17 C 320/2022-37 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 6. 9. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení celkové částky 10 392 Kč s příslušenstvím, s odůvodněním, že uzavřela se žalovaným dne 18. 6. 2021 smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč na bankovní účet žalovaného. Žalovaný se zavázal jistinu spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 1 950 Kč vrátit do 18. 7. 2021. Žalobkyně poskytla žalovanému zápůjčku prostřednictví webových stránek [webová adresa], smlouva o zápůjčce byla žalovaným podepsána elektronicky, [příjmení], který žalobkyně zaslala na telefonní číslo uvedené klientem v žádosti o zápůjčku. Žalovaný žalobkyni ničeho neuhradil. Žalobkyně požadovala úhradu jistiny a poplatku za poskytnutí zápůjčky ve výši celkem 7 950 Kč, nákladů za spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny a poplatku za poskytnutí zápůjčky. Dále žalobkyně požadovala úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny za období od 19. 7. 2021 do 30. 8. 2022, tedy v částce 2 442 Kč. Před podáním žaloby, dne 27. 7. 2022, žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání se bez řádné a včasné omluvy nedostavil. Žalobkyně svou nepřítomnost u jednání omluvila. 3. Z provedených listinných důkazů učinil soud následující skutková zjištění: -) ze smlouvy o zápůjčce ze dne 18. 6. 2021 uzavřené mezi účastníky řízení bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala žalovanému poskytnout bezhotovostní bezúčelovou zápůjčku ve výši 6 000 Kč převodem na bankovní účet žalovaného a žalovaný se zavázal poskytnutou zápůjčku žalobkyni vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 1 950 Kč do 18. 7. 2021. Pro případ prodlení žalovaného se splacením zápůjčky si strany smlouvy sjednaly povinnost žalovaného zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení a zákonné úroky. Součástí smlouvy byl rovněž Sazebník a Všeobecné obchodní podmínky; -) z upomínek ze dne 25. 7. 2021, 1. 8. 2021, 8. 8. 2021, 17. 8. 2021 a 1. 9. 2021 bylo zjištěno, že žalobkyně v nich vyzvala žalovaného k úhradě dlužných částek. Odeslání upomínek nebylo zjištěno; -) z předžalobní výzvy ze dne 27. 7. 2022 a podacího lístku bylo zjištěno, že žalobkyně zaslala žalovanému před podáním žaloby výzvu k úhradě dlužné částky do 3 dnů na bankovní účet žalobkyně; -) z potvrzení o platbě bylo zjištěno, že z účtu žalobkyně byla na účet žalovaného zaslána dne 18. 6. 2021 částka 6 000 Kč se zprávou pro příjemce„ Identifikace klienta a poskytnutí zápůjčky od [anonymizována dvě slova] s.“ a téhož dne byla zaslána z účtu žalovaného částka 1 Kč na účet žalobkyně se zprávou pro příjemce„ [anonymizována dvě slova] – overovaci platby“. 4. Z uvedených skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 18. 6. 2021 prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (webových stránek žalobkyně) smlouvu o zápůjčce, jejíž nedílnou součástí byly rovněž Všeobecné obchodní podmínky, a na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému převodem na bankovní účet žalovaného částku 6 000 Kč. Žalovaný se zavázal zápůjčku vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky do 18. 7. 2021. Pro případ prodlení žalované se splacením zápůjčky si strany smlouvy sjednaly povinnost žalované zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení a zákonné úroky. Dne 27. 7. 2022 žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku. 5. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 6. Podle § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 7. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 8. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 9. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. Podle § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. 11. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 12. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 13. Soud zhodnotil provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. 14. V řízení bylo zjištěno, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 18. 6. 2021 smlouvu o zápůjčce. Žalovaný při uzavírání smlouvy vystupoval jako spotřebitel (slabší strana) a je proto nezbytné na uvedený smluvní vztah aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného ke dni uzavření smlouvy o zápůjčce. V souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. měla žalobkyně povinnost před uzavřením smlouvy o zápůjčce řádně, s odbornou péčí, posoudit úvěruschopnost žalovaného. Zejména tak byla žalobkyně povinna prověřit příjmy a výdaje žalovaného na základě informací získaných od žalovaného a ověřených potřebnými listinami, a rovněž posoudit schopnost žalovaného splácet řádně poskytnutou zápůjčku lustrací v příslušných veřejných rejstřících a registrech klientských informací. Splnění uvedené povinnosti žalobkyní však nebylo v řízení zjištěno. 15. Vzhledem k tomu, že žalobkyně soudu netvrdila a ani neprokázala, že by před uzavřením smlouvy o zápůjčce jakýmkoliv způsobem posuzovala úvěruschopnost žalovaného, tj. schopnost žalovaného poskytnutou zápůjčku žalobkyni vrátit spolu s poplatkem řádně a včas, dospěl soud k závěru, že žalobkyně zjevně porušila svou povinnost stanovenou v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., v důsledku čehož je nutné posoudit smlouvu o zápůjčce uzavřenou mezi účastníky jako absolutně neplatnou podle § 588 občanského zákoníku. 16. V souladu s § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle závěrů uvedených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, je § 87 zákona č. 257/2016 Sb. speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má n