29 C 247/2020-41 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 19. 8. 2020 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 2 248,44 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně dne 27. 9. 2018 smlouvu o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 1 200 Kč. Žalovaný se zavázal předchůdkyni žalobkyně vrátit tuto částku spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 048,44 Kč do 21. 10. 2018. Žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 9. 2019, uzavřenou s původním věřitelem žalovaného, [právnická osoba], [IČO], proto požaduje uhradit dluh v celkové výši 2248,44 Kč za poskytnuté finanční prostředky ve výši 1 200 Kč a dále částku 1 048,44 Kč jako poplatek za poskytnutí úvěru a zákonný úrok z prodlení. Žalovaný byl marně vyzván ke splacení celého úvěru předžalobní upomínkou odeslanou dne 17. 4. 2020. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nikterak nerozporoval. Na výzvu soudu dle § 115a) o. s. ř., zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaný nevyjádřil, přičemž byl rovněž poučen o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř., a proto má soud za to, že žalovaný s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně vyjádřila souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání dle § 115a) o. s. ř. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 115a) o. s. ř. bez jednání. 3. Soud ve věci prováděl dokazování listinnými důkazy a učinil z nich tento závěr o skutkovém stavu: Původní věřitel, [právnická osoba], [IČO], uzavřel s žalovaným dne 27. 9. 2018 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 1 200 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 21. 10. 2018. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z nesplacené jistiny úvěru ve výši 1 200 Kč a dále z nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1 048.44 Kč, který byl splatný dne 21. 10.2018. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění odpovídajícím dokumentu – Smlouva o úvěru s navrhovanou výší úvěru 1 200 Kč a splatností (případně prodlouženou splatností) dne 21. 10. 2018. Po odeslání smluvní dokumentace žalovanému byly zaslány peněžní prostředky dne 27. 9. 2018 na bankovní účet [bankovní účet], který žalovaný uvedl. Původní věřitel identifikoval platbu úvěru uvedením variabilního symbolu [číslo] a číslem Smlouvy o úvěru [anonymizováno]. Žalovaný se dle Smlouvy o úvěru [anonymizováno], jejíž text odsouhlasil, zavázal uhradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 048,44 Kč splatný v den splatnosti úvěru, tedy dne 21. 10. 2018. Úvěr byl žalovanému prokazatelně poskytnut, ale přesto nebyl žalovaným do dnešního dne uhrazen v celé výši. Žalovaný byl upomínán k úhradě dluhu upomínkami odeslanými původním věřitelem a následně i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobce. Upomínka byla právním zástupcem žalobce odeslána dne 17. 4. 2020. Celková výše nároků žalobce činí po zohlednění případných dílčích plateb ze strany žalovaného celkem 2 248,44 Kč, nejpozději splatných dne 21. 10. 2018. Žalobce nabyl pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 6. 9. 2019 mezi [právnická osoba], [IČO], jako původním věřitelem a žalobkyní jako postupníkem a novým věřitelem. 4. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. (dále také jen občanský zákoník), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle ustanovení § 2396 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. 6. Podle ustanovení § 2397 občanského zákoníku, úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. 7. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem. 8. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. 9. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Podle ustanovení § 2048 občanského zákoníku, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 11. Podle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 12. Podle ustanovení § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 13. Podle ustanovení § 122 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákona č. 257/2016 Sb.“), věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu; b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. 14. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav aplikoval citované právní normy a dospěl k následujícímu právnímu závěru: Soud předně dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně není zcela důvodná. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy o zápůjčce řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného či nikoliv a dospěla k závěru, že tak neučinila. Dle aktuální judikatury Ústavního soudu by měly obecné soudy poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný z www.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení uzavřené smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. 15. Nad rámec výše uvedeného pak soud konstatuje, že uzavřená smlouva o úvěru je neplatná rovněž v souvislosti se sjednaným tzv. poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 048,44 Kč, který dosahuje takřka výše jistiny úvěru a takto sjednaná odměna za poskytnutí úvěru je tedy zjevně v rozporu s dobrými mravy, což zakládá dle ustanovení § 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání jako celku. 16. Nároky z této neplatné smlouvy o úvěru je pak třeba vypořádat dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, plnily