12 C 178/2021-67 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 26. 4. 2021 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 14 729,02 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdila, že dne 23. 3. 2018 uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru [číslo]. Na základě úvěrové smlouvy poskytla žalovanému téhož dne bezúčelový úvěr ve výši 30 000 Kč na účet žalovaného. Úvěr měl být splácen prostřednictvím 36 pravidelných měsíčních splátek po 979 Kč. Žalovaný svému závazku splácet poskytnutý úvěr řádně a včas nedostál, když se ocitl v prodlení s úhradou splátky splatné ke dni 15. 11. 2019. Žalobkyně tedy dne 24. 1. 2020 vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky. Žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 15. 4. 2020. Pro případ prodlení se splácením úvěru bylo stanoveno, že nesplacený úvěr se bude úročit pevnou úrokovou sazbou ve výši 10,9 %. Žalovaný do dne podání žaloby dluh neuhradil. Dne 14. 4. 2021 byl žalovaný marně předžalobně vyzýván k úhradě dlužné částky. Žalobkyně po žalovaném tedy požaduje zaplacení jistiny dluhu ve výši 14 729,02 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 547,69 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok ve výši 1 171,15 Kč spolu se sjednaným úrokem z poskytnuté a nesplacené jistiny ve výši 10,9 % od 3. 3. 2021 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení od 3. 3. 2021 až do zaplacení. 2. Dne 19. 5. 2021 vydal zdejší soud na základě výše uvedené žaloby elektronický platební rozkaz, který se nepodařilo řádně doručit žalovanému do vlastních rukou, byl proto zrušen usnesením ze dne 25. 6. 2021. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Stejně jako k výzvě soudu dle § 115a o. s. ř. zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalobkyně vyjádřila souhlas na žalobě. Soud má tedy za to, že účastníci s tímto postupem souhlasí, když ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů. 3. Soud ve věci tedy postupoval dle § 115a o. s. ř. a bez jednání ve věci rozhodl. Z předložených listinných důkazů učinil následující skutková zjištění a současně i závěr o skutkovém stavu. Soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 23. 3. 2018 na základě Předsmluvních informací a Informací k pojištění dlužníků uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě žádosti žalovaného o poskytnutí úvěru. A to poté, co byla žalobkyní zkoumána úvěruschopnost žalovaného v rejstřících [příjmení], CBCB, CRIF a Schvalovacím protokolem. Nedílnou součástí smlouvy o úvěru byly Všeobecné obchodní podmínky pro ČSOB Spotřebitelské úvěry, se kterými žalovaný souhlasil při podpisu úvěrové smlouvy. Byla sjednána výše úvěru 30 000 Kč. Úvěr byl poskytnut dle výpisu z účtu ČSOB žalovaného dne 23. 3. 2018. Žalovaný se zavázal uhradit úvěr ve formě 36 anuitních měsíčních splátek ve výši 979 Kč splatných vždy k 15. dni v měsíci dle splátkového kalendáře. První splátka byla splatná dne 15. 4. 2018. Ve smlouvě byla stanovena povinnost žalovaného uhradit pevnou úrokovou sazbu ve výši 10,9 % z vyčerpaného a nesplaceného úvěru. Žalovaný nehradil poskytnutý úvěr řádně a včas. Dne 17. 4. 2020 žalobkyně v přípise oznámila žalovanému zesplatnění úvěru ke dni 15. 4. 2020. Žalovaný si zásilku převzal dne 23. 4. 2020. Dne 24. 1. 2020 žalobkyně naposledy upozornila žalovaného na zesplatnění dlužné částky a vyzvala ho k úhradě. Žalovaný si zásilku po uložení na poště nevyzvedl. Z předžalobní výzvy právního zástupce žalobkyně soud zjistil, že vyzval žalovaného dne 13. 4. 2021 k úhradě dluhu ve výši 17 447,86 Kč. Dle poštovního podacího archu byla zásilka odeslána právním zástupcem žalovanému dne 14. 4. 2021. 4. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen "občanský zákoník), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení. § 2398 odst. 1 občanského zákoníku úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Podle ustanovení § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl požádán. 5. Podle ustanovení § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně nesplní je prodlení. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 6. Pokud se týká právního hodnocení, tak v řízení bylo prokázáno tvrzení žalobkyně, že mezi ní a žalovaným byla po prověření úvěruschopnosti žalovaného uzavřena smlouva o úvěru. Dle účinné smlouvy ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení žalobkyně své smluvní povinnosti splnila, když provedla úhradu částky 30 000 Kč na účet žalovaného, nicméně žalovaný své povinnosti plnit dluh ve sjednané lhůtě splatnosti nesplnil. Žalobkyně měla závazek ze smlouvy přenechat žalovanému finanční prostředky tak, aby je užil a ve sjednaném čase vrátil věc stejného druhu, což splnila, a žalovaný se zavázal tyto prostředky splatit. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení závazku žalovaného z úvěru, měla žalobkyně jako věřitel dle hmotněprávní normy břemeno tvrzení pouze o tom, že s žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena konkrétní smlouva, že na základě této smlouvy byly dlužníku finanční prostředky poskytnuty a že dlužník - žalovaný dluh řádně neuhradil. Z tohoto břemene tvrzení pak vyplývá pro žalobkyni břemeno důkazní jen ohledně prokázání tvrzení, že smlouva byla uzavřena a že na jejím základě byly žalovanému jako dlužníku poskytnuty finanční prostředky. Tuto povinnost žalobkyně splnila, když prokázala, že uzavřela se žalovaným platnou smlouvu, tedy poskytla žalovanému prostředky ve sjednané výši způsobem sjednaným ve smlouvě. Bylo tedy pouze na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že poskytnuté prostředky splatil, resp. že dluh zanikl jinak. To však žalovaný neučinil. Soud proto shledal žalobu důvodnou a vyhověl jí v celém rozsahu co do jistiny 14 729,02 Kč včetně sjednaného úroku 10,9 % ročně z dlužné jistiny a zákonného úroku z prodlení 10 % ročně z dlužné jistiny od 3. 3. 2021 do zaplacení, spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 547,69 Kč a kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 171,15 Kč Lhůtu k plnění ve výroku I. určil soud jako obecnou třídenní v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. 7. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 8 060 Kč, neboť žalobkyně byla v řízení plně procesně úspěšná, a proto jí přísluší náhrada všech účelně vynaložených nákladů řízení. V daném případě pak náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, dále pak odměna za zastoupení advokátem ve výši za 3 úkony právní služby po 1 700 Kč (převzetí věci a příprava zastoupení, podání žaloby, předžalobní výzva), 3 x režijní paušál po 300 Kč dle vyhl. č. 177/1996 Sb. včetně 21 % DPH z těchto částek. O lhůtě plnění ve výroku II. bylo opět rozhodnuto dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. věta prvá jako obecné třídenní. Místo plnění nákladů řízení pak je k rukám právního zástupce žalobkyně v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř.