12 C 226/2021-42 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobou podanou dne 26. 5. 2021 soudu se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 3 432,38 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO] ([právnická osoba]) uzavřela s žalovaným dne 22. 6. 2015 smlouvu o půjčce [číslo]. Na základě uzavřené smlouvy [číslo] poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč. Žalobkyně, resp. právní předchůdkyně žalobkyně splnila v daném případě poskytnuté půjčky svou zákonnou povinnost tím, že s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětných smluv. Poskytnuté informace byly zaznamenány do tzv. Karty zákazníka. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně úrok za poskytnuté peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 546 Kč s úrokovou sazbou 20,92 % ročně, poplatek za administrativní činnost ve výši 1 200 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 800 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté částky a výše uvedených úroků a poplatků se žalovaný zavázal uhradit v 43 týdenních splátkách po 222 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 18. 4. 2016. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy a poslední splátka byla uhrazena dne 4. 11. 2019. Dne 6. 12. 2019 došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni. Žalobkyně tedy požaduje na tento nárok zaplacení celkové dlužné částky ve výši 4 230 Kč, sestávající dlužné jistiny 3 432,38 Kč a dále zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 72,91 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 417,06 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 3 432,38 Kč od 11. 3. 2020 do zaplacení ve výši 8,05 % ročně a úroku z částky 3 432,38 Kč od 11. 3. 2020 do zaplacení ve výši 20,92 % ročně. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Stejně jako k výzvě soudu dle § 115a o. s. ř. zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalobkyně vyjádřila souhlas na žalobě. Soud má tedy za to, že účastníci s tímto postupem souhlasí, když ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů. S ohledem na skutečnost, že proti tomuto rozsudku není přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 o. s. ř.), obsahuje rozhodnutí zkrácené odůvodnění ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. 3. Soud ve věci tedy postupoval podle § 115a o. s. ř. a bez jednání ve věci rozhodl. Z předložených listinných důkazů učinil následující závěr o skutkovém stavu: Mezi žalovaným a společností [právnická osoba], [IČO], byla uzavřena dne 22. 6. 2015 smlouva o půjčce [číslo]. Na základě uzavřené smlouvy [číslo] poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč, které se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně spolu se sjednanými úroky a poplatky uvedenými ve smlouvě. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté částky a výše uvedených úroků a poplatků se žalovaný zavázal uhradit v 43 týdenních splátkách po 222 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 18. 4. 2016. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 6. 12. 2019 mezi žalobkyní a právní předchůdkyní žalobkyně. Toto bylo oznámeno žalovanému, přičemž oznámení o postoupení bylo žalovanému zasláno dne 7. 1. 2020. Právní zástupce žalobkyně marně vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 3. 9. 2020. Dle podacího lístku byla zásilka žalovanému odeslána dne 4. 9. 2020. Dále byl proveden důkaz výpisem z obchodního rejstříku žalobkyně. 4. Podle ustanovení § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle ustanovení §2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. Dle ust. § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle ust. § 1880 odst. 1, 2 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí. Podle § 2 nař. vl. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 5. Soud po právní stránce uzavřel, že jednáním předchůdkyně žalobkyně a žalovaného došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce podle ust. § 2390 občanského zákoníku, neboť předchůdkyně žalobkyně převzala závazek přenechat žalovanému zastupitelnou věc (finanční prostředky) tak, aby ji užil podle libosti a ve sjednaném čase vrátil věc stejného druhu, což splnila, a žalovaný se zavázal tyto prostředky s úrokem splatit. Žalobkyně prokázala, že její předchůdkyně zkoumala kredibilitu žalovaného zjišťováním jejích osobních a finančních poměrů tak, jak bylo zapsáno v zákaznické kartě. Vyhodnotila, že žalovaný je schopen sjednané splátky věřiteli hradit. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení závazku žalovaného ze zápůjčky, měla žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena, jako věřitel dle hmotněprávní normy břemeno tvrzení pouze o tom, že s žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena konkrétní smlouva o zápůjčce, že na základě této smlouvy byly dlužníku finanční prostředky poskytnuty a že dlužník - žalovaný dluh řádně neuhradil. Z tohoto břemene tvrzení pak vyplývá pro žalobkyni břemeno důkazní ohledně prokázání tvrzení, že smlouva byla uzavřena, a že na jejím základě byly žalovanému jako dlužníku poskytnuty finanční prostředky. Tuto povinnost žalobkyně splnila, když prokázala, že její předchůdkyně uzavřela se žalovaným platnou smlouvu, a poskytla žalovanému prostředky ve sjednané výši způsobem sjednaným ve smlouvě. Bylo tedy dále na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že poskytnuté prostředky zcela splatil, resp. že dluh zanikl jinak, což neučinil. Soud tedy žalobě zcela vyhověl, když ji shledal důvodnou včetně požadovaného příslušenství a lhůtu k plnění ve výroku I. určil jako obecnou třídenní v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. 6. O nákladech řízení soud rozhodl tak, že uložil žalovanému zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 1 489 Kč, neboť žalobkyně byla v řízení plně procesně úspěšná, a proto jí přísluší náhrada všech účelně vynaložených nákladů. V daném případě pak náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, náklady právního zastoupení a to za 3 úkony právní služby po 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a návrh ve věci samé) a 3x režijní paušál po 100 Kč dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. (když se jedná o návrh na ustáleném vzoru uplatňovaný opakovaně týmž žalobcem ve skutkově a právně obdobných věcech - viz rozhodnutí Ústavního soudu I. ÚS 3923/11), včetně 21 % DPH z těchto částek. 7. O lhůtě k plnění ve výroku I. i II. bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1, věta první o. s. ř. jako o obecné třídenní. Místo plnění nákladů řízení je k rukám právního zástupce žalobkyně v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř.