14 C 16/2021-246 — Okresní soud v Olomouci

1. Řízení bylo zahájeno dne 28. 1. 2021 a žalobce se oproti žalované domáhal zaplacení částky 120 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení, a to z titulu náhrady zadostiučinění za nemajetkovou újmu, a to s následující argumentací: 2. Žalobce absolvoval na Fakultě [anonymizována dvě slova] [příjmení] [jméno] [příjmení] ve [obec] a [datum] získal vysokoškolské vzdělání studiem v magisterském studijním programu N [číslo] ve studijním oboru [číslo] [anonymizováno] a [anonymizováno] – [anonymizována dvě slova]. Předtím získal vysokoškolské vzdělání studiem na téže vysoké škole v bakalářském studijním programu B [číslo] ve studijním oboru [číslo] [anonymizováno] a [anonymizováno] – [anonymizována dvě slova]. 3. Žalobce v období ode dne 18. 9. 2014 do dne 27. 6. 2015 absolvoval na [anonymizováno 5 slov], se sídlem [adresa], [IČO] (dále jen [anonymizováno]), vzdělávací program č. [anonymizováno] [číslo] [anonymizováno], název programu„ [anonymizována dvě slova] a)“. Toto studium žalobce proběhlo na krajském pracovišti [obec], se sídlem [adresa] [anonymizováno] je příspěvkovou organizací, zřízenou pro další vzdělávání pedagogických pracovníků, jejím zakladatelem je Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR, a je držitelem přísl. akreditace. Absolvování vzdělávacího programu je zpoplatněno, poplatek (školné) činí částku ve výši 10 000 Kč, který uhradí buď vysílací škola, nebo jej hradí účastník sám v hotovosti při prezentaci. V případě úspěšného absolvování vzdělávacího programu má být jeho účastníkovi umožněno působit v pracovním zařazení pedagog volného času (např. učitel ZUŠ, SUŠ) nebo jeho asistent. 4. Žalobce byl v té době u Úřadu práce České republiky, jeho krajské pobočky v Olomouci (dále jen ÚP), zapsán v evidenci uchazečů o zaměstnání, počátek evidence ode dne 15. 10. 2012. Práva a povinnosti ze vztahu mezi žalobcem a ÚP vyplývají z konkr. ustanovení zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, v platném znění (dále jen ZZ). 5. Jedním z nástrojů aktivní politiky zaměstnanosti, financované z prostředků státního rozpočtu, je rekvalifikace. Jde o jeden z nástrojů jak umožnit uchazečům o zaměstnání uplatnění na trhu práce. Obsah a poskytování je definováno ust. § 108 a násl. ZZ. Její získání je uchazečům o zaměstnání nabízeno a poskytování zajišťováno přímo ÚP, zejm. ve věkové kategorii do 30 let, nebo který alespoň hradí případné náklady s tím spojené – blíže viz ust. § 109a ZZ. 6. V druhém případě, tj. v situaci, kdy si získání nové kvalifikace zajistí uchazeč o zaměstnání sám vlastní aktivitou, může hradit s tím spojené náklady ÚP, ale až po projednání přísl. Žádosti uchazeče o zaměstnání odbornou komisí. K úhradě nákladů ze strany ÚP pak dojde až po úspěšné rekvalifikaci. 7. Tak se i stalo, neboť žalobce si vlastní iniciativou sám, bez jakékoliv ingerence ÚP, zajistil u [anonymizováno] získání nové kvalifikace absolvováním výše uvedeného vzdělávacího programu, a ještě před zahájením jeho absolvování na [anonymizováno] požádal ÚP o úhradu školného, resp. jeho refundaci, po úspěšném ukončení rekvalifikace. Žalobce náklady spojené s absolvováním výše uvedeného vzdělávacího programu, tj. s rekvalifikací, zejm. školné, uhradil výhradně ze svých prostředků, resp. svých rodičů. 8. Úřad práce žádosti ze dne 23. 7. 2014 nevyhověl s odůvodněním, že se nejedná o rekvalifikaci. Opíral se přitom o údajný výklad, poskytnutý mu žalovaným, ze kterého vyplývá, že se nejedná o rekvalifikaci, ale o další vzdělávání zaměstnanců, tj. pedagogických pracovníků, ve smyslu zákona č. 563/2004 Sb. 9. Žalobce s tímto názorem nesouhlasil, poukazujíce přitom na znění ust. § 108 ZZ a skutečnost, že tč. nebyl pedagogickým pracovníkem. Vyjádřil názor, že v případě napětí mezi sémantickým a teleologickým výkladem pojmu rekvalifikace v dané věci je třeba vyjít z nálezu Ústavního soudu ze dne 6. 5. 2004, sp. zn. III. ÚS 258/03, dle kterého při interpretaci právního předpisu nelze vycházet jen z jazykového výkladu, ale i jeho účelu a smyslu. Ve svém jiném nálezu Ústavní soud dospěl k závěru, že obecný soud, tedy i správní orgán, není absolutně vázán doslovným zněním zákonného ustanovení, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit v případě, že to vyžaduje ze závažných důvodů účel zákona, historie jeho vzniku, systematická souvislost nebo některý z principů, jež mají svůj základ v ústavně konformním právním řádu jako významovém celku. Je nutno se přitom vyvarovat libovůle, rozhodnutí soudu, tedy i správního orgánu, se musí zakládat na racionální argumentaci. 10. Žalobce se proto domníval, že jsou splněny podmínky, vyplývající z ust. § 109a ZZ, takže nic nebrání ÚP, aby žádosti žalobce o proplacení jím uhrazené ceny rekvalifikace vyhověl nebo v případě opaku sdělil důvody takovým způsobem, které mohou být formálně přezkoumány ve správním řízení. 11. Žalobce se snažil řešit celou záležitost smírně, a proto se korespondenčně obracel na žalovaného i na ÚP, kdy argumentoval shora uvedeným způsobem, avšak zcela bezvýsledně. 12. Ve věci v minulosti jednaly a rozhodovaly rovněž ve správním soudnictví, konkrétně Městský soud v Praze pod spisovou značkou [spisová značka] a Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, pod spis. značkou [spisová značka]. V souvislosti s tím je třeba rovněž připomenout, že Nejvyšší správní soud se výše cit. právní věcí zabýval při projednávání kasační stížnosti žalobce. Jelikož přitom dospěl k pochybnosti o ústavní konformitě lhůty pro podání žaloby na ochranu před nečinností správního orgánu dle ust. § 79 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, v platném znění (dále jen SŘS), podal Ústavnímu soudu návrh na zrušení ust. § 80 odst. 1 a 2 SŘS. O tomto návrhu rozhodl Ústavní soud nálezem ze dne 14. 7. 2020, sp. zn. Pl. ÚS 25/2019. 13. Pokud jde o správní soudnictví, tak výše uvedené soudy předmětnou věc posuzovaly výhradně z procesního hlediska a nikoliv hmotněprávní. Dospěly přitom k závěru, že podáním žádosti ze dne 23. 7. 2014 o úhradu školného, resp. jeho refundaci, po úspěšném ukončení rekvalifikaci bylo zahájeno správní řízení, které mělo být ukončeno vydáním rozhodnutí dle ust. § 67 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, v platném znění (dále jen SŘ), ve kterém by se věc rovněž posuzovala i z hlediska hmotněprávního. V souvislosti s tím soudy vyslovily právní názor, že toto řízení stále běží. V tomto ohledu se shodně vyslovil i Veřejný ochránce práv ve své zprávě o šetření sp. zn. [číslo] [anonymizováno] ze dne [datum]. 14. Žalobce, s ohledem na shora vedená svá skutková tvrzení a jím označené důkazy, pak shrnul následující: -) tím, že ÚP, konkrétně jeho krajská pobočka v Olomouci, přijal od žalobce žádost o úhradu školného, resp. jeho refundaci, po úspěšném ukončení rekvalifikaci a nebylo o ní zahájeno správní řízení, které mělo být ukončeno vydáním rozhodnutí dle ust. § 67 odst. 1 SŘ, došlo ze strany tohoto správního orgánu k protiprávnímu jednání, konkrétně k nezákonnému zásahu do práva žalobce ve smyslu ust. § 82 a násl. SŘS, se všemi z toho vyplývajícími konsekvencemi. -) výše vedené lze subsumovat pod ust. § 13 odst. 1 zákona, tedy že se jedná o nesprávný úřední postup. Tím je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Současně s tím se zakládá škodně-náhradový vztah dle platného občanského práva hmotného za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci nesprávným úředním postupem. -) bez ohledu na to, zda byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle ust. § 31a zákona formou pekuniární kondemnace též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. -) za vzniklou nemajetkovou újmu, kterou nesprávným úředním postupem způsobily orgány veřejné správy při výkonu státní správy, nese odpovědnost Česká republika, za kterou jednají jejím jménem ministerstva nebo ústřední správní úřady, přičemž příslušný je ten úřad, v jehož působnosti došlo k nesprávnému úřednímu postupu, jímž byla způsobena škoda nebo vznikl nárok na přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. -) k nesprávnému úřednímu postupu došlo v nečinnosti Úřadu práce České republiky, krajské pobočky v Olomouci, čímž je dána místní příslušnost soudu. Jelikož uvedený státní orgán nepatří do soustavy ústředních správních úřadů, je v této právní věci pasivně legitimována Česká republika, zast. Ministerstvem práce a sociálních věcí ČR, tedy žalovaným. -) výše přiměřeného zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, poskytnutého v penězích, vychází z analogického odvození od stanoviska Občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2001, pro správní řízení. Uvedený soud při určení výše zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu za každý rok trvání soudního řízení, tedy i správního řízení, dospěl k částce ve výši 15 000 Kč až 20 000 Kč. 15. Z ust. § 15 odst. 1 a 2 zákona plyne, že žalovaný je povinen se k uplatněnému nároku na náhradu zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, způsobenou při výkonu veřejné moci nesprávným úředním postupem, meritorn