11 C 32/2022-21 — Okresní soud v Olomouci

1. Předmětem tohoto řízení bylo zaplacení částky 2 500 Kč jako náhrady nákladů za poskytnutí nezbytné péče žalovanému v souvislosti s jeho převozem do záchytné stanice žalobkyně, k žalobě podané u soudu dne 10. 3. 2022. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nikterak nerozporoval. Na výzvu soudu dle § 115a o. s. ř., zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaný nevyjádřil, přičemž byl rovněž poučen o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř., a proto má soud za to, že žalovaný s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně vyjádřila souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání dle § 115a o. s. ř. již v podané žalobě. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez jednání. Soud dospěl na základě předložených listin k tomuto závěru o skutkovém stavu: 3. Žalovaný byl dne 25. 2. 2021 pod vlivem alkoholu a marihuany převezen do záchytné stanice žalobkyně, kde mu byla poskytnuta potřebná lékařská péče a ošetření s následnou nutnou hospitalizací. Za pobyt a ošetření u žalobkyně byly žalovanému vyúčtovány náklady ve výši 2 500 Kč, přičemž žalovaný svůj dluh ve výši 2 500 Kč uznal s tím, že se jej zavázal zaplatit do 8 dnů, tj. do 5. 3. 2021. Žalovaný ani přes písemnou výzvu k zaplacení ze dne 24. 6. 2021 dosud žalobkyni nic neuhradil. 4. Podle ustanovení § 17 odst. 1 a 4 zákona č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů (dále také jen„ zákon č. 379/2005“) protialkoholní a protitoxikomanická záchytná stanice je zdravotnické zařízení, které zřizuje územně samosprávný celek, který může v samostatné působnosti zajišťovat péči poskytovanou v tomto zařízení též smluvně, a to tak, aby na celém jeho území byla zajištěna záchytná služba. Dopravu, vyšetření, ošetření a následný pobyt na záchytné stanici hradí v případě, že se prokáže přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, ošetřená osoba. V případě, že se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky neprokáže, náklady nese osoba, která podle § 16 odst. 4 k vyšetření vyzvala, s výjimkou případů diferenciální diagnózy hrazené z veřejného zdravotního pojištění podle zvláštního právního předpisu. 5. Podle ustanovení § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. 6. Podle ust. § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 7. Podle ust. § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Podle § 2 nař. vl. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 9. Soud zhodnotil ve spise obsažené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná a je nutno jí v celém rozsahu vyhovět. Z provedeného dokazování má soud za prokázané, že žalovaný byl hospitalizován pod vlivem alkoholu a marihuany v záchytné stanici žalobkyně, kdy žalobkyně mu následně vyúčtovala za pobyt a lékařskou péči částku ve výši 2 500 Kč, když dle ustanovení § 17 odst. 4 zákona č. 379/2005 Sb. má ošetřovaná osoba (žalovaný) povinnost hradit vyšetření, ošetření a následný pobyt na záchytné stanici. Žalovaný ve smyslu ustanovení § 2053 občanského zákoníku pohledávku žalobkyně co do důvodu a výše uznal, žalobkyně tedy vznik dluhu ani jeho výši v daném řízení prokazovat nemusela, a bylo pouze a jen na žalovaném, aby soudu v probíhajícím řízení prokázal, že dluh nevznikl, tento byl splněn či jinak zanikl. Vzhledem k tomu, že žalovaný pro svou procesní pasivitu v průběhu řízení žalobní nárok žalobkyně ani částečně nerozporoval a ani netvrdil jeho (byť částečný) zánik, soud shledává tento nárok žalobkyně důvodným. Za situace, kdy v řízení nebylo žalovaným tvrzeno a ani prokázáno, že by žalobkyni dlužnou částku v celkové výši 2 500 Kč uhradil, byla mu tato povinnost uložena ve výroku I. tohoto rozsudku, a to včetně příslušenství - zákonného úroku z prodlení, jehož výši a stanovení splatnosti žalobkyní soud po přezkoumání shledává zákonu neodporující, odpovídající skutkovým zjištěním soudu. Lhůtu k plnění soud stanovil jakožto obecnou třídenní, a to v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. 10. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně byla procesně plně úspěšným účastníkem a žalovaný tak má povinnost nahradit jí účelně vynaložené náklady řízení. Náklady žalobkyně tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, odměna advokáta ve výši 600 Kč dle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby po 200 Kč (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby, jednoduchá výzva k plnění), paušální náhrada účelně vynaložených hotových výdajů ve výši 3 x 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. a 21% DPH ve výši 189 Kč. Žalovaný je tedy povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení celkovou částku 2 089 Kč, a to v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobkyně v obecné třídenní pariční lhůtě dle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. 11. Dle ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. tento rozsudek obsahuje zkrácenou verzi odůvodnění.