13 C 56/2024-43 — Okresní soud v Novém Jičíně

1. Žalobce se svou žalobou došlou soudu dne , datum, domáhal po žalovaném zaplacení částky , částka, . Žalobu odůvodnil tím, že žalobce poskytl žalovanému revolvingový úvěr formou poskytnutí úvěrového rámce. Úvěr se žalovaný zavázal splatit pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 4 % z dlužné částky, což však nečinil. Žalovaný postupně z úvěrového rámce vyčerpal peněžní prostředky v celkové výši , částka, , z čehož , částka, nesplatil. Žalobce proto ke dni , datum, úvěr zesplatnil a vyzval ho k zaplacení celého dluhu. Na to žalovaný nereagoval. Žalovaný tak žalobci dluží , částka, na jistině, , částka, na nákladech za vymáhání a , právnická osoba, Kč na smluvních pokutách, to je celkem , částka, .2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.3. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že žalobce uzavřel se žalovaným dne , datum, smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru. Na základě toho poskytl žalobce žalovanému revolvingový úvěr ve formě úvěrového limitu , částka, . Žalovaný se pak zavázal splatit pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 4 % z dlužné částky. Žalovaný ke dni podání žaloby z úvěrového limitu nesplatil , částka, . , právnická osoba, s uzavřenou smlouvou vznikl žalobci nárok na zaplacení poplatků za upomínání o zaplacení , částka, (od , datum, byly stanoveny paušální náklady na vymáhání na částku , částka, měsíčně), zaplacení smluvní pokuty, která celkem činí , právnická osoba, Kč (, částka, za prodlení s úhradou každé splátky). Při posuzování úvěruschopnosti žalovaného byla posuzována příjmová a výdajová stránka, přezkoumány klientské informace ohledně věku, vzdělání, zdroje příjmů, rodinného stavu, počtu dětí, způsobu bydlení a bylo též nahlíženo do externích úvěrových registrů.4. Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.6. Podle § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.7. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi žalobcem a žalovaným (žalobce coby podnikatel a žalovaný coby spotřebitel; § 1810 občanského zákoníku) byla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku. Žalovaný z úvěrového limitu revolvingového úvěru vyčerpal v průběhu trvání smluvního vztahu postupně celkem , částka, , z čehož , částka, nevrátil. Úvěruschopnost žalovaného byla dostatečně zkoumána a zjištěné údaje nezavdávaly příčinu k pochybnostem o schopnosti žalovaného úvěry řádně splácet. Jelikož žalovaný poskytnuté peněžní prostředky dosud nevrátil, uložil mu tuto povinnost soud rozsudkem.8. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu , právnická osoba, (viz § 1810 a násl. občanského zákoníku), národní úpravu národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, , který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva).9. Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1810 a následující občanského zákoníku, která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13/EHS ze dne , datum, o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1813 občanského zákoníku. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 občanského zákoníku mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné. Smluvní ujednání odporující nejen § 1813 občanského zákoníku, ale i směrnici Rady 93/13/EHS s přílohou je absolutně neplatné dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku, přičemž k takové neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti.10. Optikou citovaných zákonných ustanovení a judikaturních závěrů soud posuzoval další ujednání účastníků, obsažených ve smlouvě o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku.11. Mezi ujednání týkající se odměny za poskytnutí peněžních prostředků se řadí i úroky. V rozporu s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 ve spojení s § 1 odst. 2 občanského zákoníku) je zpravidla výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (k tomu srovnej například rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, ). Sjednaný smluvní úrok ve výši 15 % ročně je odpovídající citované judikatuře, a proto soud žalobě v této části vyhověl.12. Při zkoumání platnosti ujednání o smluvní pokutě z hlediska dobrých mravů je nutno uvážit funkce smluvní pokuty (funkce preventivní, uhrazovací a sankční). Přiměřenost výše smluvní pokuty je třeba posoudit s přihlédnutím k celkovým okolnostem úkonu, jeho pohnutkám a účelu, který sledoval. V úvahu je třeba rovněž vzít výši zajištěné částky, z níž lze také usoudit na nepřiměřenost smluvní pokuty s ohledem na vzájemný poměr původní a sankční povinnosti (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. , spisová značka, ). Soud uvážil výši poskytnutých peněžních prostředků, výši sankční povinnosti a dospěl k závěru, že sjednaná smluvní pokuta , částka, za prodlení s úhradou jednotlivé splátky, celkem , právnická osoba, Kč, je přiměřená, a tudíž souladná se shora citovanou směrnicí včetně její přílohy. Požadované náhrada za vymáhání a upomínání , částka, za měsíc vymáhání, celkem , částka, je rovněž přiměřená. Soud proto i v této části žalobě vyhověl.13. Konečně žalobce požaduje po žalovaném placení zákonného úroku z prodlení ve výši, která odpovídá ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 prováděcího nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších změn a doplňků, a to ode dne následujícího po splatnosti shora uvedené, soud proto žalobě v této části vyhověl.14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, .