20 C 294/2021-33 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení částky 12 500 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 30. 7. 2020 účastníci uzavřeli smlouvu o zápůjčce, na základě které žalobce poskytl žalovanému zápůjčku ve výši 12 500 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit žalobci do 1. 9. 2020. Žalovaný žalobci poskytnutou zápůjčku přes výzvu žalobce nevrátil. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobce nijak nerozporoval. 3. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění: 4. Ze smlouvy o zápůjčce soud zjistil, že dne 30. 7. 2020 uzavřel žalobce jako zapůjčitel se žalovaným jako vydlužitelem smlouvu o zápůjčce, na základě které přenechal žalovanému částku 12 500 Kč. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil převzetí částky 12 500 Kč a zavázal se ji žalobci vrátit do 1. 9. 2020. 5. Z předžalobní výzvy a z dodejky, že dopisem ze dne 13. 8. 2021 odeslaným doporučeně vyzval žalobce žalovaného prostřednictvím právního zástupce k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby. Zásilka se žalobci vrátila jako nevyzvednutá. 6. Soud učinil po provedeném dokazování následující závěr o skutkovém stavu: 7. Dne 30. 7. 2020 uzavřel žalobce jako zapůjčitel se žalovaným jako vydlužitelem smlouvu o zápůjčce, na základě které přenechal žalovanému částku 12 500 Kč, což žalovaný potvrdil podpisem smlouvy. Žalovaný žalobci zapůjčenou částku v dohodnuté lhůtě nevrátil. Dopisem ze dne 13. 8. 2021 odeslaným doporučeně vyzval žalobce žalovaného prostřednictvím právního zástupce k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby. Zásilka se žalobci vrátila jako nevyzvednutá. 8. Podle ust. § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 9. Podle ust. § 2392 odst. 1 občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. 10. Podle ust. § 1968 z.č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 11. Dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 12. Dle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 13. Po provedeném dokazování soud posoudil zjištěný skutkový stav v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Soud dovozuje, že jednáním účastníků došlo k uzavření platné smlouvy o zápůjčce ve smyslu výše cit. ustanovení § 2 390 a násl. občanského zákoníku, když žalobce plnil svou povinnost ze zmíněné smlouvy poskytnutím peněžních prostředků v celkové výši 12 500 Kč a žalovanému tak vznikla synallagmatická povinnost tyto finanční prostředky žalobci vrátit nejpozději do 1. 9. 2020. V daném řízení bylo na žalovaném, aby soudu tvrdil a případně označil důkazy k prokázání skutečnosti, že žalobci na poskytnutou zápůjčku další (vyšší) částky, než bylo skutkově tvrzeno žalobcem, uhradil. Žalovaný takto nepostupoval. Nárok žalobce na úhradu jistiny tedy soud shledává důvodným. Současně s ohledem na skutečnost, že se žalovanému nepodařilo prokázat (resp. toto vůbec netvrdil) splnění povinnosti nad rámec tvrzený žalobcem, soud mu uložil žalobní pohledávku specifikovanou ve výroku I. tohoto rozsudku splnit v rozsahu požadovaném žalobcem, a to včetně zákonného úroku z prodlení, jehož výši a počátek splatnosti s ohledem na skutkové okolnosti sporu shledává souladné se zákonem a tomuto neodporující. Lhůta plnění byla určena jakožto obecná třídenní, a to v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř. 14. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalobce byl procesně plně úspěšným účastníkem a žalovaný tak má povinnost nahradit mu účelně vynaložené náklady řízení. Náklady žalobce tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, dále pak odměna advokáta ve výši 4 860 Kč (tj. za 3 úkony právní služby – převzetí zastoupení, předžalobní výzva k plnění, podání žaloby – dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 2 300 Kč za jeden úkon právní služby) a paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce žalobce ve výši 3 x 300 Kč dle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Žalovaný je tedy povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení celkovou částku 6 760 Kč, a to v obecné třídenní pariční lhůtě k rukám právního zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř. a § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.).