15 C 273/2021-38 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 23. 8. 2021 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 6 434,43 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 13. 6. 2016 smlouvu o bankovních službách [anonymizována dvě slova] pro účet č. [bankovní účet]. Předmětem smlouvy bylo zřízení a vedení běžného účtu. Dne 9. 1. 2018 byla mezi účastníky uzavřena smlouva o povoleném debetu, na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve formě možnosti přečerpání – povolený debet na účtu do výše limitu 10 000 Kč. Při překročení limitu je celý záporný zůstatek na účtu považován za nepovolený debet. Dopisem ze dne 22. 4. 2020 byla žalovaná informována o skutečnosti, že účet byl ke dni 22. 4. 2020 zrušen v důsledku zániku smlouvy dne 17. 4. 2020, a to z důvodu přečerpání prostředků do nepovoleného debetu. Aktuální dlužná jistina činí 6 434,43 Kč. Žalovaná byla k úhradě žalované částky vyzvána předžalobní výzvou ze dne 19. 7. 2021, která byla žalované odeslána dne 19. 7. 2021. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, skutková tvrzení žalobkyně nikterak nerozporovala. Na výzvu soudu dle § 115a o. s. ř., zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaná nevyjádřils, přičemž byla rovněž poučena o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř., a proto má soud za to, že žalovaná s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně vyjádřila souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání dle § 115a o. s. ř. již v podané žalobě. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez jednání. 3. S ohledem na skutečnost, že se v dané procesní situaci jedná o tzv. bagatelní žalobu, když proti rozsudku ve věci samé není přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 o. s. ř.), je odůvodnění tohoto rozsudku koncipováno ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. <b>4. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:</b> Žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 13. 6. 2016 smlouvu o bankovních službách [anonymizována dvě slova] pro účet č. [bankovní účet]. Předmětem smlouvy bylo zřízení a vedení běžného účtu č. [bankovní účet]. Dne 9. 1. 2018 byla mezi účastníky uzavřena smlouva o povoleném debetu, na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve formě možnosti přečerpání – povolený debet na účtu do výše limitu 10 000 Kč. Bylo sjednáno, že při překročení limitu je celý záporný zůstatek na účtu považován za nepovolený debet. Dopisem ze dne 22. 4. 2020 byla žalovaná informována o skutečnosti, že účet byl ke dni 22. 4. 2020 zrušen v důsledku zániku smlouvy dne 17. 4. 2020, a to v důsledku odstoupení od smlouvy ze strany věřitele. Žalobkyně od smlouvy odstoupila dopisem ze dne 30. 3. 2020, a to z důvodu přečerpání prostředků do nepovoleného debetu. Aktuální dlužná jistina činí 6 434,43 Kč. Žalovaná byla k úhradě žalované částky vyzvána předžalobní výzvou ze dne 19. 7. 2021, která byla žalované odeslána dne 19. 7. 2021. 5. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. (dále také jen „občanský zákoník“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle ustanovení § 2396 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. 7. Podle ustanovení § 2397 občanského zákoníku úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. 8. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 občanského zákoníku úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem. 9. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. 10. Soud po právní stránce uzavřel, že jednáním žalobkyně a žalované došlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy dle ust. § 2395 občanského zákoníku, neboť žalobkyně splnila svůj závazek poskytnout žalované finanční prostředky do výše úvěrového limitu v rámci povoleného debetu, a žalovaná se zavázala tyto prostředky s úrokem splatit. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení závazku žalované z úvěru, měla žalobkyně, jako věřitel dle hmotněprávní normy břemeno tvrzení pouze o tom, že s žalovanou jako dlužníkem byla uzavřena konkrétní smlouva o úvěru, a že na základě této smlouvy byly dlužníku finanční prostředky poskytnuty a že dlužník - žalovaná dluh řádně neuhradila. Z tohoto břemene tvrzení pak vyplývá pro žalobkyni břemeno důkazní jen ohledně prokázání tvrzení, že smlouva byla uzavřena a že na jejím základě byly žalované jako dlužníku poskytnuty finanční prostředky. Tuto povinnost žalobkyně splnila, když prokázala, že uzavřela se žalovanou platnou úvěrovou smlouvu (tedy smlouvu o povoleném debetu) a poskytla žalované úvěrové prostředky ve sjednané výši způsobem sjednaným v úvěrové smlouvě. Bylo tedy pouze na žalované, aby tvrdila a prokázala, že poskytnuté úvěrové prostředky žalobkyni splatila, resp. že dluh zanikl jinak. To však žalovaná neučinila. Soud proto shledal žalobu důvodnou a vyhověl jí v celém rozsahu. Žalovaná je tak povinna uhradit žalobkyni aktuální dlužnou jistinu ve výši 6 434,43 Kč společně se zákonnými úroky z prodlení za dobu od 23. 4. 2020 do zaplacení. Lhůtu k plnění ve výroku I. určil soud jako třídenní v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. 11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 1 489 Kč, neboť žalobkyně byla v řízení plně procesně úspěšná, a proto jí přísluší náhrada všech účelně vynaložených nákladů řízení. V daném případě pak náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, dále pak odměna za zastoupení advokátem v celkové výši 600 Kč za 3 úkony právní služby po 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, výzva k plnění), režijní paušál v celkové výši 300 Kč (3krát po 100 Kč) dle § 14 b) vyhl. č. 177/1996 Sb. a 21% DPH z odměn ve výši 189 Kč Lhůtu plnění určil soud dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. věta prvá jako obecnou třídenní. Místo plnění pak bylo stanoveno k rukám právní zástupkyně žalobkyně v souladu s ustanovením §149 odst. 1 o. s. ř. Podmínky k použití ust. § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. byly splněny, neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně touž žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech a předmětem řízení je peněžité plnění, kdy tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč.