11 C 336/2022-41 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Olomouci dne 20. 9. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky 23 946 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že se žalovaným dne 17. 7. 2021 uzavřela smlouvu o zápůjčce (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě žalovanému téhož dne poskytla částku ve výši 14 300 Kč, přičemž žalovaný se zavázal jí tuto částku vrátit spolu s poplatkem ve výši 4 241 Kč, a to do dne 16. 8. 2021. Žalovaný však žalobkyni uvedenou zápůjčku nevrátil. Žalobkyně proto vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky a v souladu se Smlouvou po žalovaném požaduje zaplacení částky 500 Kč za každou z odeslaných výzev k úhradě dluhu, celkem částku 2 500 Kč. Žalobkyně po žalovaném požadovala rovněž úhradu smluvní pokuty dle čl. 2 Smlouvy ve výši 0,10 % denně z dlužné částky 14 300 Kč za období od 17. 8. 2021 do 30. 8. 2022, celkem částku 5 405 Kč. Před podáním žaloby vyzvala právní zástupkyně žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky, avšak žalovaný ani poté dlužnou částku neuhradil. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání se bez řádné a včasné omluvy nedostavil. Žalobkyně svou neúčast u jednání řádně a včas omluvila prostřednictvím své právní zástupkyně. 3. Soud provedl předložené listinné důkazy, z nichž učinil následující skutková zjištění: -) z přehledu vyplacených prostředků bylo zjištěno, že v období od 17. 7. 2021 do 27. 7. 2021 bylo z účtu žalobkyně provedeno celkem 10 transakcí ve prospěch účtu [bankovní účet], a to v celkové výši 14 300 Kč; -) z printscreenu bankovního účtu [právnická osoba] bylo zjištěno, že majitelem bankovního účtu č. [bankovní účet] je žalovaný; -) ze smlouvy o zápůjčce ze dne 17. 7. 2021 bylo zjištěno, že účastníci uzavřeli smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě se žalobkyně zavázala půjčit žalovanému částku ve výši 2 100 Kč a žalovaný se zavázal tuto zápůjčku žalobkyni vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 478 Kč nejpozději do 16. 8. 2021, přičemž pro případ prodlení žalovaného se splacením zápůjčky si účastníci ujednali smluvní pokutu 0,1 % z celkové částky nesplacené jistiny a vyúčtovaných poplatků za každý den prodlení a dále zákonný úrok z prodlení, RPSN dle smlouvy činí 1 111 % a součástí smlouvy je dále sazebník účelně vynaložených nákladů žalobkyně vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného, které je žalovaný dle smlouvy povinen žalobkyni nahradit; -) z dodatku ke smlouvě o úvěru [číslo] ze dne 27. 7. 2021 bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala žalovanému navýšit zápůjčku o 1 700 Kč („ zápůjčka 10“) tak, že celková výše zápůjčky bude činit 14 300 Kč a celková výše poplatku za poskytnutí zápůjčky 4 241 Kč, přičemž splatnost takto navýšené zápůjčky zůstala dle smlouvy ke dni 16. 8. 2021 a RPSN činí 5 770 %; -) ze všeobecných obchodních podmínek žalobkyně potvrzených žalovaným dne 17. 7. 2021 bylo zjištěno, že žalovaný potvrdil, že se seznámil s jejich obsahem; -) z upomínek žalobkyně ze dnů 23. 8. 2021, 30. 8. 2021, 6. 9. 2021, 15. 9. 2021 a 30. 9. 2021 bylo zjištěno, že žalobkyně opakovaně vyhotovovala upomínky adresované žalovanému, kterými ho vyzývala k úhradě dlužné částky; -) z předžalobní výzvy ze dne 27. 7. 2022 bylo zjištěno, že právní zástupkyně žalobkyně vyhotovila předžalobní upomínku adresovanou žalovanému, kterou jej vyzvala k úhradě částky ve výši 24 964 Kč, a to do tří dnů; -) z podacího lístku České pošty, s.p. RR2700941690F bylo zjištěno, že žalobkyně zaslala dne 27. 7. 2022 žalovanému zásilku na jeho doručovací adresu uvedenou ve Smlouvě. Na základě uvedených skutkových zjištění dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: 4. Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 17. 7. 2021 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě žalovanému poskytla částku 2 100 Kč. Žalovaný se v uvedené smlouvě zavázal zápůjčku splatit spolu se sjednaným poplatkem nejpozději do 16. 8. 2021. Dodatkem ze dne 27. 2. 2021 byla navýšena zápůjčka na celkovou částku 14 300 Kč se stejným termínem splatnosti dne 16. 8. 2021. Žalobkyně zaslala žalovanému na jeho bankovní účet v období od 17. 7. 2021 do 27. 7. 2021 v deseti dílčích platbách částku v celkové výši 14 300 Kč. Žalobkyně následně vyhotovila pro žalovaného pět výzev k úhradě dlužné částky, a to dne 23. 8. 2021, 30. 8. 2021, 6. 9. 2021, 15. 9. 2021 a 30. 9. 2021. Před podáním žaloby zaslala právní zástupkyně žalobkyně žalovanému dne 27. 7. 2022 předžalobní výzvu. 5. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 6. Podle § 2392 odst. 1 věty první o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky. 7. Podle § 2048 odst. 1 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 9. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 10. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 11. Podle § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. 12. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 13. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Soud zhodnotil provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k tomuto právnímu závěru: 14. Žalobkyně k výzvě soudu ze dne 3. 1. 2023 uvedla, že k prověření úvěruschopnosti žalovaného nebude doplňovat žádná skutková tvrzení, přičemž v rámci celého řízení nepředložila ani neoznačila žádné důkazy k prokázání svých tvrzení, uvedených v žalobě, o tom, že před uzavřením Smlouvy řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Vzhledem k tomu, že žalobkyně soudu neprokázala, že by před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného, tj. schopnost žalovaného poskytnutý úvěr spolu s poplatkem žalobkyni vrátit řádně a včas, dospěl soud k závěru, že žalobkyně zjevně porušila svou povinnost stanovenou v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., v důsledku čehož je nutné posoudit smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi účastníky řízení jako absolutně neplatnou. 15. V souladu s § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle závěrů uvedených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, je § 87 zákona č. 257/2016 Sb. speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle