13 C 131/2024-21 — Okresní soud v Novém Jičíně

1. Žalobce se svou žalobou došlou soudu dne , datum, domáhal po žalovaném zaplacení částky , částka, . Žalobu odůvodnil tím, že se žalovanou prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřeli Smlouvu o úvěru, na jejímž základě dne , datum, žalovanému poskytl částku , částka, , kterou žalovaný v dohodnutých lhůtách splatnosti nesplácel, když do podání žaloby nezaplatil ničeho. Vedle jistiny dluhu se žalovaný ve smlouvě měl dále zavázat zaplatit:- poplatek za uzavření smlouvy ve výši , částka- poplatky za informační SMS servis o každé důležité události , částka- jednorázové smluvní pokuty v celkové výši , částka, (2 x , částka, , tedy 2 x 3 % z dlužné jistiny a úroků)- účelně vynaložené náklady v celkové výši , částka- poplatky za tzv. bezpečnou splátku, tj možnost si splátku odložit z důvodů uvedených ve smlouvě , částka- poplatku za expres výplatu, tj. za urychlení poskytnutí úvěru , částkaCelkovou částku , částka, požadoval žalobce zaplatit se zákonným úrokem z prodlení2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.3. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že žalobce se žalovaným uzavřel Smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobce dne , datum, žalovanému poskytl částku , částka, , kterou žalovaný v dohodnuté lhůtě splatnosti nevrátil.4. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 2049 občanského zákoníku zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.6. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.7. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.8. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi žalobcem a žalovaným (žalobce coby podnikatel a žalovaný coby spotřebitel; § 1810 občanského zákoníku) byla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši , částka, , který dosud nezaplatil. Soud proto uložil žalovanému zaplatit , částka, .9. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1810 a násl. občanského zákoníku), národní úpravu národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, , který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva).10. Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1810 a následující občanského zákoníku, která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13/EHS ze dne , datum, o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1813 občanského zákoníku. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 občanského zákoníku mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné písm. e)]. Smluvní ujednání odporující nejen § 1813 občanského zákoníku, ale i směrnici Rady 93/13/EHS s přílohou je absolutně neplatné dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku, přičemž k takové neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti.11. Co se týče zkoumání schopnosti žalované úvěr řádně splácet, pak soud dospěl k závěru, že při posuzování úvěruschopnosti žalovaného byla posuzována příjmová a výdajová stránka, přezkoumány klientské informace ohledně věku, vzdělání, zdroje příjmů, rodinného stavu, počtu dětí, způsobu bydlení a bylo též nahlíženo do externích úvěrových registrů. Úvěruschopnost žalovaného tak byla dostatečně zkoumána a zjištěné údaje nezavdávaly příčinu k pochybnostem o schopnosti žalovaného úvěry řádně splácet.12. Optikou citovaných zákonných ustanovení a judikaturních závěrů soud posuzoval další ujednání účastníků, obsažených ve smlouvě o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku.13. Mezi ujednání týkající se odměny za poskytnutí peněžních prostředků se řadí jednak poplatek za uzavření smlouvy, jednak úroky. V rozporu s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 ve spojení s § 1 odst. 2 občanského zákoníku) je zpravidla výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (k tomu srovnej například rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, ).14. Co se týče poplatku za uzavření smlouvy ve výši , částka, , je uvedené ujednání souladné s dobrými mravy. K tomu lze uvést rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne , datum, č. j. , spisová značka, , který dospěl k závěru, že přiměřený poplatek je do 30 % zapůjčené částky. V daném případě se jedná o pouhé 33 %, a proto soud žalobě i v této části vyhověl.15. Rovněž poplatky za „bezpečnou splátku“ , částka, , za expres výplatu , částka, a za SMS servis , částka, i vzhledem ke svému účelu a k výši poskytnutých finančních prostředků nevybočují ze zákonného rámce. Tudíž soud žalobě vyhověl i ohledně těchto poplatků.16. Mezi ujednání týkající se placení odškodného spotřebitelem, který neplní svůj závazek, se řadí smluvní úrok z prodlení, jednorázová smluvní pokuta, smluvní pokuta vyjádřená v závislosti na délce porušování závazku a rovněž poplatky za upomínku.17. Při zkoumání platnosti ujednání o smluvní pokutě z hlediska dobrých mravů je nutno uvážit funkce smluvní pokuty (funkce preventivní, uhrazovací a sankční). Přiměřenost výše smluvní pokuty je třeba posoudit s přihlédnutím k celkovým okolnostem úkonu, jeho pohnutkám a účelu, který sledoval. V úvahu je třeba rovněž vzít výši zajištěné částky, z níž lze také usoudit na nepřiměřenost smluvní pokuty s ohledem na vzájemný poměr původní a sankční povinnosti (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, ). Soud uvážil výši poskytnutých peněžních prostředků, výši sankční povinnosti a dospěl k závěru, že sjednaná jednorázová smluvní pokuta ve výši 3 % z dlužné jistiny a úroků, to je , částka, , celkem , částka, , je přiměřená, a tudíž souladná s citovanou směrnicí včetně její přílohy viz. odst. 10.).18. Co se týče požadavku na zaplacení celkem , částka, jako tzv. účelně vynaložené náklady, soud jejich výši vzhledem k výši úvěru a době trvání smluvního vztahu a rovněž v této části žalobě vyhověl.19. Konečně žalobce požaduje po žalované placení zákonného úroku z prodlení ve výši, která odpovídá ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 prováděcího nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších změn a doplňků, a to ode dne následujícího po splatnosti shora uvedené, soud proto žalobě v této části vyhověl.20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, .