10 C 39/2021-70 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobou podanou u soudu dne 7. 5. 2021 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 1 070 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení za dobu od 22. 10. 2020 do zaplacení. Žalobkyně tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovanou pojistnou smlouvu [číslo] k pojištění vozidel [označení vozidla].Počátek pojištění byl stanoven ke dni 3. 7. 2018, pojistné bylo splatné ročně a činilo 2 342 Kč. Pro období od 3. 7. 2019 bylo pojistné zvýšeno na 2 742 Kč, pro další pojistné období od 3. 7. 2020 bylo opětovně zvýšeno na 3 242 Kč. Za období od 3. 7. 2020 do 31. 10. 2020 včetně, když smlouva byla ukončena ke dni 22. 10. 2020 a žalobkyně má nárok na pojistné do konce kalendářního měsíce, dluží žalovaná žalobkyni na pojistném částku 1 070 Kč. Dne 12. 3. 2021 byla žalované zaslána předžalobní upomínka ve smyslu § 142a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Žalobkyně, její zástupce ani žalovaná se k jednání dne 11. 11. 2021 nedostavili, soud proto dle § 101 odst. 3 o. s. ř., věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. 4. S ohledem na skutečnost, že se v dané procesní situaci jedná o tzv. bagatelní žalobu, když proti rozsudku ve věci samé není přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 o. s. ř.), je odůvodnění tohoto rozsudku koncipováno ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. 5. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: 6. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná dne 3. 7. 2018 uzavřely pojistnou smlouvu [číslo] jejímž předmětem bylo pojištění vozidel [označení vozidla]. Bylo sjednáno pojistné ve výši 2 342 Kč s roční frekvencí placení. Pojistné bylo pro další pojistné období od 3. 7. 2019 zvýšeno na částku 2 742 Kč, žalovaná toto zvýšení akceptovala provedenou úhradou pojistného v předepsané výši. Pro další pojistné období od 3. 7. 2020 bylo pojistné opětovně zvýšeno na částku 3 242 Kč. Žalobkyně neprokázala doručení oznámení o tomto zvýšení pojistného žalované. Pojistná smlouva zanikla dne 21. 10. 2020 nezaplacením pojistného ve lhůtě stanovené v upomínce. Žalovaná neuhradila dlužné pojistné za období od 3. 7. 2020 do 21. 10. 2020 ani poté, co jí byla zástupcem žalobkyně zaslána předžalobní upomínka ve smyslu § 142a o. s. ř. Upomínka byla žalované odeslána na jí uvedenou adresu [adresa žalované]. Žalobkyně v řízení prokázala převod práv z právní předchůdkyně žalobkyně na ni. 7. Podle § 2758 odst. 1, 2 z. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen jako „o. z.“) pojistnou smlouvou se pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné. Není-li pojištění ujednáno na pojistnou dobu kratší než jeden rok, vyžaduje smlouva písemnou formu. 8. Podle § 2782 odst. 1 o. z. pojistitel má právo na pojistné za dobu trvání pojištění. 9. Podle § 2783 odst. 2 o. z. je jednorázové pojistné splatné dnem počátku pojištění. Je-li ujednáno běžné pojistné, je splatné prvního dne pojistného období; není-li ujednáno pojistné období jako časové období, za které se platí běžné pojistné, považuje se za ujednané pojistné období roční. 10. Podle § 1752 odst. 1 o. z. uzavírá-li strana v běžném obchodním styku s větším počtem osob smlouvy zavazující dlouhodobě k opětovným plněním stejného druhu s odkazem na obchodní podmínky a vyplývá-li z povahy závazku již při jednání o uzavření smlouvy rozumná potřeba jejich pozdější změny, lze si ujednat, že strana může obchodní podmínky v přiměřeném rozsahu změnit. Ujednání je platné, pokud bylo předem alespoň ujednáno, jak se změna druhé straně oznámí a pokud se této straně založí právo změny odmítnout a závazek z tohoto důvodu vypovědět ve výpovědní době dostatečné k obstarání obdobných plnění od jiného dodavatele; nepřihlíží se však k ujednání, které s takovou výpovědí spojuje zvláštní povinnost zatěžující vypovídající stranu. 11. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně a včas splnil své smluvní povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výši takto stanovená. 12. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 13. Soud dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla platně uzavřena pojistná smlouva, přičemž jejím předmětem bylo pojištění vozidel, a to oproti závazku žalované jako pojistníka platit sjednané běžné pojistné s roční frekvencí. Pojištění bylo sjednáno dne 3. 7. 2018 a trvalo do 21. 10. 2020, kdy zaniklo z důvodu nezaplacení pojistného. Žalovaná za období od 3. 7. 2020 do 21. 10. 2020 nedostála své povinnosti vyplývající pro ni z předmětné pojistné smlouvy a neuhradila sjednané pojistné. V řízení bylo tedy pouze na žalované, aby úhradu dlužného pojistného za žalobkyní požadované období soudu tvrdila a prokázala. Žalovaná, v řízení zcela pasivní, netvrdila žádné skutečnosti, z nichž by bylo možné dovozovat, že dluh uhradila, případně, že uplatněná pohledávka zanikla některým z jiných zákonných důvodu a žádná taková skutečnost ani v průběhu řízení nevyšla najevo. Soud tedy rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni, z titulu dlužného pojistného, částku ve výši 909 Kč (2 742 Kč/365 dní * 121 dní – 3. 7. 2020 – 31. 10. 2020 - nárok na pojistné do konce kalendářního měsíce, v němž zaniklo), spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky za požadovanou dobu, tedy od 22. 10. 2020 do zaplacení. Pokud jde o přiznanou výši dlužného pojistného, toto bylo vypočteno z poslední výše pojistného, se kterým byla žalovaná prokazatelně seznámena, konkrétně ve výši 2 742 Kč – viz níže. Lhůtu k plnění stanovil soud jakožto obecnou třídenní pariční v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. 14. Naproti tomu soud shledal žalobu ve zbývajícím rozsahu, tedy co do výše 161 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 22. 10. 2020 do zaplacení jako nedůvodnou a zamítl ji. Žalobkyně v průběhu řízení netvrdila ani neprokázala, že žalovaná byla v souladu s § 1752 o. z. řádně seznámena se změnou výše pojistného od 3. 7. 2020, když netvrdila ani neprokázala doručení písemnosti„ Informace o výši pojistného na další období“ ze dne 6. 4. 2020 žalované. Tedy je třeba uzavřít, že nebylo prokázáno, že by žalované byla oznámena nová výše pojistného od 3. 7. 2020, resp. že by žalovaná toto zvýšení akceptovala. Soud proto při stanovení výše dlužného pojistného vycházel, jak již bylo uvedeno výše, z posledního pojistného, které žalovaná akceptovala provedenou úhradou, tedy konkrétně ve výši 2 742 Kč. Z tohoto důvodu soud žalobkyni přiznal, jak již bylo uvedeno výše částku 909 Kč (2 742 Kč/365 dní * 121 dní – 3. 7. 2020 – 31. 10. 2020) a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl. 15. Za splnění podmínek stanovených v § 142a o. s. ř. pro přiznání náhrady nákladů v řízení úspěšné žalobkyni rozhodl soud o nákladech řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně požadovala zaplacení částky 1 070 Kč s příslušenstvím, přičemž jí byla přiznána částka 909 Kč. Úspěch žalobkyně tak představuje 84,95 %, neúspěch 15,05 %. Odpočtem procesního neúspěchu od úspěchu je pak dán rozsah náhrady nákladů řízení 69,90 %. Při plném úspěchu by žalobkyni na náhradě nákladů řízení náleželo 1 489 Kč a tato náhrada by sestávala ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, z odměny za 3 úkony právních služeb zástupkyně žalobkyně po 200 Kč, tj. částky 600 Kč, určené dle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé), dále z náhrady za hotové výdaje zástupce žalobkyně při uvedených úkonech právních služeb podle 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. po 100 Kč, tj. částky 300 Kč, a konečně z náhrady za 21 % DPH podle § 151 odst. 2 o. s. ř. z přiznané odměny a náhrad, tj. částky 189 Kč, když právní zástupce žalobkyně je plátcem DPH. Podmínky pro aplikaci § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. byly splněny, neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a předmětem řízení je peněžité plnění, kdy tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. S ohledem na rozsah přiznané náhrady nákladů řízení 69,90 % pak žalobkyni na náhradě nákladů řízení náleží 1 040,81 Kč. Tuto částku je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobkyně. Lhůtu k plnění určil soud v souladu s ust. § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. jako třídenní.