13 C 194/2022-42 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 2 000 Kč žalobou ve formě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu podanou u podepsaného soudu dne [datum] s odůvodněním, že žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi společností [právnická osoba] jako postupníkem, který tuto pohledávku nabyl na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] od společnosti [právnická osoba] jako původním věřitelem, a žalobkyní, jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel uzavřel se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] která byla dle žalobkyně neplatná. Na jejím kvazizákladě poskytl původní věřitel žalovanému částku ve výši 2 000 Kč, které nyní z titulu bezdůvodného obohacení požaduje žalobkyně po žalovaném zaplatit. Přes zaslanou výzvu žalovaný ničeho neuhradil. Žalobkyně dále na výzvu soudu doplnila svou žalobu tak, že požaduje pouze poskytnutou částku 2 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení a na výzvu soudu stran označení důkazů k prokázání tvrzení stran poskytnutí finančních prostředků se nevyjádřila. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání soudu na den [datum] se nedostavil. Za splnění podmínek stanovených v § 101 odst. 3 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného a žalobkyně (PZ žalobkyně omluven). 3. S ohledem na skutečnost, že se v dané procesní situaci jedná o tzv. bagatelní žalobu, když proti rozsudku ve věci samé není přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 o. s. ř.), je odůvodnění tohoto rozsudku koncipováno ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. 4. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla údajná pohledávka vůči žalovanému z neuhrazeného spotřebitelského úvěru postoupena na společnost [právnická osoba], která ji Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupila na žalobkyni. Žalovaný byl dopisem právního zástupce žalobkyně ze dne [datum] vyzván k zaplacení částky 6 356 Kč. 5. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. (dále také jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle ustanovení § 2396 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. 7. Podle ustanovení § 2397 občanského zákoníku, úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. 8. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem. 9. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav dále aplikoval citované právní normy, přičemž po provedeném dokazování soud nemá za prokázáno, že by žalobkyně splnila své povinnosti vyplývající z žalobkyní tvrzené uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru, tedy že by žalovanému poskytla úvěr ve sjednané výši. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení dluhu (pohledávky) z úvěru, měla žalobkyně jako věřitel dle hmotněprávní normy břemeno tvrzení pouze o tom, že se žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o úvěru a že na základě této smlouvy dlužníku byly poskytnuty finanční prostředky a že dlužník dluh řádně nehradil. Z tohoto břemene tvrzení pak vyplývá pro žalobkyni břemeno důkazní jen ohledně prokázání tvrzení, že smlouva byla uzavřena a že na jejím základě byly žalovanému jako dlužníku poskytnuty finanční prostředky (srov. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 4. 6. 2010, č. j. 75Co 75/2010-83, popř. komentář Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 7. vydání. Praha: C.H.Beck, 2006, str. 569). Žalobkyně k prokázání svých tvrzení o poskytnutí úvěru nepředložila ničeho. K jednání soudu dne [datum] se žalobkyně nedostavila a zbavila se tak možnosti být stran prokázání poskytnutí peněžních prostředků žalovanému poučena. Jako důkaz žalobkyně označila smlouvu o úvěru (ve které bylo uvedeno, že se právní předchůdce žalobkyně zavazuje poskytnout žalovanému částku ve výši 2 000 Kč v hotovosti), na které však absentuje podpis žalovaného a též sjetinu účtu ze dne [datum] s uvedením jména [příjmení] [jméno] (jméno odlišné od žalovaného). Žalobkyně tak především neprokázala, že poskytla peněžní prostředky žalovanému. Soud tak uzavírá, že žalobkyně nesplnila svou povinnost důkazní ve vztahu k poskytnutí úvěru. Žaloba žalobkyně je proto nedůvodná a byla zamítnuta. 11. O náhradě nákladů řízení ve výroku II. pak soud rozhodoval dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalovaný měl ve věci plný procesní úspěch, když žaloba žalobkyně byla zamítnuta a žalobkyně byla procesně neúspěšným účastníkem řízení. Vzhledem k tomu, že žalovanému - dle obsahu spisu - žádné náklady soudního řízení nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.