19 C 54/2022-22 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 15. 2. 2022 domáhala zaplacení částky 1 080 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 50,88 Kč jakožto dlužných televizních poplatků v měsíční výši 135 Kč za období od [číslo] do [číslo]. Žalovaný je jako poplatník televizního poplatku přihlášen do příslušné evidence od 1. 4. 1988. Žalovaný svou povinnost zaplatit televizní poplatky za uvedené období nesplnil ani přes písemnou výzvu žalobkyně. Žalobkyně pak požadovala po žalovaném rovněž kapitalizované úroky z prodlení, které vyčíslila od prvého dne prodlení s každou jednotlivou platbou televizního poplatku do dne vyhotovení žaloby, tj. 15. 2. 2022 v zákonné výši. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K výzvě soudu dle § 115a o. s. ř., zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaný taktéž nevyjádřil. Proto má soud za to, že žalovaný s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasí. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez jednání. 3. S ohledem na skutečnost, že se v dané procesní situaci jedná o tzv. bagatelní žalobu, když proti rozsudku ve věci samé není přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 o. s. ř.), je odůvodnění tohoto rozsudku koncipováno ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. 4. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu; žalovaný se přihlásil v dubnu 1988 jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence, svou povinnost platit televizní poplatek za období [číslo] až [číslo] (včetně) nesplnil a dluží tak žalobkyni částku 1 080 Kč (tj. 8 x 135 Kč), i když mu byla dne 3. 12. 2021 žalobkyní odeslána předžalobní výzva k úhradě. 5. Podle § 3 odst. 2, věta první zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasovém a televizním vysílání, (dále jen„ zákon č. 348/2005 Sb.“), je poplatníkem televizního poplatku fyzická nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. 6. Podle § 6 zákona č. 348/2005 Sb., měsíční výše rozhlasového poplatku činí 45 Kč, měsíční výše televizního poplatku činí 135 Kč. 7. Podle § 7 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. První platba rozhlasového nebo televizního poplatku je splatná nejpozději do patnáctého dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem. 8. Podle § 10 zákona č. 348/2005 Sb., nezaplatí-li poplatník včas poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele vysílání ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. 9. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) může věřitel, který řádně a včas splnil své smluvní povinnosti, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výši takto stanovená. 10. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 11. Po právní stránce soud uzavírá, že s ohledem na shora citované právní normy je nárok žalobkyně důvodný. Žalovaný se stal v souladu s ustanovením § 3 odst. 2, věta první zákona č. 348/2005 Sb., poplatníkem televizního poplatku. Jako fyzické osobě tak vznikla žalovanému povinnost platit televizní poplatek. Z listinných důkazů bylo prokázáno, že žalovaný tuto svou povinnost nesplnil za shora uvedené období, ačkoliv mu žalobkyně v souladu s ustanovením § 10 zákona č. 348/2005 Sb. zaslala výzvu k úhradě dlužné částky, v níž byla stanovena přiměřená lhůta k úhradě. Zákon v tomto případě podrobnosti doručování této výzvy nijak nespecifikuje, znamená to tedy, že uvedená podmínka je splněna již tehdy, je-li takováto výzva písemně vyhotovena a odeslána na známou adresu poplatníka. Vzhledem k tomu, že žalovaný na výzvu nereagoval, vzniklo žalobkyni právo domáhat se svého nároku u soudu, a to včetně úroku z prodlení. V dané procesní situaci bylo pouze na žalovaném, aby tvrdil a současně soudu prokázal, že žalobní nárok, byť částečně, uhradil, resp. že tento zanikl jinak. Žalovaný takovou skutečnost netvrdil a z provedeného dokazování se nepodává. Soud tedy uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku ve výši 1 080 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 50,88 Kč, když přiznaný úrok z prodlení co do výše a počátku prodlení odpovídá skutkovým zjištěním soudu. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. jako třídenní. 12. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a § 142a odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně byla plně procesně úspěšným účastníkem a žalovaný tak má povinnost nahradit jí účelně vynaložené náklady řízení ve výši 500 Kč sestávající z uhrazeného soudního poplatku a dále z paušální náhrady nákladů řízení za 1 úkon ve výši 100 Kč dle § 2 odst. 1 vyhl. č. 254/2015 Sb. ve spojení s § 151 odst. 3 o. s. ř. (sepis výzvy k plnění). Žalobkyně nad rámec uvedeného účtovala náhradu za zastupování advokátem podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, konkrétně za dva úkony právní služby a dvě paušální náhrady hotových výdajů, vše navýšené o náhradu za daň z přidané hodnoty, jejímž je advokát zastupující žalobkyni plátcem. Tyto náklady však soud nepovažuje na účelně vynaložené a nepřiznal jejich náhradu v souladu s ustálenou judikaturou Ústavního soudu k této problematice – viz např. nález Ústavního soudu ČR ze dne 6. 2. 2015, sp. zn. I. ÚS 3768/14, týkající se náhrady nákladů řízení při zastoupení České televize advokátem. Ústavní soud v něm uvedl, že„ za účelně vynaložené náklady ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. lze považovat toliko takové náklady, které musela procesní strana nezbytně vynaložit, aby mohla řádně hájit své porušené nebo ohrožené subjektivní právo u soudu. Náklady spojené se zastoupením advokátem tomuto vymezení zpravidla budou odpovídat. Tomuto pravidlu však nelze přisuzovat absolutní, bezvýjimečnou povahu; mohou se vyskytovat i situace, za nichž náklady spojené se zastoupením advokátem nebude možno považovat za nezbytné k řádnému uplatňování nebo bránění práva u soudu. O takový případ půjde zejména v případě zneužití práva na zastoupení advokátem.“ Ústavní soud v citovaném nálezu také poukázal na nález I. ÚS 617/14 ze dne 25. 2. 2014, v němž konstatoval, že„ pokud agendu televizních poplatků Česká televize sama spravuje a tuto agendu následně předává advokátní kanceláři, pak se racionální smysl právního zastoupení advokátem do značné míry vytrácí. Ve sporech odvíjejících se od neuhrazených televizních poplatků nelze totiž paušálně (výjimka je samozřejmě možná) očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, jimiž by nedisponovali pracovníci právního útvaru České televize“ Soud má za to, že náklady na právní zastoupení žalobkyně nejsou náklady účelnými, neboť v projednávané věci nejsou žádné výjimečné okolnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že náklady za právní zastoupení mají povahu účelného uplatňování práva. Jedná se o běžnou pohledávku vznikající při činnosti žalobkyně uplatňovanou formulářovým návrhem, kdy nebylo třeba činnost žalobkyně přenášet na advokáta. Soud proto o náhradě nákladů řízení rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. Soud rovněž nepostupoval dle § 151 odst. 3 o. s. ř. a vyhlášky č. 254/2005 Sb. a nepřiznal žalobkyni paušální náhrady nezastoupeného účastníka za dobu, kdy byla zastoupena, když tento postup je možný výhradně u účastníka v řízení nezastoupeného advokátem, jak ostatně jasně stanovuje jednak věta první § 151 odst. 3 o. s. ř., jednak § 1 vyhlášky č. 254/2005 Sb. Částku 500 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám zástupce žalobkyně. Lhůtu k plnění stanovil soud jakožto obecnou třídenní pariční lhůtu v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.