13 C 251/2022-64 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 2 500 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] (dále jen„ věřitel“) a žalovaný uzavřeli dne 13. 3. 2015 smlouvu o zápůjčce, na základě které věřitel poskytl žalovanému zápůjčku ve výši 2 500 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit do 3. 4. 2015. Žalovaný zápůjčku ve lhůtě splatnosti nevrátil, pohledávka za žalovaným byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 2. 2019 postoupena na žalobkyni. Jelikož žalovaný svůj dluh neuhradil, domáhá se žalobkyně svého nároku soudní cestou 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nijak nerozporoval. Na výzvu soudu dle § 115a o. s. ř., zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaný nevyjádřil. Proto má soud za to, že žalovaný s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasí. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez jednání. 3. Jelikož se v projednávané věci jedná o tzv. bagatelní žalobu, a tudíž proti rozsudku ve věci samé není přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“), je odůvodnění tohoto rozsudku koncipováno ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. 4. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba], [IČO], a žalovaný uzavřeli dne 13. 3. 2015 smlouvu o zápůjčce, kterou se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 2 500 Kč převodem na bankovní účet žalovaného, a žalovaný se zavázal zápůjčku spolu s poplatkem ve výši 557 Kč vrátit do 3. 4. 2015. Žalovanému byla zápůjčka poskytnuta dne 13. 3. 2015 Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 30. 1. 2019 byla pohledávka za žalovaným postoupena na společnost [právnická osoba] a dne 21. 2. 2019 byla pohledávka postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek na žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky. 5. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 6. Podle § 1879 občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi) 7. Podle § 1880 odst. 1, 2 občanského zákoníku, postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 8. Podle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně nesplní je v prodlení. 9. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 11. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav aplikoval citované právní normy a dospěl k následujícímu právnímu závěru: Prvně byla v řízení prokázána aktivní legitimace žalobkyně, když žalovaná pohledávka Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 30. 1. 2019 byla postoupena na společnost [právnická osoba] a dne 21. 2. 2019 byla pohledávka postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek na žalobkyni. Dále bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli platnou smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 2 500 Kč. Jelikož žalobkyně v řízení prokázala platné uzavření smlouvy o zápůjčce a poskytnutí zápůjčky žalovanému, bylo dále na žalovaném, aby v řízení tvrdil a prokázal, že jeho dluh vůči žalobkyni zanikl, splněním či jiným způsobem, příp. že žalobkyni dluh uhradil alespoň částečně. Žalovaný tuto svou povinnost však nesplnil, jelikož po celou dobu řízení byl zcela pasivní. Soud proto s ohledem na výše uvedené uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni žalovanou částku sestávající z dlužné jistiny zápůjčky, spolu se zákonným úrokem z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ode dne následujícího po dni splatnosti zápůjčky do zaplacení. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 jako obecná třídenní. 12. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 1 489 Kč, neboť žalobkyně byla v řízení plně procesně úspěšná, a proto jí přísluší náhrada všech účelně vynaložených nákladů řízení. V daném případě pak náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, dále pak odměna za zastoupení advokátem v celkové výši 600 Kč za 3 úkony právní služby po 200 Kč podle § 14b odst. 1 bod. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, výzva k plnění), režijní paušál v celkové výši 300 Kč (3 x 100 Kč) podle § 14 b) vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21% DPH z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Místo plnění bylo stanoveno k rukám právní zástupkyně žalobkyně v souladu s §149 odst. 1 o. s. ř. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 jako obecná třídenní.