20 C 399/2020-43 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 16 036 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že se žalovaným uzavřela dne 26. 9. 2019 smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 8 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit do 26. 10. 2019 spolu s poplatkem ve výši 2 600 Kč. Žalovaný dluh ve lhůtě splatnosti nezaplatil, a proto mu vznikla rovněž povinnost uhradit žalobkyni účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 2 500 Kč za písemné výzvy ze dne 2. 11. 2019, 9. 11. 2019, 16. 11. 2019, 25. 11. 2019 a 10. 12. 2019. Předmětem žaloby je jistina ve výši 8 000 Kč, poplatek ve výši 2 600 Kč, účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 2 500 Kč a smluvní pokuta ve výši 2 936 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nijak nerozporoval. 3. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění a závěr o skutkovém stavu: 4. Ze smlouvy o zápůjčce, z VOP a z výpisu z účtu soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 26. 9. 2019 smlouvu o zápůjčce, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč převodem na účet žalovaného č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal zápůjčku vrátit do 26. 10. 2019 spolu s poplatkem ve výši 2 600 Kč. V čl. 2 smlouvy se účastníci dohodli, že v případě prodlení žalovaného s vrácením zápůjčky je žalovaný povinen nahradit účelně vynaložené náklady, které žalobkyni v souvislosti s prodlením žalovaného vznikly, a to 500 Kč za písemnou výzvu k úhradě a dále smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. 5. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 1. 10. 2020 a z podacího lístku soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného dopisem ze dne 1. 10. 2020 k úhradě dlužné částky s tím, že jinak bude podána žaloba. 6. Z výplatních pásek a z výpisu z centrální evidence exekucí soud zjistil, že žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného dotazem na zaměstnání a výši příjmu, když žalovaný doložil, že v červnu 2019 měl čistou mzdu ve výši 33 318 Kč a v červenci 2019 ve výši 44 298 Kč. Z výpisu z centrální evidence exekucí vyplývá, že proti žalovanému není vedena žádná exekuce. 7. Z upomínek ze dne 2. 11. 2019, 9. 11. 2019, 16. 11. 2019, 25. 11. 2019 a 10. 12. 2019 soud žádná skutková zjištění neučinil. 8. Dle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 9. Dle ustanovení § 2391 občanského zákoníku, má-li se peněžitá zápůjčka vrátit v jiné měně, než v jaké byla dána, splatí vydlužitel zápůjčku tak, aby se to, co se vrací, hodnotou rovnalo tomu, co bylo dáno. Zápůjčka se splácí v měně místa splnění. Při nepeněžité zápůjčce se vrací věc stejného druhu, jaká byla zápůjčkou dána. Nezáleží na tom, zda její cena mezi tím stoupla nebo klesla. 10. Dle ustanovení § 2392 občanského zákoníku, při peněžité zápůjčce lze sjednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. Při nepeněžité zápůjčce lze ujednat místo úroků plnění přiměřeného většího množství nebo věci lepší jakosti, ale téhož druhu. 11. Dle ustanovení § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 12. Dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 13. Dle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 14. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav aplikoval citované právní normy a dospěl k následujícímu právnímu závěru: V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně jako zapůjčitel a žalovaný jako vydlužitel uzavřeli platnou smlouvu o zápůjčce, na základě které žalobkyně žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 8 000 Kč, které byl žalovaný povinen dle smlouvy vrátit do 26. 10. 2019 spolu s poplatkem ve výši 2 600 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobkyně prokázala uzavření platné smlouvy o zápůjčce a poskytnutí částky 8 000 Kč žalovanému, bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že předmětný dluh žalobkyni uhradil, resp. že dluh zanikl jinak. Žalovaný se k jednání soudu nedostavil. Neúčastí u jednání se žalovaný sám zbavil práva být soudem odpovídajícím způsobem poučen dle ust. § 118a o.s.ř. ve smyslu ust. § 5 o.s.ř. S ohledem na skutečnost, že se žalovanému nepodařilo prokázat splnění povinnosti nad rámec tvrzený žalobkyní, soud mu žalobní pohledávku specifikovanou ve výroku I. tohoto rozsudku uložil splnit v rozsahu požadovaném žalobkyní v obecné třídenní pariční lhůtě dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., a to včetně příslušenství, jehož vyčíslení a splatnost taktéž shledává správnou. 15. Pokud se týká nároku žalobkyně na zaplacení částky 2 500 Kč jakožto účelně vynaložených nákladů spojených s prodlením žalovaného, pak soud konstatuje, že žalobkyně vynaložení nákladů v požadované výši a jejich účelnost neprokázala. Žalobkyně předložila soudu toliko pět upomínek k úhradě dluhu, které však samy o sobě neprokazují, že byly žalovanému skutečně odeslány. Nad rámec toho soud uvádí, že i kdyby žalobkyně jejich odeslání prokázala, nebylo by zřejmé, že na zaslání jedné upomínky skutečně vynaložila částku 500 Kč a že se jedná o náklad účelně vynaložený. Z těchto důvodů soud žalobu co do částky 2 500 Kč zamítnul jako nedůvodnou (výrok II.) 16. O náhradě nákladů řízení ve výroku III. pak soud rozhodoval dle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., když měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem řízení bylo původně zaplacení částky 16 036 Kč. V rozsahu 2 500 Kč pak byla žaloba žalobkyně zamítnuta. Za této situace pro účely vyčíslení nákladů soudního řízení představuje procesní úspěch žalobkyně 84,41 % a procesní úspěch žalovaného 15,59 %. [příjmení] procesní úspěch pro účely výpočtu nákladů soudního řízení žalobkyně tak činí 68,82 % (procesní úspěch žalobkyně po odečtení procesního úspěchu žalovaného). Vzhledem k této skutečnosti uložil soud žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v celkové výši 1 376,40 Kč, když celkové náklady řízení žalobkyně činily částku 2 000 Kč, sestávající se ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, z odměny advokáta ve výši 900 Kč dle § 14b, § 11 odst. 1 písm. a/, d/ vyhl. č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby po 300 Kč a z paušální náhrady účelně vynaložených hotových výdajů právního zástupce žalobce ve výši 3 x 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, jednoduchá výzva k plnění). Úspěch žalobkyně co do 68,82 % pak odpovídá nákladům ve výši 1 376,40 Kč, které je žalovaný povinen zaplatit v obecné třídenní pariční lhůtě k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř. a § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.).