12 C 299/2021-55 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se návrhem doručeným Okresnímu soudu v Olomouci dne 18. 8. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 10 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba] a žalovaným došlo dne 25. 6. 2018 k uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru. Na základě této smlouvy se věřitel zavázal poskytnout žalovanému úvěr až do výše úvěrového limitu ve výši 35 000 Kč na dobu neurčitou a žalovaný se zavázal úvěr splatit včetně úroku z poskytnutého úvěru ve výši 8,5 % měsíčně a poplatku za čerpání úvěru ve výši 12,5 % z každé čerpané částky úvěru. Žalovaný na základě předmětné smlouvy čerpal celkem úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaný na předmětný úvěr do dnešního dne neuhradil ničeho. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 12. 2019 byla pohledávka za žalovaným postoupena ze společnosti [právnická osoba] na společnost [právnická osoba] a tato společnost následně pohledávku za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 12. 2019 postoupila žalobkyni. 2. Svým podáním doručeným soudu dne 7. 12. 2021 vzala žalobkyně svou žalobu částečně zpět, a to co do kapitalizovaného úroku ve výši 1 699,80 Kč a co do nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 500 Kč. Soud tak ve smyslu ust. § 96 odst. 2 o. s. ř. v tomto rozsahu řízení zastavil, když žaloba byla částečně vzata zpět před zahájením prvního jednání ve věci a k úkonu žalobkyně tak nebyl nutný souhlas žalovaného (výrok I. tohoto rozsudku). 3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nikterak nerozporoval. Na výzvu soudu dle § 115a) o. s. ř., zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaný nevyjádřil, přičemž byl rovněž poučen o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř., a proto má soud za to, že žalovaný s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně vyjádřila souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání již v podané žalobě. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 115a) o. s. ř. bez jednání. 4. S ohledem na skutečnost, že se v dané procesní situaci jedná o tzv. bagatelní žalobu, když proti rozsudku ve věci samé není přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 o. s. ř.), je odůvodnění tohoto rozsudku koncipováno ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. 5. Po provedeném dokazování učinil soud následující skutková zjištění a závěr o skutkovém stavu: Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 12. 2019 byla pohledávka za žalovaným postoupena ze společnosti [právnická osoba] na společnost [právnická osoba] a tato společnost následně pohledávku za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 12. 2019 postoupila na žalobkyni. Tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem ze dne 6. 5. 2020, odeslaným dne 6. 5. 2020. Dne 25. 6. 2018 byla mezi společnosti [právnická osoba] a žalovaným jako spotřebitelem uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, ve které se věřitel zavázal poskytnout žalovanému úvěr až do výše úvěrového limitu 35 000 Kč. Tento úvěr žalovaný čerpal dne 25. 6. 2018 ve výši 10 000 Kč. Zástupce žalobkyně žalovaného vyzval k úhradě žalované pohledávky předžalobní výzvou ze dne 6. 5. 2020, odeslanou dne 6. 5. 2020. 6. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 8. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav aplikoval citované právní normy a dospěl k následujícímu právnímu závěru: Soud v rámci právního hodnocení zhodnotil zjištěné skutečnosti ve spojení s výše uvedenými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná. V řízení bylo zjištěno, že žalobkyně je ve věci aktivně věcně legitimována, když na ni na základě výše uvedených smluv byla předmětná pohledávka za žalovaným platně převedena a toto bylo žalovanému řádně oznámeno. V řízení bylo dále zjištěno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které věřitel žalovanému poskytl úvěr v celkové výši 10 000 Kč. Žalobkyně již v současné době po výše uvedeném částečném zpětvzetí po žalovaném požaduje zaplacení jistiny úvěru ve výši 10 000 Kč a zaplacení zákonných úroků z prodlení. Bylo tak na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že svůj závazek ze smlouvy již uhradil či dluh zanikl jinak, žalovaný se však k podané žalobě žádným způsobem nevyjádřil. Vzhledem ke všem těmto skutečnostem tak soud podané žalobě po výše uvedeném zpětvzetí žaloby ve zbývající části vyhověl. Lhůtu k plnění určil soud jako obecnou třídenní v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok II. tohoto rozsudku). 9. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., přičemž soud posuzoval míru procesního úspěchu a neúspěchu stran v daném sporu. Soud při posuzování úspěchu a neúspěchu ve věci přihlížel k celkové částce uplatněné žalobou včetně veškerého příslušenství, neboť i tyto skutečnosti je nutno zohlednit, když rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má být zřejmým a logickým ukončením celého soudního řízení a ne pouze mechanickým posuzováním výsledku sporu bez komplexního zhodnocení rozhodnutí v meritu věci (viz nález Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 257/05). Soud tedy kapitalizoval veškeré žalobou uplatněné příslušenství, a to ke dni rozhodnutí. Žalobkyně se tak v řízení domáhala zaplacení částky v celkové výši 12 199,80 Kč a žalobě bylo vyhověno co do zaplacení částky 10 000 Kč. Co do celkové částky 2 199,80 Kč pak bylo řízení zastaveno z důvodu procesního zavinění žalobkyně, v tomto rozsahu je tak nutné žalobkyni považovat za neúspěšnou účastnici. Více procesně úspěšným účastníkem byla žalobkyně, rozdíl úspěchu a neúspěchu v její prospěch činil 63,94 % z předmětu řízení. Žalobkyni vznikly v řízení náklady v celkové výši 1 489 Kč, které představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, dále pak odměna za zastoupení advokátem ve výši 900 Kč za 3 úkony právní služby po 200 Kč, 3 x režijní paušál po 100 Kč dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. (když se jedná o návrh na ustáleném vzoru uplatňovaný opakovaně touž žalobkyní ve skutkové a právně obdobných věcech viz rozhodnutí Ústavního soudu I. ÚS 3923/11, naposledy jen u OS Olomouc ve věci sp. zn. [spisová značka], [spisová značka] a [spisová značka]), a 21 % DPH z odměny za zastoupení a režijního paušálu ve výši 189 Kč. Žalobkyni pak vzniklo právo na zaplacení části těchto nákladů řízení v poměru 63,94 %, tj. právo na zaplacení nákladů řízení ve výši 952 Kč O lhůtě plnění bylo opět rozhodnuto dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. věta prvá jako obecné třídenní. [obec] plnění nákladů řízení pak je k rukám právního zástupce žalobkyně v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. (výrok III. tohoto rozsudku).