29 C 300/2021-70 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 11 509 Kč s příslušenstvím se zdůvodněním, že po posouzení úvěruschopnosti žalovaného s ním uzavřela elektronickými prostředky komunikace na dálku dne [datum] Smlouvu o úvěru [číslo] na úvěr ve výši 8 000 Kč. Žalovaný se zavázal, že úvěr splatí nejpozději dne [datum], následně byla prodloužena doba splatnosti do [datum]. Dále byla obsahem smlouvy povinnost zaplatit poplatek za zpracování úvěru ve výši 1 813 Kč. Žalovaný úvěr ani poplatek ve stanovené době neuhradil. Podle smlouvy o úvěru vznikl žalobkyni v důsledku prodlení žalovaného i nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 8 000 Kč od [datum] do [datum], tj. ve výši 1 696 Kč. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nikterak nerozporoval. 3. Soud rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez jednání, toliko na základě listinných důkazů založených ve spise, když žalobkyně s takovým postupem vyjádřila souhlas již v návrhu na vydání EPR a žalovaný proti tomuto postupu soudu /přes výzvu soudu/ ničeho nanamítal. 4. Soud učinil na základě listinných důkazů obsažených ve spise (výpis z obchodního rejstříku, doklad totožnosti žalovaného, výpis z účtu žalovaného, výpis EUCB, smlouva o úvěru, výpis z účtu žalobkyně, předžalobní výzva) ke dni vydání rozhodnutí následující skutková zjištění a z nich vyvodil následující závěr o relevantním skutkovém stavu: Žalobkyně poté, co posoudila úvěruschopnost žalovaného (výpis z účtu žalovaného za období 27. 10. – [datum], z něhož vyplývají obraty na účtu ve výši 85 030 Kč připsáno a 76 618 Kč odepsáno; dále výpis z databáze poskytovatelů úvěrů EUCB – z dokumentů tedy vyplynula dostatečná výše příjmů), uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru na částku ve výši 8 000 Kč Součástí smlouvy byla i povinnost zaplatit poplatek za zpracování úvěru, jakož i povinnost zaplatit smluvní pokutu v případě prodlení. Žalovanému, který podmínky smlouvy řádně neplnil, byla zaslána předžalobní výzva, přesto doposud nic nezaplatil. 5. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle ustanovení § 2398 odst. 1 občanského zákoníku úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. 7. Podle ustanovení § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl požádán. 8. Podle ustanovení § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 9. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Podle § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 11. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav aplikoval citované právní normy a dospěl k následujícímu právnímu závěru: Jednáním žalobkyně a žalovaného došlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, neboť žalobkyně převzala závazek poskytnout žalovanému finanční prostředky v určité výši, což poté splnila, a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit. V rámci úvěrové smlouvy se také zavázal uhradit související poplatky. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení závazku žalovaného z úvěru, měla žalobkyně jako věřitel dle hmotněprávní normy břemeno tvrzení a důkazní pouze o tom, že s žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o úvěru, že na základě této smlouvy byly dlužníku finanční prostředky poskytnuty a že dlužník (žalovaný) dluh řádně neuhradil. Tuto povinnost žalobkyně splnila, když prokázala, že poskytla žalovanému bezhotovostní platbu ve výši 8 000 Kč, kterou žalovaný řádně nesplácel. Bylo tedy pouze na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že žalobkyni na pohledávku z předmětné smlouvy o úvěru, byť částečně, plnil, resp. že tento její dluh zanikl jinak. Toto břemeno tvrzení a důkazní žalovaný neunesl. Nárok žalobkyně na zaplacení žalobou požadované nesplacené jistiny úvěru ve výši 8 000 Kč, poplatku 1 813 Kč a 1 696 Kč smluvní pokuty tak soud shledal důvodným. Soud přiznal žalobkyni i žalobou uplatněné úroky z prodlení z dlužné jistiny, které žalobkyně požadovala v zákonné výši od [datum] do zaplacení jistiny, když je soud považuje za odpovídající skutkovým zjištěním a právní úpravě. 12. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch, náhradu nákladů řízení ve výši 6 668,50 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř., a to k rukám právního zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.. 13. Náklady řízení představují zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, sazbu mimosmluvní odměny za zastupování advokátem za 2 úkony právní služby ve výši 2 x 1 580 Kč (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby), za 1 úkon právní služby ve výši 790 Kč (výzva před podáním žaloby) a dále paušální náhradu hotových výdajů za všechny 3 úkony ve výši 3 x 300 Kč. Vzhledem k tomu, že advokátka žalobkyně osvědčila, že je plátcem DPH, je součástí náhrady nákladů řízení v souladu s ustanovením § 137 odst. 3 o. s. ř. i daň z přidané hodnoty ve výši 21 % (1 018,50 Kč).