20 C 230/2021-44 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky v celkové výši 15 180 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] (dále jen„ věřitel“) uzavřel s žalovanou dne 8. 12. 2016 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit za poskytnutý úvěr částku 8 880 Kč představující součet kapitalizovaných úroků ve výši 1 680 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 2 400 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč. Celkovou dlužnou částku představující součet poskytnuté půjčky a poplatku ve výši 20 880 Kč se žalovaná zavázala zaplatit věřiteli v hotovosti v 58 týdenních splátkách ve výši 360 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne 18. 1. 2018. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, když na svůj dluh uhradila pouze částku 5 700 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Předmětem žaloby je dlužná jistina ve výši 11 690,37 Kč, dlužný poplatek ve výši 3 489,63 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 5 237,81 Kč, přičemž se jedná o úrok ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny od 19. 1. 2018 do 29. 11. 2019, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 857,63 Kč, přičemž se jedná o zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z dlužné jistiny od 26. 1. 2018 do 29. 11. 2019 a dále úrok ve výši 23,72 % ročně a zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny běžící od 30. 11. 2019 do zaplacení. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, skutková tvrzení žalobkyně nijak nerozporovala, k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila, soud tak v souladu s ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti. 3. Soud učinil z provedených důkazů následující skutková zjištění: 4. Ze zákaznické karty ze dne 7. 12. 2016, že právní předchůdce žalobkyně prověřil úvěruschopnost žalované na základě údajů sdělených mu žalovanou a rovněž ověřených pracovnicí věřitele, což žalovaná potvrdila svým podpisem na kartě. Ze zákaznické karty plyne, že žalovaná byla svobodná, měla základní vzdělání, žila v nájmu, měla vyživovací povinnost k třem dětem, pobírala rodičovský příspěvek v měsíční výši 7 600 Kč, měla další příjmy ze státní podpory (vedlejší) ve výši 12 087 Kč. Dále žalovaná uvedla měsíční výdaje na bydlení ve výši 4 600 Kč a osobní výdaje ve výši 6 500 Kč, celkem tedy ve výši 11 100 Kč. 5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] uzavřel s žalovanou dne 7. 12. 2016 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč, jejichž převzetí v hotovosti potvrdila žalovaná svým podpisem na smlouvě. Žalovaná se zavázala zaplatit za poskytnutý úvěr poplatek ve výši 8 880 Kč představující součet kapitalizovaných úroků ve výši 1 680 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 2 400 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč. Celkovou dlužnou částku představující součet poskytnuté půjčky a poplatku ve výši 20 880 Kč se žalovaná zavázala zaplatit věřiteli v hotovosti v 58 týdenních splátkách ve výši 360 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne 18. 1. 2018. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, ze seznamu postoupených pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky a z podacího lístku, že pohledávka za žalovanou ze smlouvy o spotřebitelském úvěru byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 postoupena na žalobkyni, toto bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 29. 11. 2019, kde byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky 15 180 Kč bez příslušenství žalobkyni jakožto novému věřiteli, dopis byl podán na poštu dne 13. 12. 2019. 7. Z výzvy k plnění a z podacího lístku, že žalovaná byla právním zástupcem žalobkyně vyzvána dopisem ze dne 30. 4. 2020 podaným na poštu dne 1. 5. 2020 k úhradě dlužné částky před podáním žaloby. 8. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: 9. Právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] uzavřel s žalovanou dne 7. 12. 2016 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč, jejichž převzetí v hotovosti potvrdila žalovaná svým podpisem na smlouvě. Žalovaná se zavázala zaplatit za poskytnutý úvěr částku 8 880 Kč představující součet kapitalizovaných úroků ve výši 1 680 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 2 400 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč. Celkovou dlužnou částku představující součet poskytnuté půjčky a poplatku ve výši 20 880 Kč se žalovaná zavázala zaplatit věřiteli v hotovosti v 58 týdenních splátkách ve výši 360 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne 18. 1. 2018. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky. Žalovaná při posouzení úvěruschopnosti uvedla v zákaznické kartě, že je svobodná, má základní vzdělání, žije v nájmu, má vyživovací povinnost k třem dětem, pobírá rodičovský příspěvek v měsíční výši 7 600 Kč, má další příjmy ze státní podpory (vedlejší) ve výši 12 087 Kč a měsíční výdaje ve výši 11 100 Kč. Právní předchůdce žalobkyně prověřil schopnost žalované úvěr splácet pouze na základě předložených bankovních výpisů, dokladu o přiznání rodičovské a dokladu o vlastnictví pronajímané věci. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, když na svůj dluh uhradila pouze částku 5 700 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni, toto bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 29. 11. 2019, kde byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky 15 180 Kč bez příslušenství žalobkyni jakožto novému věřiteli, dopis byl podán na poštu dne 13. 12. 2019. Žalovaná byla právním zástupcem žalobkyně vyzvána dopisem ze dne 30. 4. 2020 podaným na poštu dne 1. 5. 2020 k úhradě dlužné částky před podáním žaloby. 10. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11. Podle ustanovení § 2396 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. 12. Podle ustanovení § 2397 občanského zákoníku úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. 13. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 občanského zákoníku úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem. 14. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. 15. Podle ust. § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 16. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vráti