schopnost žalované dluh splácet nebyla žalobkyní posouzena řádně a s odbornou pečlivostí. Jinak by žalobkyně musela dospět k závěru, že nemají dostatek podkladů pro posouzení úvěruschopnosti žalované. 13. S ohledem na výše uvedené pak si strany jsou povinny vrátit svá plnění (§ 2991 o. z.). Žalované zbývá uhradit žalobkyni [částka] (nedoplatek z jistiny), když k této úhradě soud žalovanou zavázal z titulu bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 o. z. Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala do prodlení, zavázal jí soud v souladu s ustanovením § 1970 o. z. k úhradě úroku z prodlení ve výši stanovené v souladu s vyhláškou 351/2013 Sb. 14. Soud žalobu zamítl ve zbývající části žalované částky, když dospěl k závěru, že úvěrová smlouva mezi stranami nebyla uzavřena platně z důvodu, že žalobkyně nedostála odborné péče jako poskytovatel úvěru (zápůjčky) náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr ve sjednaných splátkách a tuto odborně posoudit. Pečlivě a aktivně úvěruschopnost žalované nezjišťovala a neprověřovala s řádnou odbornou péčí, pročež nemohla učinit ani odpovídající závěr o jeho úvěruschopnosti. Nezbývá, než dospět k závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru, která podle ustanovení § 580 o. z. odporuje dobrým mravům, jak dovodil Ústavní soud ve svém nálezu III. ÚS 4129/2018. 15. Ohledně náhrady nákladů řízení rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení ve výši 87,66 % z účtovaných nákladů řízení (poměr úspěchu a neúspěchu ve věci), což při nákladech řízení ve výši [částka] (3 x režijní paušál po [částka], zaplacený soudní poplatek ve výši [částka], 3 úkony právní pomoci po [částka] za převzetí a přípravu zastoupení, podání žaloby, jednoduchou výzvu k plnění a DPH) činí [částka].