12 C 186/2021-68 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 16. 4. 2021 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 173 060,97 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 7. 6. 2018 smlouvu o podnikatelském úvěru [číslo]. Žalobkyně poskytla na základě této smlouvy žalované úvěr ve výši 400 000 Kč a žalovaná vyčerpala úvěrovanou částku dne 7. 6. 2018. Žalovaná se zavázala vrátit tuto částku spolu s příslušenstvím v 36 pravidelných měsíčních splátkách po 11 120 Kč. Splatnost splátek byla stanovena vždy k poslednímu dni kalendářního měsíce a byla sjednána pohyblivá úroková sazba. Žalovaná naposledy uhradila splátku dne 31. 3. 2020 a nedostála tak svému závazku ze smlouvy, když na svůj dluh neplnila řádně a včas. Žalobkyně proto v souladu se smlouvou o úvěru přistoupila ke zesplatnění celého závazku ke dni 8. 12. 2020. Následně byla žalovaná právním zástupcem žalobkyně vyzvána marně ke splacení celého úvěru předžalobní upomínkou ze dne 17. 2. 2021. Žalobkyně proto požaduje po žalované zaplacení dlužné jistiny ve výši 167 410,97 Kč a poplatků ve výši 5 650 Kč spolu s obchodním úrokem a smluvním úrokem z prodlení. 2. Dne 28. 4. 2021 vydal zdejší soud na základě výše uvedené žaloby elektronický platební rozkaz, který se nepodařilo řádně žalované doručit do vlastních rukou, byl proto usnesením ze dne 28. 6. 2021 zrušen. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Stejně jako k výzvě soudu dle § 115a o. s. ř. zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalobkyně vyjádřila souhlas na žalobě. Soud má tedy za to, že účastníci s tímto postupem souhlasí, když ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů. 3. Soud ve věci tedy postupoval dle § 115a o. s. ř. a bez jednání ve věci rozhodl. Z předložených listinných důkazů učinil následující skutková zjištění a současně i závěr o skutkovém stavu. Soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 7. 6. 2018 uzavřena Smlouva o úvěru [číslo] na základě Žádosti žalované o poskytnutí podnikatelského úvěru. Zde v rámci prověřování úvěruschopnosti uvedla žalovaná informace o svých poměrech i formou čestného prohlášení. Nedílnou součástí smlouvy o úvěru byl Sazebník, Oznámení o úrokových sazbách, Všeobecné obchodní podmínky a Úvěrové podmínky pro právnické osoby. Žalobkyně poskytla na Žádost o čerpání úvěru žalované dle Interního účetního dokladu na účet žalované úvěr ve výši 400 000 Kč dne 7. 6. 2018. Žalovaná se zavázala vrátit tuto částku spolu s příslušenstvím ve formě 36 anuitních měsíčních splátek po 11 120 Kč Poslední splátka byla splatná 4. 6. 2021 ve výši 10 800 Kč Smlouvou byla sjednána pohyblivá úroková sazba, která odpovídá součtu 1M PRIBOR a pevné odchylky ve výši 7,78 % ročně z jistiny. Žalovaná se ve smlouvě zavázala také k úhradě poplatků souvisejících s poskytnutím úvěru. Dle sazebníku činí měsíční poplatek za spravování úvěru 300 Kč. Výše poplatku za zaslání 1. upomínky při neprovedení splátky činí 250 Kč, výše každé další upomínky činí 500 Kč. Dle historického výpisu z úvěrového účtu žalovaná nehradila splátky řádně a včas. Ve výzvě ze dne 25. 11. 2020 upozornila žalobkyně žalovanou na zesplatnění celého úvěru a vyzvala ji k úhradě dlužné částky. Žalovaná si zásilku převzala dne 27. 11. 2020. Z předžalobní výzvy právního zástupce žalobkyně soud zjistil, že vyzval žalovanou dne 17. 2. 2021 k úhradě dluhu ve výši 196 135,24 Kč. Zpráva byla odeslána do datové schránky žalované jako právnické osoby. Ta je stále zapsána v obchodním rejstříku od 21. 12. 2011. 4. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen "občanský zákoník), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení. § 2398 odst. 1 občanského zákoníku úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Podle ustanovení § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl požádán. 5. Podle ustanovení § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně nesplní je prodlení. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 6. Pokud se týká právního hodnocení, tak v řízení bylo prokázáno tvrzení žalobkyně, že mezi ní a žalovanou byla na žádost žalované uzavřena smlouva o úvěru. Dle účinné smlouvy ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení žalobkyně své smluvní povinnosti splnila, když provedla úhradu částky 400 000 Kč na účet žalované, nicméně žalovaná své povinnosti plnit dluh ve sjednané lhůtě splatnosti nesplnila. Žalobkyně měla závazek ze smlouvy přenechat žalované finanční prostředky tak, aby je užila a ve sjednaném čase vrátila věc stejného druhu, což splnila, a žalovaná se zavázala tyto prostředky splatit. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení závazku žalované z úvěru, měla žalobkyně jako věřitel dle hmotněprávní normy břemeno tvrzení pouze o tom, že s žalovanou jako dlužníkem byla uzavřena konkrétní smlouva, že na základě této smlouvy byly dlužníku finanční prostředky poskytnuty a že dlužník - žalovaná dluh řádně neuhradil. Z tohoto břemene tvrzení pak vyplývá pro žalobkyni břemeno důkazní jen ohledně prokázání tvrzení, že smlouva byla uzavřena a že na jejím základě byly žalované jako dlužníku poskytnuty finanční prostředky. Tuto povinnost žalobkyně splnila, když prokázala, že po zkoumání úvěruschopnosti žalované s ní uzavřela platnou smlouvu, tedy poskytla žalované prostředky ve sjednané výši způsobem sjednaným ve smlouvě. Bylo tedy pouze na žalované, aby tvrdila a prokázala, že poskytnuté prostředky splatila, resp. že dluh zanikl jinak. To však žalovaná neučinila. Soud proto shledal žalobu důvodnou a vyhověl jí v celém rozsahu co do dlužné jistiny 167 410,97 Kč včetně úroku 8,09 % ročně z dlužné jistiny od 1. 4. 2021 do zaplacení, neuhrazených poplatků ve výši 5 650 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku z prodlení 14 018,69 Kč, smluvního úroku z prodlení 16,91 % ročně z dlužné jistiny od 1. 4. 2021 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky z obchodní podnikatelské činnosti ve výši 1 200 Kč Lhůtu k plnění ve výroku I. určil soud jako obecnou třídenní v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. 7. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 37 269 Kč, neboť žalobkyně byla v řízení plně procesně úspěšná, a proto jí přísluší náhrada všech účelně vynaložených nákladů řízení. V daném případě pak náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 6 923 Kč, dále pak odměna za zastoupení advokátem ve výši za 3 úkony právní služby po 8 060 Kč (převzetí věci a příprava zastoupení, podání žaloby, předžalobní výzva) a 3 x režijní paušál po 300 Kč dle vyhl. č. 177/1996 Sb., včetně 21 % DPH z těchto částek. O lhůtě plnění ve výroku II. bylo opět rozhodnuto dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. věta prvá jako obecné třídenní. Místo plnění nákladů řízení pak je k rukám právního zástupce žalobkyně v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř.