12 C 29/2022-51 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 28. 12. 2021 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 5 668 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný uzavřel s žalobkyní dne 17. 4. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru na žádost žalovaného ze dne 17. 4. 2019. Žalobkyně poskytla na základě této smlouvy žalovanému úvěr ve výši 3 000 Kč. Žalovaný se zavázal žalobkyni splatit úvěr se sjednaným poplatkem 1 768 Kč do 30. 4. 2019. Žalovaný byl opakovaně marně vyzýván ke splacení celého úvěru. Žalobkyně proto požaduje dluh 3 000 Kč za poskytnuté finanční prostředky, částku 1 768 Kč jako poplatek za poskytnutí úvěru, částku 900 Kč za smluvní pokuty a částku 2 600 Kč jako náhradu nákladů za vymáhání pohledávky. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Stejně jako k výzvě soudu dle § 115a o. s. ř. zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalobkyně vyjádřila souhlas na žalobě. Soud má tedy za to, že účastníci s tímto postupem souhlasí, když ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů. S ohledem na skutečnost, že proti tomuto rozsudku není přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 o. s. ř.), obsahuje rozhodnutí zkrácené odůvodnění ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. 3. Soud ve věci tedy postupoval dle § 115a o. s. ř. a bez jednání ve věci rozhodl. Z předložených listinných důkazů učinil následující závěr o skutkovém stavu. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že byla uzavřena dle Předsmluvních informací dne 17. 4. 2019 mezi žalobkyní a žalovaným s doložením kopie OP, platnou a účinnou ve znění Smlouvy o spotřebitelském úvěru téhož dne. Listiny byly podepsány digitálně s IP adresou. Žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného lustrací v centrální evidenci exekucí ze dne 17. 4. 2019, výpisem z jeho běžného účtu u [příjmení] [příjmení] a provedla vyhodnocení dalších parametrů. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí úvěru žalovanému, a to ve výši 3 000 Kč s poplatkem 1 768 Kč Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě a žalovaný projevil vůli uzavřít smlouvu tzv. verifikační platbou dle Potvrzení o obdržení a provedení platby ze dne 27. 2. 2019. [příjmení] 3 000 Kč byla poukázána dne 17. 4. 2019 z účtu žalobkyně u [příjmení] [příjmení]. Žalovaný se zavázal splatit úvěr včetně příslušenství ke dni splatnosti úvěru dne 30. 4. 2019. Strany se dohodly, že v případě porušení povinností žalovaného, je žalovaný povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 15 % jistiny poskytnutého úvěru za každé porušení, případně pouze z jistiny poskytnutého úvěru. Smluvní pokuta činí 2x 450 Kč, celkem tedy 900 Kč, což činí 30 % jistiny dle zákona o spotřebitelském úvěru. Sjednaly si, že v případě zaslání upomínek je žalovaný povinen uhradit částku 450 Kč za zaslání první upomínky, částku 650 Kč za zaslání druhé upomínky a za vymáhání pohledávky žalobkyně může požadovat po žalovaném náhradu nákladů spojených s tímto vymáháním. Z upomínek a poštovního podacího archu soud zjistil, že žalovaný byl vyzýván ke splacení dluhu dne 17. 5. 2019, 29. 5. 2019 a předžalobně dne 13. 6. 2019. Dále byl ve věci proveden důkaz výpisem z obchodního rejstříku žalobkyně. 4. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. (dále také jen občanský zákoník), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 2396 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle ustanovení § 2397 občanského zákoníku, úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 5. Soud po právní stránce uzavřel, že jednáním žalobkyně a žalovaného došlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy dle ust. § 2395 občanského zákoníku, neboť žalobkyně převzala závazek poskytnout žalovanému finanční prostředky do určité výše, což splnila, a žalovaný se zavázal tyto prostředky s úrokem splatit. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení závazku žalovaného z úvěru, měla žalobkyně jako věřitel dle hmotněprávní normy břemeno tvrzení pouze o tom, že s žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena konkrétní smlouva o úvěru, že na základě této smlouvy byly dlužníku finanční prostředky poskytnuty a že dlužník - žalovaný dluh řádně neuhradil. Z tohoto břemene tvrzení pak vyplývá pro žalobkyni břemeno důkazní jen ohledně prokázání tvrzení, že smlouva byla uzavřena a že na jejím základě byly žalovanému jako dlužníku poskytnuty finanční prostředky. Tuto povinnost žalobkyně splnila, když prokázala, že uzavřela s žalovaným platnou úvěrovou smlouvu, tedy poskytla žalovanému úvěrové prostředky ve sjednané výši způsobem sjednaným v úvěrové smlouvě. Bylo tedy pouze na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že poskytnuté úvěrové prostředky splatil, resp. že dluh zanikl jinak. To však žalovaný neučinil a soud proto shledal žalobu důvodnou a vyhověl jí, co do požadované jistiny 3 000 Kč, dále smluvní pokuty v částce 900 Kč i poplatku za poskytnutí úvěru v částce 1 768 Kč. Soud přiznal žalobkyni také nárok požadující náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 600 Kč, jelikož žalobkyně prokázala skutečné zaslání upomínek žalovanému včetně dokladů o odeslání. Lhůtu k plnění ve výroku I. určil soud jako třídenní v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. 6. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 400 Kč, jakožto zaplacený soudní poplatek. O lhůtě plnění ve výroku II. bylo opět rozhodnuto dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. věta prvá jako obecné třídenní.