11 C 16/2022-41 — Okresní soud v Olomouci

1. Předmětem řízení byl nárok na zaplacení částky 8 205,46 Kč s příslušenstvím, k žalobě podané u soudu dne 30. 11. 2021. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nikterak nerozporoval. Na výzvu soudu dle § 115a o. s. ř., zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaný nevyjádřil, přičemž byl rovněž poučen o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř., a proto má soud za to, že žalovaný s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně vyjádřila souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání dle § 115a o. s. ř. již v podané žalobě. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez jednání. 3. Z předložených listinných důkazů učinil následující závěr o skutkovém stavu: Mezi žalovaným a společností [právnická osoba] byla uzavřena dne 20. 12. 2012 smlouva o půjčce [číslo]. Na základě uzavřené smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 19 000 Kč, které se žalovaný zavázal zaplatit spolu se sjednanými úroky a poplatky uvedenými ve smlouvě. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté částky a výše uvedených úroků a poplatků se žalovaný zavázal uhradit v 60 týdenních splátkách po 582 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 13. 2. 2014. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 20. 1. 2020 mezi žalobkyní a právní předchůdkyní žalobkyně. Toto bylo oznámeno žalovanému, přičemž oznámení o postoupení bylo žalovanému zasláno dne 14. 2. 2020. Právní zástupce žalobkyně marně vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 11. 11. 2021. Dle podacího lístku byla zásilka žalovanému odeslána dne 12. 11. 2021. 4. Podle ustanovení § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. 5. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. 6. Dle ust. § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 7. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Dle ust. § 1880 odst. 1, 2 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí. 9. Podle § 2 nař. vl. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 10. Soud po právní stránce uzavřel, že jednáním předchůdkyně žalobkyně a žalovaného došlo k uzavření smlouvy o půjčce podle ust. § 657 starého občanského zákoníku, neboť předchůdkyně žalobkyně převzala závazek přenechat žalovanému věc určenou podle druhu (finanční prostředky) a žalovaný převzal závazek po uplynutí dohodnuté doby vrátit věci stejného druhu. Právní předchůdkyně žalobkyně svou část závazku splnila, a žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky s úrokem splatit. Žalobkyně prokázala, že její předchůdkyně zkoumala kredibilitu žalovaného zjišťováním jeho osobních a finančních poměrů. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení závazku žalovaného z půjčky, měla žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena, jako věřitel dle hmotněprávní normy břemeno tvrzení pouze o tom, že s žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena konkrétní smlouva o půjčce, že na základě této smlouvy byly dlužníku finanční prostředky poskytnuty a že dlužník - žalovaný dluh řádně neuhradil. Z tohoto břemene tvrzení pak vyplývá pro žalobkyni břemeno důkazní ohledně prokázání tvrzení, že smlouva byla uzavřena, a že na jejím základě byly žalovanému jako dlužníku poskytnuty finanční prostředky. Tuto povinnost žalobkyně splnila, když prokázala, že její předchůdkyně uzavřela se žalovaným platnou smlouvu, a poskytla žalovanému prostředky ve sjednané výši způsobem sjednaným ve smlouvě. Bylo tedy dále na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že poskytnuté prostředky zcela splatil, resp. že dluh zanikl jinak, což neučinil. Soud tedy žalobě zcela vyhověl, když ji shledal důvodnou včetně požadovaného příslušenství. 11. O nákladech řízení soud rozhodl tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 1 489 Kč, neboť žalobkyně byla v řízení plně procesně úspěšná, a proto jí přísluší náhrada všech účelně vynaložených nákladů. V daném případě pak náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, náklady právního zastoupení a to za 3 úkony právní služby po 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a návrh ve věci samé) a 3x režijní paušál po 100 Kč dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. (když se jedná o návrh na ustáleném vzoru uplatňovaný opakovaně týmž žalobcem ve skutkově a právně obdobných věcech - viz rozhodnutí Ústavního soudu I. ÚS 3923/11), včetně 21 % DPH z částek odměny a náhrad. 12. O lhůtě k plnění ve výroku I. i II. bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1, věta první o. s. ř. jako o obecné třídenní. Místo plnění nákladů řízení je k rukám právního zástupce žalobkyně v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř.