12 C 212/2021-45 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se žalobou podanou soudu dne 26. 5. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 15 100 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] a žalovaným došlo dne 12. 2. 2015 k uzavření smlouvy o půjčce [číslo]. Na základě uzavřené smlouvy [číslo] poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. V souvislosti s poskytnutou půjčkou, kterou žalobkyně nárokuje jako spotřebitelský úvěr, se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 400 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně a odměnu za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a výš uvedených úroků a poplatků se žalovaný zavázal uhradit v 58 týdenních splátkách po 300 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 24. 3. 2016. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy a poslední splátka byla uhrazena dne 11. 6. 2015. Dne 6. 12. 2019 došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni. Žalobkyně tedy požaduje na tento nárok zaplacení celkové dlužné částky ve výši 15 100 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč a dlužných úhrad za služby ve výši 5 100 Kč, dále zaplacení kapitalizovaných úroků ve výši 8 908,18 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 3 007,57 Kč, úroků ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení. Žalobkyně, resp. právní předchůdce žalobkyně splnil svou zákonnou povinnost tím, že s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětných smluv. Poskytnuté informace byly zaznamenány do tzv. Karty zákazníka. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Stejně jako k výzvě soudu podle § 115a o. s. ř. zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalobkyně vyjádřila souhlas na žalobě. Soud má tedy za to, že účastníci s tímto postupem souhlasí, když ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů. 3. Soud ve věci tedy postupoval dle § 115a o. s. ř. a bez jednání ve věci rozhodl. Z předložených listinných důkazů učinil následující skutková zjištění a současně závěr o skutkovém stavu: Z obchodního rejstříku žalobkyně, že je zapsána od 16. 5. 2005. Ze„ smlouvy o půjčce“ uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, že dne 12. 2. 2015 právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] uzavřela s žalovaným smlouvu o půjčce [číslo] kterou žalobkyně nárokuje jako spotřebitelský úvěr. Na základě této se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto půjčku dle sjednaných podmínek s úroky a poplatky splatit v 58 týdenních splátkách po 300 Kč. S žalovaným byla sepsána zákaznická karta dne 11. 2. 2015, kde žalovaný uvedl své osobní údaje, včetně informací o svých příjmech, výdajích a ověřených dokumentech. Žalovaný byl v době poskytování půjčky zaměstnán u [právnická osoba] a. s. jako uklízeč s příjmem 12 000 Kč měsíčně čistého a jeho použitelný měsíční příjem (příjmy - výdaje) činil 4 200 Kč. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 400 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně a odměnu za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč. Žalovaný na pohledávku uhradil celkem 2 300 Kč. Dne 6. 12. 2019 byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávek mezi společností [právnická osoba] a žalobkyní. Dle přílohy byla součástí i pohledávka za žalovaným. Oznámení o postoupení bylo žalovanému adresováno dne 7. 1. 2020 žalobkyní včetně informace o zpracování osobních údajů. Z předžalobní výzvy právního zástupce žalobkyně ze dne 3. 9. 2020 se podává, že žalovaný byl vyzván ke splacení dluhu do 18. 9. 2020. Dle poštovního podacího lístku byla odeslána doporučená zásilka žalovanému dne 4. 9. 2020. 4. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen "občanský zákoník), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení. § 2398 odst. 1 občanského zákoníku úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Podle ustanovení § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl požádán. 5. Podle ustanovení § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně nesplní, je v prodlení. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 6. Soud po právní stránce uzavřel, že jednáním předchůdkyně žalobkyně a žalovaného došlo k uzavření smlouvy o úvěru podle ust. § 2395 o. z., neboť předchůdkyně žalobkyně převzala závazek přenechat žalovanému finanční prostředky, aby je následně ve sjednaném čase vrátil, což splnila, a žalovaný se zavázal tyto prostředky s úrokem splatit. Žalobkyně prokázala, že její předchůdkyně zkoumala kredibilitu (úvěruschopnost) žalovaného zjišťováním jeho osobních a finančních poměrů tak, jak bylo zapsáno v zákaznické kartě. Vyhodnotila, že žalovaný je schopen sjednané splátky věřiteli hradit. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení závazku žalovaného z úvěru, měla žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena, jako věřitel podle hmotněprávní normy břemeno tvrzení pouze o tom, že s žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena konkrétní smlouva, že na základě této smlouvy byly dlužníku finanční prostředky poskytnuty a že dlužník - žalovaný dluh řádně neuhradil. Z tohoto břemene tvrzení pak vyplývá pro žalobkyni břemeno důkazní ohledně prokázání tvrzení, že smlouva byla uzavřena, a že na jejím základě byly žalovanému jako dlužníku poskytnuty finanční prostředky. Tuto povinnost žalobkyně splnila, když prokázala, že její předchůdkyně uzavřela se žalovaným platnou smlouvu, a poskytla žalovanému prostředky ve sjednané výši způsobem sjednaným ve smlouvě. Bylo tedy dále na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že poskytnuté prostředky zcela splatil, resp. že dluh zanikl jinak, což neučinil. Soud tedy žalobě zcela vyhověl, když ji shledal důvodnou včetně požadovaného příslušenství a lhůtu k plnění ve výroku I. určil jako obecnou třídenní v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. 7. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 2 252 Kč, neboť žalobkyně byla v řízení plně procesně úspěšná a přísluší jí proto náhrada účelně vynaložených nákladů řízení v plné výši. V daném případě náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, dále pak odměna právního zástupce za 3 úkony právní služby po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé a výzva k plnění) a 3x režijní paušál po 100 Kč dle § 14 b) vyhl. č. 177/1996 Sb. (když se jedná o návrh na ustáleném vzoru uplatňovaný opakovaně týmž žalobcem ve skutkově a právně obdobných věcech viz rozhodnutí Ústavního soudu I. ÚS 3923/11), včetně 21 % DPH z těchto částek. O lhůtě plnění i ve výroku II. bylo rozhodnuto dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. věta prvá jako obecné třídenní. Místo plnění nákladů řízení pak je k rukám právního zástupce žalobkyně v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř.