25 C 171/2022-71 — Okresní soud v Olomouci

1. Předmětem řízení bylo zaplacení dlužného pojistného 2 085 Kč, poplatků 600 Kč se zákonným úrokem z prodlení k žalobě podané u soudu dne 10. 5. 2022. 2. Po provedeném řízení soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu: Účastníci řízení uzavřeli dne 24. 2. 2021 pojistnou smlouvu [číslo] o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla s počátkem pojištění dne 24. 2. 2021 na dobu neurčitou, bylo sjednáno roční pojistné 7 449 Kč, splatným čtvrtletně. Pojistný vztah byl ukončen dnem 4. 6. 2021. Pojistné za dobu od 8 24. 2. 2021 do 30. 6. 2021 ve výši 2 085 Kč žalobce eviduje jako nezaplacené. Podle výpočtu soudu činí dluh na pojistném 2 053Kč. Žalobce žádá 600 Kč za odeslání upozornění na možnost zániku pojistné smlouvy a upomínku na dlužné pojistné. 3. Podle § 2782 z. č. 89/2012Sb., občanského zákoníku (dále jen „ o. z.“) (1) Pojistitel má právo na pojistné za dobu trvání pojištění. (2) Zanikne-li pojištění v důsledku pojistné události, náleží pojistiteli pojistné do konce pojistného období, v němž pojistná událost nastala; v takovém případě náleží pojistiteli jednorázové pojištění celé. 4. Podle § 13 odst. 2 z. č. 168/1999 Sb., pojištění odpovědnosti z provozu vozidla zanikne-li pojištění odpovědnosti před uplynutím doby, na kterou bylo pojištění sjednáno, má pojistitel právo na pojistné do konce kalendářního měsíce, ve kterém pojištění odpovědnosti zaniklo. Zbývající část zaplaceného pojistného je pojistitel povinen vrátit. Nastala-li v době do zániku pojištění odpovědnosti škodná událost, vzniká pojistiteli právo na pojistné podle věty první; povinnost zbývající část pojistného vrátit má pouze tehdy, jestliže mu z této škodné události nevznikne povinnost plnit. 5. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 6. Podle § 2 nař. vl. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 7. Účastníci řízení sjednali platnou pojistnou smlouvu, podmínky věcné legitimace jsou splněny. Žalobce tvrdí, že žalovaný nezaplatil předepsané pojistné, jak je specifikováno v závěru o skutkovém stavu a dále úrok z prodlení. Výše dluhu byla objektivizována výpočtem soudu. 8. V řízení leží břemeno důkazní na žalovaném, je na něm, aby prokázal, že žalobci plnil, případně aby vyvrátil žalobcova tvrzení o vzniku pohledávky. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, k jednání soudu se nedostavil. Neúčastí u jednání se žalovaný sám zbavil práva být soudem poučen dle § 118a o. s. ř. ve smyslu ust. § 5 o. s. ř. Soud tedy uzavírá, že dluh trvá, když v řízení nebylo prokázáno jeho zaplacení. Podle § 2782 o. z. byl žalovaný zavázán k úhradě dlužného pojistného 2 053 Kč a podle § 1970 o. z. spojení s § 2 nař. vl. 351/2013 Sb. k úhradě zákonného úroku z prodlení z této částky. 9. Co do částky 32 Kč s úrokem z prodlení byla žaloba zamítnuta proto, že tuto částku a úrok na pojistném žalovaný žalobci nedluží. Ve zbytku, co do částky 600 Kč s úrokem z prodlení, pak byla žalobcova žaloba jako zcela nedůvodná zamítnuta z níže rozebraných důvodů. Žalobce se domáhá částky 600 Kč jako poplatku za odeslání upomínky a upozornění na možnost zániku pojištění pro neplacení. Žalovaný je v právním postavení spotřebitele, uplatní se tedy § 1811 a § 1812 o. z., dále i § 1815 o. z. Žalobce v řízení netvrdil a neprokázal, že by došlo k platnému uzavření dohody se žalovaným o tom, že žalovaný částku žalobou uplatněnou žalobci bude platit. Odkaz na aktuální ceník, či seznam poplatků není případný. Svou povahou jde o smluvní sankci, tedy smluvní pokutu. Platí přitom, že smluvní sankce musí být platně sjednána dle § 544 obč. zák., resp. § 2048 o. z. (Jak již uzavřel Ústavní soud ČR v rozhodnutí sp. zn. I.ÚS 3512/11:„ V rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis).“). Účelem smluvní pokuty je zajistit splnění určité smluvní povinnosti, nelze ji spojovat bez dalšího s ukončením smlouvy. Žalobce neprokázal vynaložení konkrétních nákladů na odeslání konkrétní upomínky, s níž povinnost plnit v tomto řízení spojuje. 10. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobce měl ve věci převážný procesní úspěch, náleží mu náhrada nákladů řízení určená podle míry jeho procesního úspěchu, která činí 52,92 %. 11. Při plném procesním úspěchu by žalobci náležela náhrada nákladů řízení 1 489 Kč. Tato částka sestává z odměny za 3 úkony právní služby 600 Kč, tj. 1 úkon po 200 Kč dle § 7, § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, sepis předžalobní výzvy), náhrady hotových výdajů 300 Kč za tyto tři úkony právní pomoci po 100 Kč dle ust. § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., 21% DPH ze součtu těchto částek dle ust. § 137 odst. 2 o. s. ř. a zaplaceného soudního poplatku 400 Kč. 12. Podle míry procesního úspěchu tedy žalobci náleží náhrada nákladů řízení 788 Kč. 13. Podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení advokátu žalobce. 14. Lhůty k plnění byly určeny jako třídenní dle ust. § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. 15. Podle ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. obsahuje tento rozsudek zkrácenou verzi odůvodnění.