13 C 444/2021-43 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se žalobou doručenou podepsanému soudu dne 2. 10. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 3 406 Kč s příslušenstvím, jakožto jízdné a sankci za jízdu bez platného jízdního dokladu ve třech případech, tj. porušení smluvních přepravních podmínek [právnická osoba], když dne 23. 8. 2019, 22. 5. 2019 a 15. 8. 2019 žalovaný cestoval vozidlem [právnická osoba] bez platného jízdního dokladu. Pohledávky byly postoupeny na žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4. 6. 2020 resp. 27. 2. 2020, poté co byla na základě Rámcové smlouvy o smlouvách budoucích o úplatném postopení pohledávek ze dne 15. 12. 2015 společností [právnická osoba] postoupena na [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. Vzhledem k tomu, že žalovaný dosud žalobkyni a ani právním předchůdcům žalobkyně jízdné a přirážku k jízdnému neuhradil, domáhá se žalobkyně svého nároku soudní cestou. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nikterak nerozporoval. Na výzvu soudu dle § 115a) o. s. ř., zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaný nevyjádřil, přičemž byl rovněž poučen o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř., a proto má soud za to, že žalovaný s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně vyjádřila souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání dle § 115a) o. s. ř. již v žalobním návrhu. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 115a) o. s. ř. bez jednání. 3. S ohledem na skutečnost, že se v dané procesní situaci jedná o tzv. bagatelní žalobu, když proti rozsudku ve věci samé není přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 o. s. ř.), je odůvodnění tohoto rozsudku koncipováno ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. 4. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: Žalovaný jako cestující bez platné jízdenky, využil dne 23. 8. 2019, 22. 5. 2019 a 15. 8. 2019 přepravních služeb společnosti [právnická osoba], a to ve vlaku [číslo] mezi stanicemi [obec] – [obec] hl. nádraží, ve vlaku 280 mezi stanicemi [obec] hl. n. - [obec] hl. n. a ve vlaku [číslo] mezi stanicemi [obec] – [obec] hl. nádraží, čímž se bezdůvodně obohatil v rozsahu jízdného stanoveného ve výši dle Tarifu Českých drah pro vnitrostátní přepravu cestujících a zavazadel, a to v částce 20 Kč, 366 Kč a 20 Kč [právnická osoba] žalovanému vyměřila přirážku vždy 1 000 Kč, celkem 3 000 Kč [právnická osoba], jakožto původní věřitel a postupitel postoupila pohledávky včetně jejích příslušenství [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], reg. č. [PSČ] 848, se sídlem [adresa], [příjmení] [anonymizováno] ORE, Spojené království [příjmení] [jméno] a Severního Irska, jakožto postupníkovi. Společnost [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], jakožto postupitel pak postoupila dne 4. 6. 2020 resp. 27. 2. 2020 pohledávky včetně jejích příslušenství na žalobkyni, jakožto postupníka. Žalovaný dosud přes výzvy žalobkyni ničeho neuhradil. 5. Podle ust. § 2550 NOZ, smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. 6. Podle ust. § 2551 NOZ, dopravce se při přepravě postará o bezpečnost a pohodlí cestujícího. Podrobnosti upraví přepravní řády. 7. Podle Smluvních přepravních podmínek [právnická osoba] činí výše přirážky k jízdnému za jízdu bez platného jízdního dokladu 1 000 Kč za každého cestujícího. 8. Podle ust. § 1970 NOZ, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 9. Podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 10. Podle ust. § 1879 NOZ, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 11. Podle ust. § 1880 odst. 1 NOZ, postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 12. Podle ust. § 49 odst. 3 vyhl. Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu ve znění pozdějších předpisů, uzavřením přepravní smlouvy přistupuje cestující na smluvní přepravní podmínky vyhlášené dopravcem. 13. Podle ust. § 4 vyhl. Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu ve znění pozdějších předpisů, cestující se pro účely kontroly uzavření přepravní smlouvy po dobu jejího plnění prokazuje platným jízdním dokladem, není-li dále stanoveno jinak. Soud s ohledem na výše citované právní normy uzavírá, že žalobkyně, na niž přešla ve smyslu ustanovení § 1879 NOZ v návaznosti na uzavřené Smlouvy o postoupení pohledávek pohledávka původního věřitele [právnická osoba], prokázala, že žalovaný použil dopravní prostředek, přičemž se ale neprokázal jízdním dokladem a vznikla mu tak povinnost uhradit jízdné a přirážku k jízdnému. V dané procesní situaci bylo pouze a jen na žalovaném, aby tvrdil a současně soudu prokázal, že žalobkyni, případně jejím právním předchůdcům, žalobní nárok, byť částečně, uhradil. Žalovaný tuto skutečnost netvrdil a z důkazů se toto nepodává. Vzhledem k tomu, že žalovaný porušil svou smluvní povinnost opírající se o shora uvedenou právní úpravu, soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni jízdné a přirážku k jízdnému ve výši 1 020 Kč, 1 366 Kč a 1 020 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení, kdy počátek prodlení a výše žalobkyní požadovaného úroku z prodlení odpovídá skutkovým zjištěním soudu a zákonu neodporují. Lhůta k plnění byla stanovena jakožto obecná třídenní lhůta, a to ve smyslu ustanovení § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. 14. Výrok ohledně náhrady nákladů řízení je pak odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně byla ve sporu plně úspěšná, má proto právo na náhradu nákladů řízení, které jí vznikly, a to v celkové výši 1 489 Kč. Náhrada nákladů řízení pak činí zaplacený soudní poplatek v částce 400 Kč, dále náhradu nákladů právního zastoupení dle ust. § 14b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (když se v daném případě jedná o řízení, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově a právně obdobných věcech), ve výši 3 x 200 Kč (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby), dále hotové výdaje advokáta v podobě tří režijních paušálů po 100 Kč za provedené úkony právní služby. Všechny shora uvedené částky, vyjma SOP, byly zvýšeny o 21 % DPH. Celkem tedy uložil soud žalované zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 489 Kč, a to v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právní zástupkyně žalobkyně, v obecné třídenní pariční lhůtě dle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. Soud se při rozhodování o náhradě nákladů řízení ztotožnil s názorem Ústavního soudu (sp. zn. I. ÚS 3923/11) a aplikoval ustanovení § 14b advokátního tarifu, neboť jsou splněny všechny předpoklady uvedené v § 14b odst. 1 písm. a), b), c). V daném případě má soud za to, že podaná žaloba má formulářový charakter, neboť má podobu ustáleného vzoru, který žalobkyně opakovaně uplatňuje ve skutkově i právně velmi obdobných věcech. Obsah žalobních návrhů je založen na stejném právním základě, totožná je i právní argumentace, včetně její stylizace i formálního vyjádření či jen s drobnými odchylkami. Za uvedených okolností lze uzavřít, že sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíš administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby. V této souvislosti je možné odkázat na Nařízení evropského parlamentu a Rady (ES) č. 861/2007 ze dne 11. 7. 2007, kterým se zavádí evropské řízení o drobných nárocích