12 C 175/2022-60 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 21. 3. 2022 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 39 314,21 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdila, že poskytla žalovanému úvěr, na základě Smlouvy o úvěru Konsolidace půjček [číslo] ze dne 3. 12. 2014, ve výši 110 000 Kč. Žalobkyně tvrdila, že se žalovaný zavázal vrátit poskytnutý úvěr ve 84 splátkách po 2 665,85 Kč společně s úrokem 23,30 % ročně. Splatnost splátek byla stanovena vždy k příslušnému dni v měsíci. Dle žalobkyně žalovaný svému závazku splácet poskytnutý úvěr řádně a včas nedostál. Žalobkyně tedy úvěr zesplatnila ke dni 25. 5. 2021. Žalobkyně tvrdila, že byla prověřena úvěruschopnost žalovaného žádostí o úvěr, potvrzením o výši příjmu žalovaného, výpisem z běžného účtu, daňovým přiznáním a lustrací v BRKI, NRKI a ISIR. Žalobkyně požadovala po žalovaném částku 31 543,49 Kč, včetně kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení z částky 31 543,49 Kč od 25. 2. 2022 do zaplacení, částku 3 164,42 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 2 164,42 Kč od 25. 2. 2022 do zaplacení, částku 1 703,84 Kč, částku 202,46 Kč a dále částku 2 700 Kč. 2. Dne 30. 3. 2022 vydal zdejší soud na základě výše uvedené žaloby elektronický platební rozkaz, který se nepodařilo řádně doručit žalovanému do vlastních rukou, byl proto zrušen usnesením ze dne 12. 5. 2022 Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzená žalobkyně nikterak nerozporoval. K nařízenému jednání soudu se nedostavil nikdo z předvolaných, avšak právní zástupce žalobkyně se z jednání omluvil. Soud tedy ve smyslu ustanovení § 101 odst. 2,3 o.s.ř. jednal v jejich nepřítomnosti. 3. Soud ve věci prováděl dokazování listinnými důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění a současně i závěr o skutkovém stavu: Z předložených důkazů soud zjistil, že mezi žalovaným a žalovanou byla uzavřena Smlouva o úvěru Konsolidace půjček dne 3. 12. 2014, která byla sjednána na základě Žádosti o úvěr. Součástí této Smlouvy o úvěru jsou taktéž Všeobecné produktové podmínky a Sazebník. Byla sjednána výše úvěru 110 000 Kč s úrokovou sazbou 23,30% ročně spolu s dalšími poplatky dle Sazebníku. Žalovaný se zavázal tento úvěr splácet ve 84 pravidelných měsíčních splátkách po 2 665,85 Kč každý 20. den v měsíci. Peněžní prostředky z tohoto úvěru byly účelově využity na úplnou úhradu dluhů sjednaných mezi žalovaným a žalobkyní v celkové výši 92 000 Kč a mezi žalovaným a [právnická osoba], a.s. ve výši 7 000 Kč. Zbývající část jistiny úvěru ve výši 21 313,73 Kč byla sjednána jako bezúčelová. Z výpisu z běžného účtu žalovaného soud zjistil, že došlo k převodu částky 21 313,73 Kč ze strany žalobkyně na účet žalovaného dne 3. 12. 2014. Z Oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 27. 5. 2021 soud zjistil, že bylo žalovanému oznámeno zesplatnění úvěru ke dni 25. 5. 2021 a byl vyzván k zaplacení celého dluhu společně s jeho příslušenstvím. Z poštovního podacího lístku bylo zjištěno, že dne 31. 5. 2021 byla odeslána žalobkyní zásilka žalovanému. Z předžalobní výzvy soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného dne 1. 3. 2022 k úhradě celkové částky 39 370,07 Kč nejpozději do 7 dnů od odeslání této výzvy. Dle poštovního podacího lístku soud zjistil, že byla žalovanému právním zástupcem žalobkyně odeslaná zásilka dne 1. 3. 2022. Před uzavřením smlouvy byla ověřena úvěruschopnost žalovaného oznámením [obec] správy sociálního zabezpečení, potvrzením o výši příjmů a vyjádřením [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] Soud dále provedl dokazování amortizační tabulkou, platební historií, výpisem z úvěrového účtu, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a vysvětlením pojmů používaných ve standardní informaci o spotřebitelském úvěru. 4. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen "občanský zákoník), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení. § 2398 odst. 1 občanského zákoníku úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Podle ustanovení § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl požádán. 5. Podle ustanovení § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně nesplní je v prodlení. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 6. Co se týká právního hodnocení, tak v řízení bylo prokázáno tvrzení žalobkyně, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru. Dle účinné smlouvy ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení žalobkyně své smluvní povinnosti splnila, když provedla úhradu částky 21 313,73 Kč na účet žalovaného, nicméně žalovaný své povinnosti plnit dluh ve sjednané lhůtě splatnosti nesplnil. Žalobkyně taktéž zkoumala úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy. Žalobkyně převzala závazek přenechat žalovanému finanční prostředky tak, aby je užil a ve sjednaném čase vrátil věc stejného druhu, což splnila, a žalovaný se zavázal tyto prostředky splatit. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení závazku žalovaného z úvěru, měla žalobkyně, jako věřitel dle hmotněprávní normy břemeno tvrzení pouze o tom, že s žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena konkrétní smlouva, že na základě této smlouvy byly dlužníku finanční prostředky poskytnuty a že dlužník – žalovaný dluh řádně neuhradil. Tuto povinnost žalobkyně splnila, když prokázal, že uzavřela se žalovaným platnou smlouvu, tedy poskytla žalovanému prostředky ve sjednané výši způsobem sjednaným ve smlouvě. Bylo tedy pouze na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že poskytnuté prostředky splatil, resp. že dluh zanikl jinak. To však žalovaný neučinil. Soud proto shledal žalobu důvodnou a vyhověl jí v celém rozsahu co do jistiny 31 543,49 Kč, včetně zákonného úroku z prodlení z částky 31 543,49 Kč od 25. 2. 2022 do zaplacení ve výši 11,75 % ročně, částku 3 164,42 K se zákonným úrokem z prodlení z částky 3 164,42 Kč od 25. 2. 2022 do zaplacení vy výši 11,75 % ročně a dále částku 1 703,84 Kč, částku 202,46 Kč a částku 2 700 Kč Lhůtu k plnění ve výroku I. určil soud jako obecnou třídenní v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. 7. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 12 463 Kč, neboť žalobkyně byla v řízení plně procesně úspěšná, a proto ji přísluší náhrada všech účelně vynaložených nákladů řízení. V daném případě pak náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 1 573 Kč, dále pak odměna za zastoupení advokátem ve výši za 3 úkony právní služby po 2 700 Kč (převzetí věci a příprava zastoupení, podání žaloby, výzva), 3 x režijní paušál po 300 Kč dle vyhl. č. 177/1996 Sb. včetně 21 % DPH z těchto částek. O lhůtě plnění ve výroku II. bylo opět rozhodnuto dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. věta prvá jako obecné třídenní. Místo plnění nákladů řízení pak je k rukám právního zástupce žalobkyně v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř.