29 C 22/2022-54 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Olomouci dne [datum] domáhala po žalované zaplacení částky 6 400 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO], dne [anonymizována dvě slova] [rok] smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 5 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splatit do [datum]. Smlouva o úvěru byla uzavřena prostřednictvím webových stránek [webová adresa], na kterých se žalovaná zaregistrovala, odsouhlasila znění úvěrové smlouvy. Žalobkyně uvedla, že žalovaná byla lustrována z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, BRKI. Žalované byla částka 5 000 Kč zaslána na bankovní účet č. [bankovní účet]. Žalovaná se dle smlouvy zavázala uhradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 400 splatný v den splatnosti úvěru, tedy [datum]. Žalovaná ničeho neuhradila ani k výzvě žalobkyně ze dne [datum] Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne [datum] mezi společností [právnická osoba], jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem přešla žalovaná pohledávka na žalobkyni. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, skutková tvrzení žalobkyně nikterak nerozporovala. 3. Na výzvu soudu dle § 115a) o. s. ř., zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaná nevyjádřila, přičemž byla rovněž poučena o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř., a proto má soud za to, že žalovaná s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně vyjádřila souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání dle § 115a) o. s. ř. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 115a) o. s. ř. bez jednání. 4. S ohledem na skutečnost, že se v dané věci jedná o tzv. bagatelní žalobu, když proti rozsudku ve věci samé není přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 o. s. ř.), obsahuje rozsudek podle ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. zkrácenou verzi odůvodnění. 5. Soud provedl dokazování listinnými důkazy předloženými žalobkyní a učinil následující závěr o skutkovém stavu: Mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], a žalovanou byla prostřednictvím webových stránek [webová adresa] dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo]. Předmětem úvěrové smlouvy bylo poskytnutí peněžní částky žalované ve výši 5 000 Kč. Žalované byla částka 5 000 Kč zaslána dne [datum] na její bankovní účet. Žalovaná se zavázala splatit úvěr včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1 400 Kč do [datum], avšak neuhradila ničeho. Ze smlouvy o postoupení pohledávky s přílohami ze dne [datum] soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni, o čemž byla žalovaná informována v oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum]. Předžalobní výzvou ze dne [datum] právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou ke splacení dluhu. Ani přesto však dlužná částka nebyla uhrazena. 6. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. (dále také jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle ustanovení § 2397 občanského zákoníku, úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. 8. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem. 9. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. 10. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 12. Podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku, může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 13. Podle ustanovení § 1880 odst. 1 občanského zákoníku, postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 14. Podle ustanovení § 1881 odst. 1 občanského zákoníku, postoupit lze pohledávku, kterou lze zcizit, pokud to ujednání dlužníka nevylučuje. 15. Právní závěr: Soud uzavírá, že jednáním právního předchůdce žalobkyně a žalované došlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy dle ust. § 2395 občanského zákoníku, neboť právní předchůdce žalobkyně se zavázal poskytnout žalované finanční prostředky do určité výše, což splnil, a žalovaná se zavázala tyto prostředky splatit. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení závazku žalované z úvěru, měla žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena, jako věřitel dle hmotněprávní normy břemeno tvrzení pouze o tom, že se žalovanou jako dlužníkem byla uzavřena konkrétní smlouva o úvěru, a že na základě této smlouvy byly dlužníku finanční prostředky poskytnuty, a že dlužník - žalovaná dluh řádně neuhradila. Z tohoto břemene tvrzení pak vyplývá pro žalobkyni břemeno důkazní jen ohledně prokázání tvrzení, že smlouva byla uzavřena a že na jejím základě byly žalované jako dlužníku poskytnuty finanční prostředky. Tuto povinnost žalobkyně splnila, když prokázala, že její právní předchůdce uzavřel se žalovanou platnou úvěrovou smlouvu, tedy poskytl žalované úvěrové prostředky ve sjednané výši, způsobem sjednaným v úvěrové smlouvě. Bylo tedy pouze na žalované, aby tvrdila a prokázala, že poskytnuté úvěrové prostředky žalobkyni splatila, resp. že dluh zanikl jinak. To však žalovaná neučinila, když byla po celé řízení procesně pasivní. Soud proto shledal žalobu důvodnou a vyhověl jí v celém rozsahu. Lhůtu k plnění ve výroku I. určil soud jako třídenní v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. 16. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch, náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč, a to k rukám právního zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, odměny advokáta ve výši 600 Kč za 3 úkony právní služby po 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, výzva k plnění) dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč za 3 úkony právní pomoci po 100 Kč (když se jedná o návrh na ustáleném vzoru uplatňovaný opakovaně stejnou žalobkyní ve skutkově a právně obdobných věcech, např. 18 C 260/2020, 29 C 211/2020, 16 C 225/2020, 12 C 223/2020 (viz rozhodnutí Ústavního soudu I. ÚS 3923/11), včetně DPH 21 % ve výši 189 Kč z odměny a náhrad, neboť zmocněnec žalobkyně je plátcem DPH. Lhůta k plnění byla stanovena i u výroku II. obecná třídenní a to ve smyslu ustanovení § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.