15 C 206/2021-69 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se návrhem doručeným Okresnímu soudu v Olomouci dne 26. 5. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 12 920 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] a žalovaným došlo dne 2. 5. 2008 k uzavření smlouvy o půjčce [číslo] na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli celkem částku 33 920 Kč, která odpovídá půjčce ve výši 20 000 Kč a souhrnnému poplatku ve výši 13 920 Kč, a to v hotovosti v 53 pravidelných týdenních splátkách po 640 Kč. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána, tedy po uplynutí 53 týdnů od data jejího podpisu, tj. dne 8. 5. 2009. Žalovaný po celou dobu trvání smlouvy uhradil pouze celkovou částku 21 000 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy se všemi právy s ní spojenými byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 na [právnická osoba] S. á. r. l., a to s účinností ke dni 1. 7. 2015. Tento přechodný věřitel následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 předmětnou pohledávku za žalovaným převedl s účinností ke dni 24. 8. 2018 na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nikterak nerozporoval. Na výzvu soudu dle § 115a o. s. ř., zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaný nevyjádřil, přičemž byl rovněž poučen o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř., a proto má soud za to, že žalovaný s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně vyjádřila souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání dle § 115a o. s. ř. již v podané žalobě. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez jednání. 3. Soud po provedeném dokazování učinil následující skutková zjištění a závěr o skutkovém stavu: Na základě smlouvy o půjčce ze dne 2. 5. 2008 [číslo] společnost [právnická osoba] poskytla žalovanému v hotovosti půjčku ve výši 20 000 Kč, což žalovaný stvrdil podpisem této smlouvy. Žalovaný se ve smlouvě zavázal uhradit věřiteli celkovou částku 33 920 Kč, která je tvořena poskytnutou půjčkou ve výši 20 000 Kč a souhrnným poplatkem sjednaným přímo ve smlouvě ve výši 13 920 Kč, a to v 53 týdenních splátkách po 640 Kč. Žalovaný podpisem smlouvy stvrdil, že od věřitele v hotovosti převzal celou sjednanou částku (zjištěno ze smlouvy o půjčce a ze smluvních podmínek smlouvy o půjčce). Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy se všemi právy s ní spojenými byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 na [právnická osoba] S. á. r. l., a to s účinností ke dni 1. 7. 2015. Tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem ze dne 25. 6. 2015, který byl žalovanému zaslán dne 20. 7. 2015. Tento přechodný věřitel následně smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 předmětnou pohledávku za žalovaným převedl s účinností ke dni 24. 8. 2018 na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 12. 9. 2018, který byl žalovanému odeslán dne 14. 9. 2018 (zjištěno ze smluv o postoupení pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky a z podacích archů). Dne 12. 5. 2021 zaslal právní zástupce žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu ze dne 10. 5. 2021 (zjištěno z předžalobní výzvy a z dodejky). 4. Dle § 3028 odst. 3 nového občanského zákoníku není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí účinnosti. 5. Dle § 657 starého občanského zákoníku smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejné druhu. 6. Dle § 517 odst. 1,2 starého občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroku z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. 7. Dle ustanovení § 1879 nového občanského zákoníku může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 8. Dle ustanovení § 1880 odst. 1, 2 nového občanského zákoníku postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí. 9. Soud v rámci právního hodnocení zhodnotil zjištěné skutečnosti ve spojení s výše uvedenými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je částečně důvodná. V řízení bylo zjištěno, že žalobkyně je ve věci aktivně věcně legitimována, když na ni na základě výše uvedených smluv byla předmětná pohledávka za žalovaným platně převedena a toto bylo žalovanému řádně oznámeno. V řízení bylo dále zjištěno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena platná smlouva o půjčce podle tehdy platného občanského zákoníku, na základě které věřitel žalovanému poskytl v hotovosti půjčku ve sjednané výši a žalovaný se zavázal uhradit věřiteli celkovou částku 33 920 Kč, která je tvořena poskytnutou půjčkou ve výši 20 000 Kč a souhrnným poplatkem sjednaným přímo ve smlouvě ve výši 13 920 Kč. Soud je po provedeném dokazování toho názoru, že souhrnný poplatek v celkové výši 13 920 Kč je i přes své smluvní označení ve skutečnosti sjednaným úrokem. Účastníci smlouvy si v rámci zásady smluvní volnosti můžou sjednat i další plnění, které budou dlužníku poskytnuty, a věřitel se zaváže nad rámec úroku zaplatit další poplatky. Z obsahu smlouvy však neplyne, že by se věřitel reálně zavázal k jakémukoliv jinému plnění než k poskytnutí půjčky. Navíc mezi účastníky fakticky žádné úroky sjednány nebyly, což by zcela odporovalo předmětu podnikání věřitele, když je naprosto nepochybné, že předmětem jeho činnosti a jeho zisků je poskytování půjček za úplatu. Soud tak má za to, že se dlužník ve smlouvě zavázal k zaplacení úroků ve výši 13 920 Kč, které při přepočtu dle sjednané výše jistiny odpovídají úrokům ve výši 69,6 % za 53 týdnů. Takto sjednaný úrok je nepřiměřeně vysoký, neboť je několikanásobně vyšší než obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytovaly banky v místě bydliště žalovaného v době uzavření smlouvy. Podle nahlédnutí do systému ARAD úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR v květnu roku 2008 činily maximálně 20,94 %, průměr se pohyboval kolem 7 %. Uvedené ujednání je nezbytné hodnotit jako nemravné a tudíž absolutně neplatné (viz závěry rozhodnutí NS ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Soud tak má za to, že věřiteli tak vzniklo právo pouze na vrácení poskytnuté částky ve výši 20 000 Kč nikoliv právo na zaplacení úroků ve výši 13 920 Kč. Žalovaný však tuto jistinu již věřiteli uhradil, když na splátkách uhradil celkovou částku 21 000 Kč. Vzhledem ke všem těmto skutečnostem tak soud žalobu žalobkyně v celém rozsahu zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodoval dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., když účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalovaný byl ve věci plně úspěšným účastníkem, když žaloba žalobkyně byla v celém rozsahu zamítnuta. Žalovaný by tak měl právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů soudního řízení. Žalovaný však byl v řízení zcela procesně pasivní, žádné náklady řízení neuplatnil a zjevně mu žádné náklady řízení ani nevznikly. Vzhledem ke všem těmto skutečnostem tak soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.