18 C 46/2022-48 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobou podanou dne 28. 11. 2021 u Okresního soudu v Olomouci se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 3 871,04 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 15. 3. 2021 Smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytl žalovanému úvěr v částce 2 500 Kč. Žalovaný se zavázal, že úvěr splatí jednorázově nejpozději do 12. 4. 2021 společně s úrokem a poplatkem za poskytnutí úvěru v celkové výši 796,04 Kč. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr dne 15. 3. 2021 převodem na účet č. [bankovní účet]. Žalovaný tak měl žalobkyni zaplatit celkem 3 296,04 Kč. Žalovaný žalobkyni úvěr ani poplatek ve sjednané době splatnosti neuhradil. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, skutková tvrzení žalobkyně nikterak nerozporovala. Na výzvu soudu dle § 115a) o. s. ř., zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaná nevyjádřila, přičemž byla rovněž poučena o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř., a proto má soud za to, že žalovaná s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně vyjádřila souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání dle § 115a) o. s. ř. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 115a) o. s. ř. bez jednání. 3. Soud ve věci prováděl dokazování listinnými důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění a současně i závěr o skutkovém stavu: Žalovaná se nejprve zaregistrovala na internetových stránkách žalobkyně [webová adresa]. Při registraci uvedla požadované údaje včetně e-mailové adresy, čísla účtu a čísla mobilního telefonu. Žalovaná následně prostřednictvím své klientské sekce požádala o poskytnutí úvěru. Žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované výpisem z účtu, případně výplatními lístky žalované za rozhodné období a výpisem z databáze poskytovatelů úvěrů EUCB (European Credit Bureau) nebo CRIF provozovaného [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. Z doložených listin vyplynula dostatečná výše čistých příjmů žalované ke splacení úvěru. Následně žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 15. 3. 2021 Smlouvu o úvěru [číslo] jejíž nedílnou součástí byly Úvěrové podmínky. Žalobkyně poskytla žalované úvěr v částce 2 500 Kč. Žalovaná se zavázala, že úvěr splatí jednorázově nejpozději do 12. 4. 2021 společně s úrokem a poplatkem za poskytnutí úvěru v celkové výši 796,04 Kč. Žalobkyně poskytla žalované úvěr dne 15. 3. 2021 převodem na účet č. [bankovní účet]. Žalovaná tak měla žalobkyni zaplatit celkem 3 296,04 Kč. Žalovaná žalobkyni úvěr ani poplatek ve sjednané době splatnosti neuhradila. Žalobkyni vznikl v důsledku prodlení žalované kromě nároku na vrácení jistiny úvěru a úroku za poskytnutí úvěru rovněž nárok na zákonný úrok z prodlení z jistiny úvěru ode dne následujícího po datu splatnosti, tedy od 13. 4. 2021 do zaplacení. Podle čl. 4 [číslo] Smlouvy o úvěru vznikl žalobkyni v důsledku prodlení žalovaného nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 2 500 Kč od 13. 4. 2021 do 28. 11. 2021 v celkové výši 575 Kč. Žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce před podáním žaloby vyzval žalovanou k dobrovolnému splnění povinnosti písemnou předžalobní upomínkou, ale bezvýsledně. 4. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 2396 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle ustanovení § 2397 o. z., úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 o. z., úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. 5. Podle ustanovení § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády číslo 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 6. Podle ustanovení § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle ustanovení § 2049 o. z., zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Dle ust. § 2050 o. z., je-li ujednána smluvní pokuta, nemá věřitel právo na náhradu škody vzniklé z porušení povinnosti, ke kterému se smluvní pokuta vztahuje. Dle ust. § 1880 odst. 1, 2 o. z., postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 7. Žalobkyni se v řízení podařilo prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy provedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalované. Dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný na www.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 občanského zákoníku absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. V tomto konkrétním případě žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované řádně a na základě dostatečných podkladů. 8. Soud po právní stránce tedy uzavřel, že jednáním právní předchůdkyně žalobkyně a žalované došlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy dle ust. § 2395 občanského zákoníku, neboť právní předchůdkyně žalobkyně převzala závazek poskytnout žalované finanční prostředky do určité výše, což splnila, a žalovaná se zavázala tyto prostředky s poplatky splatit. Vzhledem k tomu, že žalovaná svou povinnost vyplývající ze smlouvy nesplnila a strany si dohodly, že v takovém případě je žalovaná povinna zaplatit smluvní pokutu, byla právní předchůdkyně žalobkyně oprávněna požadovat po žalované zaplacení smluvní pokuty. Jelikož došlo k postoupení pohledávky a novým věřitelem se stala žalobkyně, nabyla tato taktéž příslušenství pohledávky a práva s pohledávkou spojená. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení závazku žalované z úvěru, měla žalobkyně jako věřitel dle hmotněprávní normy břemeno tvrzení pouze o tom, že s žalovanou jako dlužníkem byla uzavřena konkrétní smlouva o úvěru, že na základě této smlouvy byly dlužníku finanční prostředky poskytnuty a že dlužník - žalovaná dluh řádně neuhradil. Z tohoto břemene tvrzení pak vyplývá pro žalobkyni břemeno důkazní jen ohledně prokázání tvrzení, že smlouva byla uzavřena, a že na jejím základě byly žalované jako dlužníku poskytnuty finanční prostředky. Tuto povinnost žalobkyně splnila, když prokázala, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovanou platnou úvěrovou smlouvu, a že poskytla žalované úvěrové prostředky ve sjednané výši způsobem sjednaným v úvěrové smlouvě. Bylo pouze na žalované, aby tvrdila a prokázala, že poskytnuté úvěrové prostředky žalobkyni splatila, resp. že dluh zanikl jinak. To však žalovaná neu