Okresní soud v Novém Jičíně 13 C 108/2026-65 – Náklady řízení

Žalobce se žalobou došlou soudu dne , datum, domáhal po žalované zaplacení částky , částka, s příslušenstvím, to je s úrokem ve výši 25,9 % ročně, posléze 11,5 % ročně a zákonným úrokem z prodlení. Žalobu odůvodnil tím, že na základě smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, uzavřené dne , datum, poskytl žalované revolvingový úvěr formou úvěrového rámce ve výši , částka, . Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 2,93 % sjednaného úvěrového rámce, svou povinnost však řádně a včas neplnila. Žalovaná postupně vyčerpala z úvěrového rámce celkem , částka, , přičemž uhradila pouze , částka, . Žalobce proto ke dni , datum, úvěr zesplatnil a vyzval žalovanou k úhradě celého dluhu. Jelikož žalovaná na výzvu nereagovala, požaduje žalobce zaplacení dlužné jistiny ve výši , částka, , nákladů na vymáhání ve výši , částka, (, částka, za každý měsíc vymáhání) a smluvních pokut ve výši , částka, (, částka, za každé prodlení se splátkou).2. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila.3. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že žalobce, který poskytuje nebankovní úvěry (výpis z obchodního rejstříku žalobce), uzavřel se žalovanou dne , datum, smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, . Na jejím základě poskytl žalobce žalované revolvingový úvěr formou úvěrového rámce ve výši , částka, . Dodatkem ze dne , datum, byl úvěrový rámec navýšen na , částka, a dodatkem ze dne , datum, Na , částka, . Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit a hradit pravidelné měsíční splátky ve výši 2,93 % sjednaného úvěrového rámce (úvěrová smlouva č. , hodnota, + dodatky, úvěrové podmínky a splátkový kalendář). V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaná vyčerpala celkem , částka, a na splátkách uhradila , částka, . Na jistině tak zůstala neuhrazená částka , částka, (výpis čerpání, splátek a úhrad). V důsledku prodlení žalované se splácením úvěru žalobce dne , datum, využil smluvně sjednaného oprávnění a celý dluh zesplatnil (Výzva ke splacení celého úvěru +podací arch). Žalované vznikla dále povinnost uhradit smluvní pokuty v celkové výši , částka, a náklady na vymáhání v celkové výši , částka, (úvěrové podmínky). Při posuzování úvěruschopnosti žalované žalobce vycházel z údajů o jejích příjmech a výdajích, údajů získaných z klientských registrů a databází, provedl vyhodnocení prostřednictvím systému MLS a interního scoringového modelu a nahlížel do Nebankovního registru klientských informací (karta klienta, ověření bonity MLS, NRKI zpráva, úvěrová zpráva a výpis z běžného účtu žalované č. , č. účtu, z října 2023). Dlužnou částku žalovaná nezaplatila ani dodatečně poté, co byla žalobcem písemně vyzývána (předžalobní výzva k plnění +podací arch).4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.6. Podle § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je věřitel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných od spotřebitele, a je-li to nezbytné, i z databází umožňujících posouzení jeho úvěruschopnosti.8. Na základě shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že mezi žalobcem jako podnikatelem a žalovanou jako spotřebitelem byla platně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 občanského zákoníku. Z provedených důkazů vyplynulo, že žalovaná v průběhu trvání úvěrového vztahu vyčerpala peněžní prostředky v celkové výši , částka, , přičemž na jejich úhradu zaplatila pouze , částka, . Na jistině tak zůstala neuhrazena částka , částka, . Současně bylo prokázáno, že žalobce před uzavřením smlouvy posuzoval úvěruschopnost žalované prostřednictvím údajů poskytnutých žalovanou, kontrolou klientských registrů včetně NRKI a využitím interních scoringových modelů a také měl přehled o příjmech a výdajích žalované z výpisu z jejího běžného účtu, kterým podrobně ověřoval finanční situaci při navýšení úvěrového rámce. Úvěrující měl tedy v době uzavření dodatků k úvěrové smlouvě, kterými byl navýšen úvěrový rámec až na , částka, výpis z běžného účtu žalované. Z tohoto výpisu bylo možné zjistit pravidelnost a výši příjmů žalované, její běžné výdaje, případné splátky jiných závazků i celkový způsob nakládání s finančními prostředky. Takové podklady poskytují žalobci dostatečný a konkrétní přehled o ekonomické situaci žalované a umožňují posoudit její schopnost řádně splácet spotřebitelský úvěr. Za této situace lze mít za to, že věřitel disponoval relevantními informacemi potřebnými pro posouzení úvěruschopnosti žalované ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud proto neshledal důvod pro závěr, že by žalobce porušil svou zákonnou povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Jelikož žalovaná poskytnuté peněžní prostředky v rozsahu jistiny dosud nevrátila, soud ji uložil tuto částku žalobci zaplatit.9. Úprava spotřebitelských smluv vychází z práva Evropské unie, zejména ze směrnice Rady 93/13/EHS o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vnitrostátní soud je povinen přezkoumat z úřední povinnosti, zda smluvní ujednání neobsahují zneužívající podmínky, které by byly v rozporu s ochranou spotřebitele.10. Základ národní právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1810 a násl. občanského zákoníku. Soud proto přezkoumal obsah smlouvy a dalších smluvních ujednání i z hlediska možného rozporu s požadavkem ochrany spotřebitele a dobrých mravů.11. Součástí žalobního nároku je kapitalizovaný smluvní úrok ve výši , částka, a dále smluvní úrok ve výši 25,9 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Soud posoudil sjednanou úrokovou sazbu s přihlédnutím k povaze revolvingového spotřebitelského úvěru, době uzavření smlouvy a tehdejším podmínkám na úvěrovém trhu. Neshledal přitom, že by ujednání o smluvním úroku představovalo nepřiměřenou podmínku či bylo v rozporu s dobrými mravy, a proto žalobě v této části vyhověl.12. Při posuzování nároku na smluvní pokutu soud vycházel z její preventivní a sankční funkce. Žalobce požaduje zaplacení smluvních pokut v celkové výši , částka, , tedy dvou smluvních pokut po , částka, za prodlení s úhradou splátek. S ohledem na výši poskytnutého úvěru, rozsah porušení povinností žalovaného i celkovou výši sankce dospěl soud k závěru, že ujednání o smluvní pokutě není nepřiměřené.13. Stejný závěr nemohl soud učinit ohledně nákladů na vymáhání ve výši , částka, , které sestávají ze dvou paušálních položek ve výši , částka, za každý měsíc vymáhání. Paušálním poplatkem totiž věřitel neprokazuje skutečné náklady, poplatek je fakticky další sankcí za prodlení, a tudíž jde o nepřípustné obcházení zákonných limitů spotřebitelského úvěru (§122 ZSÚ) . K tomu lze uvést rozsudek , Anonymizováno, ve věci , Anonymizováno, (, Anonymizováno, ze dne , datum, ). Soudní dvůr uvedl, že smluvní ujednání ukládající spotřebiteli hradit vysoké neúrokové náklady může být samo o sobě zneužívající, jestliže vede k významné nerovnováze v neprospěch spotřebitele. Nerovnováha může vyplývat již z toho, že požadované náklady jsou zjevně nepřiměřené vzhledem k poskytovanému plnění. Paušální sazby za vymáhání pohledávky k takovéto nerovnováze nepochybně vede, neboť spotřebitel by byl povinen takové náklady nést, bez ohledu na konkrétní kroky úvěrujícího, tedy bez ohledu na jeho skutečné náklady. Soud proto žalobu v této části zamítl.14. Žalobce dále požaduje zákonný úrok z prodlení ve výši , částka, kapitalizovaný ke dni podání žaloby a dále zákonný úrok z prodlení od , datum, do zaplacení. Vzhledem k tomu, že žalovaná svůj peněžitý dluh řádně a včas nesplnila a dostala se do prodlení, vznikl žalobci nárok na úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě vyhověl i v této části.15. Co se týče žádosti žalované o odročení jednání ze dne , datum, , které soud nevyhověl, tak soud dospěl k závěru, že se jedná pouze o snahu žalované o zdržení soudního jednání, a to z následujících důvodů. Předně žalobkyně o podání žaloby věděla již ode dne , datum, , kdy ji byla žaloba vhozena do její domovní schránky. Na případné zajištění právního zastoupení tak měla dostatek času (6 týdnů), ale soudu se ozvala až v den samotného jednání. Navíc žalovaná je účastníci dalších osmi podobných soudních sporů a ani v jednom případě se nenechala právně zastoupit.16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 věta prvá zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení převážně úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení. Protože v době rozhodování soudu nebyla konkrétní výše těchto nákladů známa, bude o ní rozhodnuto v samostatném usnesení.