20 C 401/2020-32 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 3 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] [příjmení] [anonymizováno] (dále jen„ věřitel“) a žalovaný uzavřeli dne 26. 8. 2014 smlouvu o zápůjčce, na základě které věřitel poskytl žalovanému zápůjčku ve výši 3 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit do 2. 10. 2014. Žalovaný zápůjčku ve lhůtě splatnosti nevrátil, pohledávka za žalovaným byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2017 postoupena na žalobkyni. Jelikož žalovaný svůj dluh neuhradil, domáhá se žalobkyně svého nároku soudní cestou. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádři. 3. S ohledem na skutečnost, že se v dané věci jedná o tzv. bagatelní žalobu, když proti rozsudku ve věci samé není přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 o.s.ř.), obsahuje rozsudek podle ust. § 157 odst. 4 o.s.ř. zkrácenou verzi odůvodnění. 4. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: 5. Právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] [příjmení] [anonymizováno] (dále jen„ věřitel“) a žalovaný uzavřeli dne 26. 8. 2014 smlouvu o zápůjčce, na základě které věřitel poskytl žalovanému zápůjčku ve výši 3 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit do 2. 10. 2014. Převzetí zápůjčky přes poštovní poukázku žalovaný potvrdil svým podpisem na dodejce ze dne 28. 8. 2014. Žalovaný zápůjčku ve lhůtě splatnosti nevrátil, pohledávka za žalovaným byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2017 postoupena na žalobkyni, žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno dopisem ze dne 18. 1. 2018. Jelikož žalovaný svůj dluh přes výzvu žalobkyně ze dne 7. 5. 2020 neuhradil, domáhá se žalobkyně svého nároku soudní cestou. 6. Vzhledem k tomu, že se v řízení vyskytoval cizí prvek daný sídlem žalobkyně, spočívající ve státní příslušnosti žalobkyně, která je právnickou osobou zřízenou a se sídlem v [anonymizováno] republice republiky, řešil soud primárně otázku vlastní pravomoci, příslušnosti a užití hmotného práva v projednávaném případu. Za situace, kdy Česká republika i Kypr jsou členy Evropské unie, je nutné aplikovat na otázky pravomoci a příslušnosti Nařízení Rady ([příjmení]) [číslo]. Podle ustanovení článku 4 odst. 1 Nařízení Rady ([příjmení]) [číslo] ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále také jen„ Nařízení“) nestanoví-li nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště na území některého členského státu, bez ohledu na svou státní příslušnost, žalovány u soudů tohoto členského státu. S ohledem na skutečnost, že žalovaný má v působnosti Okresního soudu v Olomouci bydliště, soud dovozuje svou pravomoc a příslušnost předmětný spor projednat a rozhodnout. Soud případ posuzoval dle českého hmotného práva, neboť při absenci dvoustranné či vícestranné mezinárodní smlouvy upravující vztahy mezi Českou republikou [země], je nezbytné aplikovat Nařízení Evropského parlamentu a Rady ([příjmení]) [číslo] o právu rozhodném pro smluvní vztahy, a to článek 4 odst. 4, dle kterého není-li možné určit rozhodné právo podle odstavce 1 nebo 2, řídí se smlouva právem země, s níž je nejúžeji spojena. Rozhodným právem, bude tak české právo hmotné, poněvadž žalobkyní tvrzené nároky vznikly na základě smlouvy o zápůjčce uzavřené dle českého práva, na území ČR a samotná změna v osobě věřitele nemá za následek změnu rozhodného práva, když taková skutečnost nevyplývá ostatně ani z vůle smluvních stran. 7. Podle ustanovení § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 8. Podle ustanovení § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. 9. Dle ust. § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 10. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 12. Podle § 2 nař.vl. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 13. Co do aktivní věcné legitimace žalobkyně, pak tuto soud v daném případě má za osvědčenou na základě oznámení postupitele o postoupení pohledávek (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 1328/2007). 14. Soud zhodnotil všechny provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Žalobkyně v řízení prokázala, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně byla uzavřena smlouva o zápůjčce dle ustanovení § 2390 a násl. občanského zákoníku, neboť právní předchůdce žalobkyně převzal závazek poskytnout žalovanému finanční prostředky do určité výše, což splnil, a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení závazku žalovaného ze smlouvy o zápůjčce uzavřené dle zák. č. 89/2012 Sb., měla žalobkyně jako věřitel dle hmotněprávní normy břemeno tvrzení pouze o tom, že s žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena konkrétní smlouva o zápůjčce, že na základě této smlouvy byly dlužníku finanční prostředky poskytnuty a že dlužník (žalovaný) dluh řádně neuhradil. Z tohoto břemene tvrzení pak vyplývá pro žalobkyni břemeno důkazní jen ohledně prokázání tvrzení, že smlouva byla uzavřena a že na jejím základě byly žalovanému jako dlužníku poskytnuty finanční prostředky. Tuto povinnost žalobkyně splnila, když prokázala, že uzavřela se žalovaným platnou smlouvu o zápůjčce a poskytla žalovanému finanční prostředky ve sjednané výši. Bylo tedy pouze na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že poskytnuté finanční prostředky žalobkyni splatil, resp. že dluh zanikl jinak. To však žalovaný neučinil, soud proto shledal žalobu důvodnou co do částky 3 000 Kč na jistině. Dále soud žalobkyni přiznal i požadovaný zákonný úrok z prodlení, který soud považuje za souladný s právními předpisy a obsahem spisu. Lhůtu k plnění určil soud jako třídenní v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. 15. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 1 489 Kč, neboť žalobkyně byla v řízení plně procesně úspěšná, a proto jí přísluší náhrada všech účelně vynaložených nákladů řízení. V daném případě pak náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, dále pak odměna za zastoupení advokátem ve výši za 3 úkony právní služby po 200 Kč (převzetí a příprava, podání žaloby, výzva k plnění), 3 x režijní paušál po 100 Kč dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., včetně 21 % DPH z těchto částek ve výši 189 Kč Celkem tedy náklady řízení žalobkyně činí částku 1 489 Kč. Podle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně, který žalobkyni ve sporu zastupoval, a to v pariční lhůtě tří dnů stanovené dle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř.