12 C 221/2021-43 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobou podanou dne 26. 5. 2021 soudu se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 9 716,06 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO] ([právnická osoba]) uzavřela s žalovanou dne 21. 4. 2015 smlouvu o půjčce [číslo]. Na základě uzavřené smlouvy [číslo] poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalobkyně, resp. právní předchůdkyně žalobkyně splnila v daném případě poskytnuté půjčky svou zákonnou povinnost tím, že s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětných smluv. Poskytnuté informace byly zaznamenány do tzv. Karty zákazníka. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně úrok za poskytnuté peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 910 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 000 Kč. Dále si zvolila jako doplňkovou službu životní pojištění, za níž se zavázala zaplatit poplatek ve výši 258 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté částky a výše uvedených úroků a poplatků se žalovaná zavázala uhradit v 43 týdenních splátkách po 376 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 16. 2. 2016. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy a poslední splátka byla uhrazena dne 13. 8. 2015. Dne 6. 12. 2019 došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni. Žalobkyně tedy požaduje na tento nárok zaplacení celkové dlužné částky ve výši 9 716,06 Kč jakožto dlužné jistiny, a dále zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 760,41 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 830,25 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 9 716,06 Kč od 21. 11. 2020 do zaplacení ve výši 8,05 % ročně a úroku z částky 9 716,06 Kč od 21. 11. 2020 do zaplacení ve výši 20,98 % ročně, vše do zaplacení. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. Stejně jako k výzvě soudu dle § 115a o. s. ř. zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalobkyně vyjádřila souhlas na žalobě. Soud má tedy za to, že účastníci s tímto postupem souhlasí, když ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů. S ohledem na skutečnost, že proti tomuto rozsudku není přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 o. s. ř.), obsahuje rozhodnutí zkrácené odůvodnění ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. 3. Soud ve věci tedy postupoval podle § 115a o. s. ř. a bez jednání ve věci rozhodl. Z předložených listinných důkazů učinil následující závěr o skutkovém stavu: Mezi žalovanou a společností [právnická osoba], [IČO], byla uzavřena dne 21. 4. 2015 Smlouva o půjčce [číslo]. Na základě uzavřené smlouvy [číslo] poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně spolu se sjednanými úroky a poplatky uvedenými ve smlouvě. Dále si zvolila jako doplňkovou službu životní pojištění, za níž se rovněž zavázala zaplatit poplatek ve stanovené výši. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté částky a výše uvedených úroků a poplatků se žalovaná zavázala uhradit v 43 týdenních splátkách po 376 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 16. 2. 2016. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovanou smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 6. 12. 2019 mezi žalobkyní a právní předchůdkyní žalobkyně. Toto bylo oznámeno žalované, přičemž oznámení o postoupení bylo žalované zasláno dne 7. 1. 2020. Právní zástupce žalobkyně marně vyzval žalovanou k zaplacení dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 7. 5. 2020. Dle podacího lístku byla zásilka žalované odeslána dne 10. 5. 2020. Dále byl proveden důkaz výpisem z obchodního rejstříku žalobkyně. 4. Podle ustanovení § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle ustanovení §2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. Dle ust. § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle ust. § 1880 odst. 1, 2 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí. Podle § 2 nař. vl. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 5. Soud po právní stránce uzavřel, že jednáním předchůdkyně žalobkyně a žalované došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce podle ust. § 2390 občanského zákoníku, neboť předchůdkyně žalobkyně převzala závazek přenechat žalované zastupitelnou věc (finanční prostředky) tak, aby ji užila podle libosti a ve sjednaném čase vrátila věc stejného druhu, což splnila, a žalovaná se zavázala tyto prostředky s úrokem splatit. Žalobkyně prokázala, že její předchůdkyně zkoumala kredibilitu žalované zjišťováním jejích osobních a finančních poměrů tak, jak bylo zapsáno v zákaznické kartě. Vyhodnotila, že žalovaná je schopna sjednané splátky věřiteli hradit. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení závazku žalované ze zápůjčky, měla žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena, jako věřitel dle hmotněprávní normy břemeno tvrzení pouze o tom, že s žalovanou jako dlužníkem byla uzavřena konkrétní smlouva o zápůjčce, že na základě této smlouvy byly dlužníku finanční prostředky poskytnuty a že dlužník - žalovaná dluh řádně neuhradila. Z tohoto břemene tvrzení pak vyplývá pro žalobkyni břemeno důkazní ohledně prokázání tvrzení, že smlouva byla uzavřena, a že na jejím základě byly žalované jako dlužníku poskytnuty finanční prostředky. Tuto povinnost žalobkyně splnila, když prokázala, že její předchůdkyně uzavřela se žalovanou platnou smlouvu, a poskytla žalované prostředky ve sjednané výši způsobem sjednaným ve smlouvě. Bylo tedy dále na žalované, aby tvrdila a prokázala, že poskytnuté prostředky zcela splatila, resp. že dluh zanikl jinak, což neučinila. Soud tedy žalobě zcela vyhověl, když ji shledal důvodnou včetně požadovaného příslušenství a lhůtu k plnění ve výroku I. určil jako obecnou třídenní v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. 6. O nákladech řízení soud rozhodl tak, že uložil žalované zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 1 489 Kč, neboť žalobkyně byla v řízení plně procesně úspěšná, a proto jí přísluší náhrada všech účelně vynaložených nákladů. V daném případě pak náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, náklady právního zastoupení a to za 3 úkony právní služby po 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a návrh ve věci samé) a 3x režijní paušál po 100 Kč dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. (když se jedná o návrh na ustáleném vzoru uplatňovaný opakovaně týmž žalobcem ve skutkově a právně obdobných věcech - viz rozhodnutí Ústavního soudu I. ÚS 3923/11), včetně 21 % DPH z těchto částek. 7. O lhůtě k plnění ve výroku I. i II. bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1, věta první o. s. ř. jako o obecné třídenní. Místo plnění nákladů řízení je k rukám právního zástupce žalobkyně v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř.