11 C 204/2017-525 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 24. 7. 2017 domáhal vydání bezdůvodného obohacení ve výši 800 000 Kč s odůvodněním, že je spolu se žalovaným podílovým spoluvlastníkem souboru movitých věcí, konkrétně 17 ks prosklených vitrín, 8 ks prosklených dveří, 7 ks nosných sloupů, 22 ks kancelářských stolů, 12 ks kancelářských skříní a 10 ks kontejnerů, které byly v roce 2011 pořízeny účastníky a [celé jméno svědka] u [právnická osoba] s. r. o. za účelem vybudování klientského centra, kdy jejich celková cena činila částku 41 788 eur, na níž se žalovaný podílel částkou 8 000 eur. Na základě dohody o narovnání uzavřené dne 9. 1. 2017 mezi žalobcem a [celé jméno svědka] se účastníci dohody domluvili na vypořádání movitých věcí tak, že spoluvlastnictví k nim bylo zrušeno a podíl [celé jméno svědka] byl ponechán žalobci. V období od 1. 3. 2014 do podání žaloby movité věci užíval výlučně žalovaný k realizaci svého podnikání, aniž by žalobci poskytl jakoukoli náhradu za jejich užívání, přestože mezi žalobcem a žalovaným nebyla uzavřena žádná dohoda o tom, že by žalovaný byl oprávněn movité věci bezúplatně užívat nad rámec svého spoluvlastnického podílu. Žalobce opakovaně vyzýval žalovaného k vypořádání vzájemných závazků, ale výzvy zůstaly bez reakce. Obvyklá cena za užívání movitých věcí v období od 1. 3. 2014 do 20. 7. 2017 činila částku 20 000 Kč měsíčně a žalovanému tak tím, že výlučně užíval tyto movité věci, vznikl závazek poskytnout žalobci náhradu za jejich užívání ve výši 800 000 Kč. Tvrdí-li žalovaný, že se na vybavení klientského centra podílely vyjma tří zakladatelů i třetí osoby, nejedná se o pravdivé tvrzení, neboť na vybavení se podíleli pouze a toliko žalobce, žalovaný a [celé jméno svědka] [celé jméno svědka] ukončil spolupráci v klientském centru dne 2. 5. 2013, kdy podpisem dohody ke smlouvě o nájmu nebytových prostor byly ukončeny jeho veškeré podnikatelské aktivity v předmětných nebytových prostorách klientského centra. Následně byla v březnu 2014 stejným způsobem ukončena i činnost žalobce. Žalobce nikdy neprohlásil, že by vůči žalovanému neměl pohledávky vzniklé z podnikání v rámci klientského centra. 2. Žalovaný se ve věci vyjádřil tak, že v roce 2011 se společně s žalobcem, [celé jméno svědka] a dalšími lidmi rozhodli, že otevřou pobočku finančního poradenství [anonymizováno]. Žalovaný do projektu přispěl částkou 400 000 Kč a grantem centrály ve výši 500 000 Kč, za který ručil svým produkčním obratem, [celé jméno svědka] přispěl částkou 300 000 Kč, žalobce částkou 200 000 Kč, 6 manažerů částkou 225 000 Kč a 29 poradců částkou 145 000 Kč, přičemž tyto finanční prostředky byly použity k vybudování zázemí finančního centra. V roce 2012 se [celé jméno svědka] rozhodl nepokračovat ve spolupráci a svoji účast na projektu ukončil s tím, že jsou s účastníky vzájemně finančně vyrovnáni. Od února 2013 do února 2014 se žalobce přestal finančně podílet na nákladech a rozhodl se taktéž ukončit svoji činnost ve společných prostorách, přičemž se za účasti svědků dohodl se žalovaným na ukončení spolupráce a oboustranné bezdlužnosti. [ulice] poradenství bylo v předmětných prostorách poskytováno až do července 2017, kdy žalovaný ukončil veškerou činnost. V době, kdy žalobce skončil s činností ve finančním centru, neměl nárok na žádné vyrovnání z žádného právního titulu. 3. Soud se v první řadě zabýval tím, jaká částka představuje aktuální předmět řízení, neboť o této otázce panovaly určité nejasnosti, jak ostatně plyne rovněž z odůvodnění zrušovacího rozhodnutí krajského soudu. V daném ohledu soud vyhodnotil rozhodné skutečnosti následujícím způsobem: -) Žalobce učinil předmětem řízení částku 800 000 Kč představující bezdůvodné obohacení za dobu od 1. 3. 2014 do 30. 6. 2017 (tj. 40 měsíců po 20 000 Kč). -) Následně vzal žalobce podáním ze dne 2. 8. 2017 žalobu zpět co do částky 80 000 Kč představující bezdůvodné obohacení za dobu od 1. 3. 2014 do 30. 6. 2014 (tj. 4 měsíce po 20 000 Kč). Řízení bylo v této části zastaveno usnesením zdejšího soudu č. j. [číslo jednací], které je v právní moci. -) Následně žalobce podáním ze dne 1. 6. 2020 rozšířil žalobu o příslušenství z dlužné částky – o zákonný úrok z prodlení běžící od 25. 7. 2017 (od data podání žaloby) do zaplacení. Tato změna žaloby byla soudem připuštěna u jednání dne 24. 8. 2020. -) Následně žalobce u jednání dne 4. 6. 2020 rozšířil žalobu o částku 13 333 Kč s příslušenstvím představující bezdůvodné obohacení za dobu od 1. 7. 2017 do 20. 7. 2017. Tato změna žaloby byla soudem připuštěna až u jednání dne 8. 4. 2022, tj. až poté, co byl v pořadí první rozsudek zdejšího soudu zrušen odvolacím soudem. -) Následně vzal žalobce u jednání dne 24. 8. 2020 podanou žalobu zpět co do částky 165 113 Kč s příslušenstvím (tomuto zpětvzetí předcházela podání žalobce ze dnů 1. 6. 2020 a 15. 7. 2020, v jejichž rámci žalobce uváděl částky odlišné, tato však byla zcela nahrazena předmětným zpětvzetím co do částky 165 113 Kč s přísl.). Řízení bylo v této části zastaveno výrokem I. v pořadí prvního rozsudku zdejšího soudu, tj. výrokem, který je v právní moci. Po vyhodnocení všeho výše uvedeného dospěl soud k závěru, že aktuálním předmětem řízení je částka 568 220 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z této částky za období od 25. 7. 2017 do zaplacení (800 000 Kč – 80 000 Kč + 13 333 Kč – 165 113 Kč + příslušenství = 568 220 Kč s příslušenstvím). Jedná se o částku žalobcem výslovně označenou za předmět řízení poté, co vzal žalobu naposledy zčásti zpět (co do částky 165 113 Kč u jednání dne 24. 8. 2020) a která odpovídá všem shora popsaným skutečnostem, jež v řízení nastaly. 4. Okresní soud již ve věci jednou rozhodoval, a to rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], jímž podanou žalobu v plném rozsahu zamítl a zavázal žalobce k náhradě nákladů řízení žalovaného a státu. K odvolání žalobce byl tento v pořadí první rozsudek ve výrocích II. (o zamítnutí žaloby), III. (o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky) a IV. (o náhradě nákladů řízení státu) zrušen rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] Krajský soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že akceptuje závěr okresního soudu o existenci aktivní věcné legitimace žalobce a pasivní věcné legitimace žalovaného, o neplatnosti dohody o narovnání uzavřené dne 9. 1. 2017 mezi žalobcem a [celé jméno svědka] pro neurčitost, jakož i závěr o tom, že se žalobci v řízení nepodařilo prokázat cenu 12 kancelářských židlí. Právní závěr o nedůvodnosti podané žaloby však prozatím akceptovat nemůže, neboť okresní soud se nesprávně zaměřil pouze na otázku, zda žalobce v řízení prokázal velikost svého spoluvlastnického podílu, která však není pro posouzení věci rozhodná vzhledem k § 137 odst. 2 starého občanského zákoníku. V řízení bude potřeba zaměřit se nejprve na to, zda žalobce vůbec prokázal vznik podílového spoluvlastnictví, vč. toho, kdo se stal spoluvlastníkem předmětného souboru věcí. Teprve bude-li tato základní okolnost objasněna, bude možno zabývat se otázkou velikosti spoluvlastnického podílu a tím, zda movité věci žalobce užíval v rozhodném období žalovaný a zda tímto užíváním došlo ke vzniku bezdůvodného obohacení na straně žalovaného v žalobcem tvrzené výši. Po provedeném řízení učinil soud následující skutková zjištění: 5. Svědek [příjmení] [celé jméno svědka], jednatel a ředitel [právnická osoba] [obec a číslo] máje s. r. o. k věci uvedl, že bývalá jednatelka uvedené společnosti začala jednat se žalovaným o možnosti podnikání v rámci klientského centra v [příjmení] [příjmení]. Žalovaný byl původně společníkem jmenované firmy, po dobu čtvrt-půl roku od jejího vzniku. Dalšími společníky byly [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a svědek. Od žalovaného měla společnost na základě nájemní smlouvy pronajaty nebytové prostory pro podnikání, konkrétně v roce 2014 měla pronajata první dvě místa (boxy) a mohla užívat zasedací místnost. V průběhu dalších let se pak pronájem nebytových prostor rozšiřoval, a to o zázemí, které bylo ve 2. patře. Původní boxy byly vybaveny 1 stolem a 4 židlemi, skříněmi na papíry, odpadkovým košem a věšákem. Do zázemí v 2. poschodí pak společnost koupila vlastní nábytek. Co konkrétně se v pronajatých prostorách nacházelo, již nedokázal říct. Kromě firmy PM [obec] se v prostorách nacházeli ještě tzv.„ Ičaři“, kteří prostory rovněž užívali, fungovali zde pí. [celé jméno svědkyně], [celé jméno svědkyně], [příjmení], [příjmení], p. [příjmení] a další. 6. Svědek [celé jméno svědka] k věci uvedl, že se žalobcem udržuje 9 let obchodní vztahy, původně byl žalobce jeho klientem, pak začali spolupracovat, obchodně patřil do jeho týmu. Se žalovaným začal spolupracovat rovněž před 9 lety, kdy tento svědka a žalobce oslovil s tím, že by chtěl sdílet prostory, které měl svědek pronajaty. Se žalovaným spolupráci ukončil, se žalobcem nadále spolupracuje. Svědek, žalobce a žalovaný měli uzavřenou mandátní smlo