29 C 368/2020-78 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky 48 474,07 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne [datum] uzavřel žalovaný s žalobkyní Smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] vydání a užívání kreditní karty. Téhož dne účastníci uzavřeli Dispozici ke smlouvě o revolvingovém úvěru, kterým si sjednali úvěrový rámec ve výši 40 000 Kč a minimální splátku jako 5% z výše uvěrového rámce. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec ve výši 40 000 Kč, který mohl žalovaný čerpat prostřednictvím kreditní karty. Roční úroková sazba pro hotovostní i bezhotovostní čerpání byla sjednána ve výši 17,88 %, RPSN bylo sjednáno ve výši 22,47 %. Žalobkyně uvedla, že před uzavřením smlouvy prověřila úvěruschopnost žalovaného. Jelikož žalovaný opakovaně porušil smluvní podmínky tím, že nesplácel tzv. minimální splátku v rozsahu alespoň 5 % z vyčerpaného úvěrového rámce, byl dluh dne [datum] zesplatněn v souladu s Všeobecnými produktovými podmínkami. Žalovaná pohledávka se skládá z neuhrazené jistiny úvěru ve výši 39 378,10 Kč, smluvního úroku kapitalizovaného ke dni zesplatnění úvěru v částce 4 144,21 Kč, úroku z prodlení z dlužné jistiny kapitalizovaného ke dni předání případu k vymáhání do advokátní kanceláře, tj. ke dni [datum], v částce 1 466,08 Kč, úroku z prodlení z dlužného obchodního úroku kapitalizovaného ke dni [datum] v částce 153,68 Kč a částky 3 332 Kč jako dlužných poplatků. Žalobkyně dále požadovala zákonný úrok z prodlení z celkové dlužné částky ode dne [datum]. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky žalobkyní, ničeho však neuhradil. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nikterak nerozporoval. Na výzvu soudu dle § 115a) o. s. ř., zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaný nevyjádřil, přičemž byl rovněž poučen o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř., a proto má soud za to, že žalovaný s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně vyjádřila souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání dle § 115a) o. s. ř. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 115a) o. s. ř. bez jednání. 3. Soud provedl dokazování listinnými důkazy předloženými žalobkyní a učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] Smlouvu o spotřebitelském revolvingovém úvěru [číslo] vydání a užívání kreditní karty (dále jen„ Smlouva“), jejíž nedílnou součástí byly Všeobecné produktové podmínky a Sazebník poplatků. Strany Smlouvy uzavřeli rovněž tzv. Dispozici, v níž byly ujednány parametry úvěru tak, že úvěrový rámec byl stanoven ve výši 40 000 Kč, výše minimální splátky činila 5 % z výše úvěrového rámce, RPSN ve výši 22,47 % a roční úroková sazba pro hotovostní i bezhotovostní čerpání ve výši 17,88 %. Dispozicí si účastníci sjednali rovněž poplatky za v Dispozici uvedené úkony. Z výpisů ke kreditní kartě [příjmení] [příjmení] za období od [datum] do [datum] a platební historie žalovaného spojené se Smlouvou bylo zjištěno, že žalovaný opakovaně čerpal úvěr s tím, že žalobkyně mu měsíčně vyčíslila dlužnou částku a výši minimální měsíční splátky úvěru s uvedením data splatnosti. Ke dni [datum] došlo k ukončení Smlouvy a žalobkyně žalovanému vyčíslila svou pohledávku z ukončené Smlouvy. Žalobkyně zaslala žalovanému dne [datum] upomínku s oznámením o zesplatnění dluhu ke dni [datum]. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovaného prostřednictvím svého zástupce k úhradě dlužné částky dopisem ze dne [datum], odeslaným žalovanému téhož dne. Žalovaný ničeho žalobkyni neuhradil. 4. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. (dále také jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Podle ustanovení § 2396 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. 6. Podle ustanovení § 2397 občanského zákoníku, úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. 7. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem. 8. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. 9. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 11. Soud uzavírá, že jednáním právního předchůdce žalobkyně a žalovaného došlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy dle ust. § 2395 občanského zákoníku, neboť žalobkyně převzala závazek poskytnout žalovanému finanční prostředky do určité výše, což splnila, jak bylo prokázáno jednotlivými výpisy ke kreditní kartě a z platební historie žalovaného. Žalovaný se zavázal tyto prostředky s úrokem splatit. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení závazku žalovaného z úvěru, měla žalobkyně jako věřitel dle hmotněprávní normy břemeno tvrzení pouze o tom, že s žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena konkrétní smlouva o úvěru, a že na základě této smlouvy byly dlužníku finanční prostředky poskytnuty a že dlužník - žalovaný dluh řádně neuhradil. Z tohoto břemene tvrzení pak vyplývá pro žalobkyni břemeno důkazní jen ohledně prokázání tvrzení, že smlouva byla uzavřena a že na jejím základě byly žalovanému jako dlužníku poskytnuty finanční prostředky. Tuto povinnost žalobkyně splnila, když prokázala, že uzavřela se žalovaným platnou úvěrovou smlouvu a poskytla žalovanému úvěrové prostředky způsobem sjednaným v úvěrové smlouvě, tedy formou opakovaného čerpání úvěru do výše sjednaného úvěrového rámce. Bylo tedy pouze na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že poskytnuté úvěrové prostředky žalobkyni nad rámec jí tvrzený splatil, resp. že dluh zanikl jinak. To však žalovaný, který byl v řízení procesně pasivní, neučinil. Soud proto shledal žalobu důvodnou a vyhověl jí v celém rozsahu. Lhůtu k plnění ve výroku I. určil soud jako třídenní v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. 12. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch, náhradu nákladů řízení ve výši 14 136,80 Kč, a to k rukám právního zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 940 Kč, odměny advokáta ve výši 9 180 Kč za 3 úkony právní služby po 3 060 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, výzva k plnění) dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., náhrady hotových výdajů ve výši 900 Kč za 3 úkony právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., včetně DPH 21 % ve výši 2 116,80 Kč z odměny a náhrad, neboť zmocněnec žalobkyně je plátcem DPH. Lhůta k plnění byla stanovena i u výroku II. obecná třídenní a to ve smyslu ustanovení § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.