20 C 197/2022-34 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 6 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] (dále jen„ věřitel“) a žalovaný uzavřeli dne 12. 2. 2016 smlouvu o zápůjčce, na základě které věřitel poskytl žalovanému zápůjčku ve výši 6 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit do 15. 3. 2016. Žalovaný zápůjčku ve lhůtě splatnosti nevrátil, pohledávka za žalovaným byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2017 postoupena na žalobkyni. Jelikož žalovaný svůj dluh neuhradil, domáhá se žalobkyně svého nároku soudní cestou. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. S ohledem na skutečnost, že se v dané věci jedná o tzv. bagatelní žalobu, když proti rozsudku ve věci samé není přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 o.s.ř.), obsahuje rozsudek podle ust. § 157 odst. 4 o.s.ř. zkrácenou verzi odůvodnění. 4. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: 5. Právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] (dále jen„ věřitel“) a žalovaný uzavřeli dne 12. 2. 2016 smlouvu o zápůjčce, na základě které věřitel poskytl žalovanému zápůjčku ve výši 6 000 Kč převodem na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet], kterou se žalovaný zavázal vrátit do 15. 3. 2016. Žalovaný zápůjčku ve lhůtě splatnosti nevrátil, pohledávka za žalovaným byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2017 postoupena na žalobkyni. Předmětem žaloby je dlužná jistina ve výši 6 000 Kč a zákonný úrok z prodlení ode dne následujícího po splatnosti zápůjčky. Žalovaný byl právním zástupcem žalobkyně dopisem ze dne 11. 3. 2020 vyzván k úhradě dluhu před podáním žaloby. 6. Vzhledem k tomu, že se v řízení vyskytoval cizí prvek daný sídlem žalobkyně, spočívající ve státní příslušnosti žalobkyně, která je právnickou osobou zřízenou a se sídlem v Kyperské republice republiky, řešil soud primárně otázku vlastní pravomoci, příslušnosti a užití hmotného práva v projednávaném případu. Za situace, kdy Česká republika i Kypr jsou členy Evropské unie, je nutné aplikovat na otázky pravomoci a příslušnosti Nařízení Rady (ES) č. 1215/2012. Podle ustanovení článku 4 odst. 1 Nařízení Rady (ES) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále také jen„ Nařízení“) nestanoví-li nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště na území některého členského státu, bez ohledu na svou státní příslušnost, žalovány u soudů tohoto členského státu. S ohledem na skutečnost, že žalovaný má v působnosti Okresního soudu v Olomouci bydliště, soud dovozuje svou pravomoc a příslušnost předmětný spor projednat a rozhodnout. Soud případ posuzoval dle českého hmotného práva, neboť při absenci dvoustranné či vícestranné mezinárodní smlouvy upravující vztahy mezi Českou republikou Kyprem, je nezbytné aplikovat Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní vztahy, a to článek 4 odst. 4, dle kterého není-li možné určit rozhodné právo podle odstavce 1 nebo 2, řídí se smlouva právem země, s níž je nejúžeji spojena. Rozhodným právem, bude tak české právo hmotné, poněvadž žalobkyní tvrzené nároky vznikly na základě smlouvy o zápůjčce uzavřené dle českého práva, na území ČR a samotná změna v osobě věřitele nemá za následek změnu rozhodného práva, když taková skutečnost nevyplývá ostatně ani z vůle smluvních stran. 7. Podle ustanovení § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 8. Podle ustanovení § 2392 odst. 1 o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. 9. Dle ust. § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 10. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 12. Podle § 2 nař.vl. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 13. Co do aktivní věcné legitimace žalobkyně, pak tuto soud v daném případě má za osvědčenou na základě oznámení postupitele o postoupení pohledávek (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 1328/2007). 14. Soud zhodnotil všechny provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Žalobkyně v řízení prokázala, že mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně byla uzavřena smlouva o zápůjčce dle ustanovení § 2390 a násl. občanského zákoníku, neboť právní předchůdce žalobkyně převzal závazek poskytnout žalovanému finanční prostředky do určité výše, což splnil, a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení závazku žalovaného ze smlouvy o zápůjčce uzavřené dle zák. č. 89/2012 Sb., měla žalobkyně jako věřitel dle hmotněprávní normy břemeno tvrzení pouze o tom, že s žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena konkrétní smlouva o zápůjčce, že na základě této smlouvy byly dlužníku finanční prostředky poskytnuty a že dlužník (žalovaný) dluh řádně neuhradil. Z tohoto břemene tvrzení pak vyplývá pro žalobkyni břemeno důkazní jen ohledně prokázání tvrzení, že smlouva byla uzavřena a že na jejím základě byly žalovanému jako dlužníku poskytnuty finanční prostředky. Tuto povinnost žalobkyně splnila, když prokázala, že uzavřela se žalovaným dne 12. 2. 2016 platnou smlouvu o zápůjčce a poskytla žalovanému finanční prostředky ve sjednané výši. Bylo tedy pouze na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že poskytnuté finanční prostředky žalobkyni splatil, resp. že dluh zanikl jinak. To však žalovaný neučinil, soud proto shledal žalobu důvodnou co do částky 6 000 Kč na jistině. Dále soud žalobkyni přiznal i požadovaný úrok z prodlení, který soud považuje za souladný s právními předpisy a obsahem spisu, neboť žalobkyně požaduje úrok z prodlení ode dne 17. 11. 2017 tj. ode dne, kdy byl žalovaný v prodlení se splacením zápůjčky, neboť splatnost byla mezi stranami dohodnuta na den 16. 11. 2017 Lhůtu k plnění určil soud jako třídenní v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. 15. O nákladech řízení soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 1 489 Kč, neboť žalobkyně byla v řízení plně procesně úspěšná, a proto jí přísluší náhrada všech účelně vynaložených nákladů řízení. V daném případě pak náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, dále pak odměna za zastoupení advokátem ve výši za 3 úkony právní služby po 200 Kč (převzetí a příprava, podání žaloby, výzva k plnění), 3 x režijní paušál po 100 Kč dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., včetně 21 % DPH z těchto částek ve výši 189 Kč Celkem tedy náklady řízení žalobkyně činí částku 1 489 Kč. Podle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně, který žalobkyni ve sporu zastupoval, a to v pariční lhůtě tří dnů stanovené dle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř.