7 C 154/2021-98 — Okresní soud v Novém Jičíně

1. Žalobou, doručenou soudu dne [datum], se žalobce domáhal určení, že je dědicem zůstavitele [jméno] [příjmení], narozeného dne [datum] a zemřelého dne [datum]. 2. Žalobu odůvodnil tvrzením, že Okresní soud v Novém Jičíně usnesením, č. j. [číslo jednací] ze dne 4. 8. 2021, vydaným notářem Mgr. [jméno] [příjmení] (dále jen„ soudní komisař“) ve věci [jméno] [příjmení] (dále jen„ zůstavitel“), narozeného [datum], posledně bytem [adresa], odkázal žalobce, aby své dědické právo uplatnil proti pozůstalým dcerám [celé jméno žalované] a [celé jméno žalované] žalobou, kterou se bude domáhat určení, že je dědicem zůstavitele. 3. Dne [datum] bylo Okresním soudem v Novém Jičíně zahájeno pozůstalostní řízení spisové značky [spisová značka]. V rámci předběžného šetření předložila žalovaná 2) vyhotovenou holografní listinu o vydědění žalobce ze dne [datum]. Soudním komisařem byl proveden soupis položek, představujících pozůstalost po zůstaviteli, zahrnující vlastnické právo k nemovitostem evidovaným na listu vlastnictví [číslo] v [katastrální uzemí] (pozemek [parcelní číslo], o výměře 75 m², zastavěná plocha a nádvoří, součástí kterého je stavba [adresa], [část obce], pozemek [parcelní číslo] o výměře 28 m², zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba bez č. p., pozemek [parcelní číslo] o výměře 459 m², travní porost, pozemek [parcelní číslo] o výměře 242 m², trvalý travní porost a pozemek [parcelní číslo] o výměře 156 m², trvalý travní porost), finanční hotovost z bankovního účtu zůstavitele u [ulice] banky ve výši [částka] a pohledávky u [právnická osoba] ve výši [částka] a u [právnická osoba] ve výši [částka]. Žalobce a obě žalované náleží ze zákona do I. třídy dědiců, přičemž každému připadá 1/3 pozůstalosti. Při pozůstalostním jednání dne [datum] byl sepsán protokol, v němž obě žalované prohlásily, že považují jimi předloženou listinu o vydědění za pravou, platnou a důvodnou. Žalobce naopak pravost, platnost a důvodnost tohoto dokumentu zpochybnil a považoval ho za rozporný s dobrými mravy. Uvedl, že není prokazatelné, že listina o vydědění byla skutečně sepsána zůstavitelem a není ani zřejmé, zda byl zůstavitel v době pořízení předmětné listiny způsobilý k právnímu jednání. Trval na tvrzení, že k naplnění skutkové podstaty vydědění z důvodu neprojevení opravdového zájmu nedošlo, neboť nezájem byl po celý život vzájemný, a to jak ze strany žalobce, tak z pozice zůstavitele. Žalobce se dozvěděl o skutečnosti, že je zůstavitel jeho otcem, až ve věku 15 let. Zůstavitel o něj 40 let neprojevil žádný zájem, a to až do doby, než bylo před 6 lety iniciováno pozůstalou dcerou [celé jméno žalované] jejich společné setkání. Na tomto setkání se však zůstavitel vůči žalobci dožadoval podstoupení testů DNA, což bylo z pohledu žalobce velmi nepříjemné, přičemž z předmětného shledání žalobce pociťoval velké zklamání. Soudním komisařem vydáno dne [datum] usnesení, kterým byl žalobce jakožto účastník, jehož dědické právo se jeví jako nejslabší, vyzván, aby toto dědické právo uplatnil příslušnou žalobu u soudu. 4. Vydědění nepominutelného dědice na základě zákonného důvodu spadajícího pod § 1646 odst. 1 písm. b) občanského zákoníku předpokládá, aby tento dědic o zůstavitele neprojevoval opravdový zájem, jaký by projevovat měl. V listině o vydědění je tento zákonný důvod ze strany zůstavitele odůvodněn tak, že ho žalobce od svého narození až doposud nikdy nenavštívil a neudržuje s ním žádný kontakt. Důsledky vydědění zůstavitel vztáhl i na potomky žalobce. Žalobce ovšem neměl od svého narození ani příležitost opravdový zájem o zůstavitele projevit, neboť až do svých 15 let ani nevěděl, že je jeho otcem. Tuto skutečnost se dozvěděl až při vyřizování svého prvního občanského průkazu. Aniž by to věděl, zůstavitel byl od jeho narození vepsán jako otec v rodném listu a platil k rukám jeho matky výživné. Z toho je třeba usuzovat, že zůstavitel o existenci žalobce a své rodičovské povinnosti k němu věděl, a přesto s ním až do dospělosti nenavázal žádný osobní kontakt. Podle ustálené rozhodovací praxe je-li skutečnost, že potomek neprojevoval o zůstavitele opravdový zájem, důsledkem toho, že zůstavitel neprojevoval zájem o svého potomka, nelze bez dalšího dovodit, že by neprojevení tohoto zájmu potomkem mohlo být důvodem k jeho vydědění. Nelze přenést na žalobce bez dalšího odpovědnost za nenavázání kontaktu se zůstavitelem. Je důležité zjišťovat, zda potomek zůstavitele měl reálnou možnost o zůstavitele projevit opravdový zájem, který by jako potomek měl projevit, tj. zda zůstavitel měl sám zájem se s dítětem stýkat a udržovat s ním běžné příbuzenské vztahy. Žalobce se setkal se zůstavitelem až po iniciaci společné schůzky ze strany jedné z žalovaných. Toto první shledání proběhlo velmi pozitivně. Po této schůzce se následně žalobce od jedné z žalovaných dozvěděl o špatném zdravotním stavu zůstavitele a jeho hospitalizaci v nemocnici na jednotce intenzivní péče. Žalobce se pokusil zůstavitele v nemocnici navštívit, avšak návštěva mu byla personálem nemocnice znemožněna, a to s ohledem zdravotní stav zůstavitele. Po návratu zůstavitele z nemocnice byli žalobce a zůstavitel naposledy v kontaktu, kdy byl žalobce zůstavitelem vyzván k podstoupení testu DNA s tím, že pokud ho nepodstoupí, nebude s ním nakládat jako se svým synem. Z uvedeného plyne, že zůstavitel neměl platný zákonný důvod k vydědění žalobce, a proto platí, že žalobci náleží právo na povinný díl nebo na jeho úměrné doplnění. Byl-li nepominutelný dědic vyděděn neplatně bez současné existence pořízení pro případ smrti ve prospěch jiných osob, a dědí-li se podle zákonné dědické posloupnosti, má neplatně vyděděný právo na celý dědický podíl ze zákona. Na písemné vyhotovení listiny o vydědění se vztahují stejně přísná pravidla, jako na formální stránku holografní závěti. Je třeba, aby byla sepsána vlastní rukou zůstavitele v celém rozsahu bez pomoci třetí osoby. Stejně tak podpis musí být pravým vlastnoručním podpisem zůstavitele jeho celým jménem a příjmením. Žalobce má důvodné pochybnosti, zda listina o vydědění byla skutečně vlastnoručně sepsána zůstavitelem. Mohla být vyhotovena někým jiným či účelově po zůstaviteli v jeho slabé chvíli vynucena. Jelikož listina nebyla sepsána formou notářského zápisu, nelze ani s jistotou dovodit, že zůstavitel byl sepsání listiny osobně přítomen a že vůle v ní projevená odpovídá zamýšleným následkům. Vyvstává otázka, z jakého důvodu došlo ze strany zůstavitele k vydědění již v roce 2013, když ke vzájemnému prvnímu shledání žalobce a zůstavitele došlo až následně a nic nenasvědčovalo tomu, že by bylo úmyslem zůstavitele žalobce vydědit. Až v rámci poslední komunikace zůstavitele a žalobce, tj. po návratu zůstavitele z nemocnice, zůstavitel požadoval provedení DNA testu, přičemž žalobci sdělil, že až poté se k žalobci zachová jako k synovi. S ohledem na zdravotní stav zůstavitele je taktéž důvodné pochybovat o pořizovací způsobilosti zůstavitele, tedy zda byl v okamžik údajného pořizování listiny plně svéprávný a zda byla v souladu s jeho vlastní vůlí. 5. Žalované, ve svém vyjádření ze dne [datum], uvedly, že nárok uplatněný žalobcem v celém svém rozsahu neuznávají. Žalobce vůči listině o vydědění zejména namítá, že listina neměla být sepsána zůstavitelem, není zřejmé, že zůstavitel byl v době sepsání listiny o vydědění způsobilý k právnímu jednání, vydědění je v rozporu s dobrými mravy, nedošlo k naplnění důvodu pro vydědění ve smyslu ustanovení § 1646, odst. 1), písm. b) zákona č. 89/2012 Sb. v důsledku neprojevování opravdového zájmu žalobcem o zůstavitele. Žalobce v rámci žaloby popisuje svůj vztah se zůstavitelem jednostranně a selektivně, přičemž opomíjí podstatné skutečnosti. V raném věku žalobce byl zůstavitel podle dostupných informací nucen respektovat přání matky žalobce, která si nepřála, aby zůstavitel„ narušoval novou rodinu“ (žalobce mj. nesl a nese příjmení manžela své matky, apod.) a požádala zůstavitele, aby žalobce žádným způsobem nekontaktoval. Ačkoli byl zůstavitel bez dalšího odhodlán přání matky žalobce respektovat, s ohledem na složitost celé situace matku žalobce (mimo hrazení řádného výživného) pravidelně oslovoval a dotazoval se, zdali by bylo možné navázat kontakt, byl však matkou žalobce opakovaně odmítán. Během zimy roku 2010 byl zůstavitel kontaktován žalobcem s žádostí o poskytnutí finanční pomoci, resp. o poskytnutí větší finanční částky, přičemž zůstavitel současně vnímal související jednání žalobce jako útočné a hrubé. Lze se domnívat, že žalobce mohl mít v rozhodné době za to, že zůstavitel může s ohledem na své profesní úspěchy disponovat dostatečným majetkem pro to, aby požadované peníze žalobci mohl poskytnout. Tato domněnka se nezakládala na pravdě, neboť primárním příjmem zůstavitele byla v rozhodné době jeho penze a zůstavitel ani neměl k dispozici žádné volné finanční prostředky. Zůstavitele celá situace okolo žalobce velmi trápila a navzdory zmiňované žádosti žalobce o poskytnutí finančních prostředků zůstavitel i nadá