12 C 211/2022-47 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 1. 4. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 5 000 Kč s příslušenstvím se zdůvodněním, že společnosti [právnická osoba] a [právnická osoba] a ta následně s žalobkyní uzavřely smlouvy o postoupení, jejichž předmětem bylo postoupení pohledávek včetně pohledávky za žalovaným. [právnická osoba] uzavřela se žalovaným dálkovou komunikací dne 11. 1. 2017 Smlouvu o úvěru ve znění Smluvních podmínek účinných ke dni uzavření smlouvy. Na jejím základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 5 000 Kč, a to bezhotovostním převodem na účet žalovaného. Žalovaný se zavázal vrátit úvěr do 10. 2. 2017. Žalovaný se dostal do prodlení se splacením úvěru, když do dne splatnosti zápůjčku právnímu předchůdci žalobkyně nevrátil. Žalovaný tak porušil svou povinnost vrátit úvěr řádně a včas. Ke dni podání žaloby tak zbývá uhradit na jistině úvěru částku ve výši 5 000 Kč, která se skládá z nevráceného úvěru. Žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena, dále požaduje jako příslušenství zákonný úrok z prodlení ode dne 11. 2. 2017 do zaplacení. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Stejně jako k výzvě soudu dle § 115a o. s. ř. zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalobkyně vyjádřila souhlas na žalobě. Soud má tedy za to, že účastníci s tímto postupem souhlasí, když ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů. S ohledem na skutečnost, že proti tomuto rozsudku není přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 o. s. ř.), obsahuje rozhodnutí zkrácené odůvodnění ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. 3. Soud ve věci tedy postupoval dle § 115a o. s. ř. a bez jednání ve věci rozhodl. Z předložených listinných důkazů učinil následující závěr o skutkovém stavu: Společnosti [anonymizována dvě slova] x [právnická osoba] a [právnická osoba] dne 14. 5. 2018 a ta následně 13. 8. 2018 s žalobkyní uzavřely dne Smlouvy o postoupení, jejichž předmětem bylo postoupení pohledávek včetně pohledávky za žalovaným. [právnická osoba] uzavřela se žalovaným prostřednictvím své webové stránky dne 11. 1. 2017 Smlouvu o zápůjčce [číslo] ve znění Smluvních podmínek účinných ke dni uzavření smlouvy. Na jejím základě poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 5 000 Kč, a to bezhotovostním převodem dle výpisu z účtu ze dne 11. 1. 2017 na účet žalovaného. Žalovaný se zavázal vrátit zápůjčku do 10. 2. 2017. Žalovaný se dostal do prodlení se splacením zápůjčky, když do dne splatnosti zápůjčku právnímu předchůdci žalobkyně nevrátil. Smlouva o zápůjčce byla uzavřena prostřednictvím elektronického formuláře umístěného na internetových stránkách věřitele, který dlužník odsouhlasil. Odesláním žádosti o zápůjčku a uhrazením ověřovacího poplatku 1 Kč žalovaný potvrdil, že se seznámil se smlouvou i Smluvními podmínkami a žalovaný rovněž uvedl údaje o svém rodném čísle, e-mailové adrese a tel. čísle. Žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky dne 7. 8. 2018. Dne 13. 1. 2020 byl žalovaný předžalobně upomínán zástupkyní žalobkyně o úhradu na dvě jeho adresy. Doporučené zásilky byly odeslány žalovanému dne 8. 8. 2018 a 24. 1. 2020. 4. Podle ustanovení § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle ustanovení § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. 5. Dle ust. § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle ustanovení § 970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 6. Dle ust. § 1880 odst. 1, 2 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí. 7. Podle § 2 nař. vl. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 8. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav aplikoval citované právní normy a dospěl k následujícímu právnímu závěru: Jednáním právního předchůdce žalobkyně a žalovaného došlo k platnému uzavření smlouvy o zápůjčce ve smyslu ust. § 2390 a násl. o. z., neboť právní předchůdce žalobkyně převzal závazek poskytnout žalovanému finanční prostředky do určité výše, což splnil, a žalovaný se zavázal tyto prostředky splatit. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení závazku žalovaného ze smlouvy o zápůjčce uzavřené dle zák. č. 89/2012 Sb., měla žalobkyně jako věřitel dle hmotněprávní normy břemeno tvrzení pouze o tom, že s žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena konkrétní smlouva o zápůjčce, že na základě této smlouvy byly dlužníku finanční prostředky poskytnuty a že dlužník (žalovaný) dluh řádně neuhradil. Z tohoto břemene tvrzení pak vyplývá pro žalobkyni, na kterou byla pohledávka postoupena, břemeno důkazní jen ohledně prokázání tvrzení, že smlouva byla uzavřena a že na jejím základě byly žalovanému jako dlužníku poskytnuty finanční prostředky. Tuto povinnost žalobkyně splnila, když tyto skutečnosti prokázala. Bylo tedy pouze na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že poskytnuté finanční prostředky žalobkyni splatil, resp. že dluh zanikl jinak. To však žalovaný neučinil. Soud proto shledal žalobu důvodnou co do částky celkem 5 000 Kč na jistině. Dále soud žalobkyni přiznal i požadovaný úrok z prodlení, který soud považuje za souladný s právními předpisy a obsahem spisu. Lhůtu k plnění určil soud jako třídenní v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. 9. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 1 489 Kč, neboť žalobkyně byla v řízení plně procesně úspěšná, a proto jí přísluší náhrada všech účelně vynaložených nákladů řízení. V daném případě pak náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, dále pak odměna za zastoupení advokátem ve výši za 3 úkony právní služby po 200 Kč (převzetí věci s přípravou a podání žaloby, výzva k plnění), 3 x režijní paušál po 100 Kč dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. (když se jedná o návrh na ustáleném vzoru uplatňovaný opakovaně touže žalobkyní ve skutkové a právně obdobných věcech viz rozhodnutí Ústavního soudu I. ÚS 3923/11), včetně 21 % DPH z těchto částek. O lhůtě plnění ve výroku II. bylo rozhodnuto dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. věta prvá jako obecné třídenní. Místo plnění nákladů řízení pak je k rukám právního zástupce žalobkyně v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř.