12 C 217/2021-44 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobou podanou dne 26. 5. 2021 soudu se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 2 370 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO] ([právnická osoba]) uzavřela s žalovanou dne 12. 10. 2017 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo]. Na základě uzavřené smlouvy [číslo] poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalobkyně, resp. právní předchůdkyně žalobkyně splnila v daném případě poskytnuté půjčky svou zákonnou povinnost tím, že s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětných smluv. Poskytnuté informace byly zaznamenány do tzv. Karty zákazníka. V souvislosti s poskytnutým spotřebitelským úvěrem se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně úrok za poskytnuté peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 400 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,66 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek částku ve výši 4 000 Kč. Dále se zavázala zaplatit za doplňkovou službu životního pojištění poplatek ve výši 290 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté částky a výše uvedených úroků a poplatků se žalovaná zavázala uhradit v 58 týdenních splátkách po 305 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 22. 11. 2018. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy a poslední splátka byla uhrazena dne 11. 11. 2019. Dne 29. 11. 2019 došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni. Žalobkyně tedy požaduje na tento nárok zaplacení celkové dlužné částky ve výši 2 370 Kč, sestávající z dlužné jistiny ve výši 2 174,21 Kč a dlužných úhrad za služby ve výši 195,79 Kč, a dále zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 200,57 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 537,29 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 2 174,21 Kč od 4. 12. 2019 do zaplacení ve výši 9 % ročně a úroku z částky 2 174,21 Kč od 4. 12. 2019 do zaplacení ve výši 23,66 % ročně. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. Stejně jako k výzvě soudu dle § 115a o. s. ř. zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalobkyně vyjádřila souhlas na žalobě. Soud má tedy za to, že účastníci s tímto postupem souhlasí, když ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů. S ohledem na skutečnost, že proti tomuto rozsudku není přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 o. s. ř.), obsahuje rozhodnutí zkrácené odůvodnění ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. 3. Soud ve věci tedy postupoval podle § 115a o. s. ř. a bez jednání ve věci rozhodl. Z předložených listinných důkazů učinil následující závěr o skutkovém stavu: Mezi žalovanou a společností [právnická osoba], [IČO], byla uzavřena dne 12. 10. 2017 smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo]. Na základě uzavřené smlouvy [číslo] poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně spolu se sjednanými úroky a poplatky uvedenými ve smlouvě. Dále si zvolila jako doplňkovou službu životní pojištění, za níž se rovněž zavázala zaplatit poplatek ve stanovené výši. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté částky a výše uvedených úroků a poplatků se žalovaná zavázala uhradit v 58 týdenních splátkách po 305 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 22. 11. 2018. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovanou smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 29. 11. 2019 mezi žalobkyní a právní předchůdkyní žalobkyně. Toto bylo oznámeno žalované, přičemž oznámení o postoupení bylo žalované zasláno dne 13. 12. 2019. Právní zástupce žalobkyně marně vyzval žalovanou k zaplacení dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 22. 2. 2021. Dle podacího lístku byla zásilka žalované odeslána dne 23. 2. 2021. Dále byl proveden důkaz výpisem z obchodního rejstříku žalobkyně. 4. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen "občanský zákoník), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení. § 2398 odst. 1 občanského zákoníku úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Podle ustanovení § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl požádán. 5. Podle ustanovení § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně nesplní, je v prodlení. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 6. Soud po právní stránce uzavřel, že jednáním předchůdkyně žalobkyně a žalované došlo k uzavření smluv o úvěru podle ust. § 2395 o. z., neboť předchůdkyně žalobkyně převzala závazek přenechat žalované finanční prostředky, aby je následně ve sjednaném čase vrátila, což splnila, a žalovaná se zavázala tyto prostředky s úrokem splatit. Žalobkyně prokázala, že její předchůdkyně zkoumala kredibilitu (úvěruschopnost) žalované zjišťováním jejích osobních a finančních poměrů tak, jak bylo zapsáno v zákaznické kartě. Vyhodnotila, že žalovaná je schopna sjednané splátky věřiteli hradit. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení závazku žalované z úvěrů, měla žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena, jako věřitel podle hmotněprávní normy břemeno tvrzení pouze o tom, že s žalovanou jako dlužníkem byla uzavřena konkrétní smlouva, že na základě této smlouvy byly dlužníku finanční prostředky poskytnuty a že dlužník - žalovaná dluh řádně neuhradila. Z tohoto břemene tvrzení pak vyplývá pro žalobkyni břemeno důkazní ohledně prokázání tvrzení, že smlouva byla uzavřena, a že na jejím základě byly žalované jako dlužníku poskytnuty finanční prostředky. Tuto povinnost žalobkyně splnila, když prokázala, že její předchůdkyně uzavřela se žalovanou platnou smlouvu, a poskytla žalované prostředky ve sjednané výši způsobem sjednaným ve smlouvě. Bylo tedy dále na žalované, aby tvrdila a prokázala, že poskytnuté prostředky zcela splatila, resp. že dluh zanikl jinak, což neučinila. Soud tedy žalobě zcela vyhověl, když ji shledal důvodnou včetně požadovaného příslušenství a lhůtu k plnění ve výroku I. určil jako obecnou třídenní v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. 7. O nákladech řízení soud rozhodl tak, že uložil žalované zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 1 489 Kč, neboť žalobkyně byla v řízení plně procesně úspěšná, a proto jí přísluší náhrada všech účelně vynaložených nákladů. V daném případě pak náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, náklady právního zastoupení a to za 3 úkony právní služby po 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a návrh ve věci samé) a 3x režijní paušál po 100 Kč dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. (když se jedná o návrh na ustáleném vzoru uplatňovaný opakovaně týmž žalobcem ve skutkově a právně obdobných věcech - viz rozhodnutí Ústavního soudu I. ÚS 3923/11), včetně 21 % DPH z těchto částek. 8. O lhůtě k plnění ve výroku I. i II. bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1, věta první o. s. ř. jako o obecné třídenní. Místo plnění nákladů řízení je k rukám právního zástupce žalobkyně v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř.