12 C 46/2023-61 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 20. 1. 2023 domáhala po žalované zaplacení částky v celkové výši 19 548 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně poskytla žalované na základě smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené distančním způsobem, úvěr ve výši 12 000 Kč, který byl žalované poukázán dne 15. 12. 2021 s termínem splatnosti ke dni 14. 1. 2022. Žalobkyně zkoumala dotazníkem úvěruschopnost žalované zjištěním jejího příjmu a měsíčních nákladů. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná však nesplnila podmínky pro odpuštění úroků z úvěru, a proto byla povinna uhradit i úroky ve výši 0,9 % denně z vypůjčené částky. Pro případ prodlení si žalobkyně sjednala se žalovanou smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny. Celková dlužná částka tedy činí 15 240 Kč a skládá se z jistiny úvěru a úroku z úvěru. Dále žalobkyně požadovala částku 4 308 Kč na smluvní pokutě od 15. 1. 2022. Žalobkyně vyzvala žalovanou ke splnění dluhu předžalobní upomínkou ze dne 9. 1. 2023, ale žalovaná ničeho neuhradila, proto žalobkyně požaduje žalobou zaplacení dlužné částky s úrokem, zákonným úrokem z prodlení, ale i smluvní pokutu. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, k jednání soudu dne 4. 4. 2023 se nedostavila. Strana žalující svou neúčast na jednání omluvila dne 24. 4. 2023. 3. Soud ve věci prováděl dokazování listinnými důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění: Z výpisu z obchodního rejstříku, že žalobkyně je zapsána ode dne 11. 7. 2012 v OR u Městského soudu v Praze. Z lustrace žalované ze dne 15. 12. 2021, že žalovaná měla 2020 - 2021 sjednáno šest závazků, byla zaměstnána jako přepážková pracovnice u [anonymizováno] s příjmem 23 000 Kč, měsíční splátky úvěru činily 2 000 Kč a měsíční náklady celkem 5 000 Kč. Z výplatních lístků žalované, že žalovaná pobírala mzdu od [obec] [anonymizováno], a. p. v září 2021 částkou 21 895 Kč, v říjnu 2021 částkou 23 363 Kč a v listopadu 2021 částkou 23 886 Kč. Z kopie řidičského průkazu a občanského průkazu, že byla ověřena totožnost žalované. Z bankovního výpisu žalované ke dni 15. 12. 2021 platební historii na účtu žalované. Z formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru, že zachycuje parametry úvěru tj. neúčelový spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení, v celkové výši 12 000 Kč po dobu trvání 30 dnů s úrokovou sazbou 0,9 % z vypůjčené částky denně, RPSN je 1 732,08 %, roční úroková sazba je 328,5 %. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] VOP a individuálních podmínek smlouvy, že žalobkyně sjednala s žalovanou úvěr v celkové výši 12 000 Kč s dobou trvání 30 dnů s úrokovou sazbou 0,9 % z vypůjčené částky denně a se smluvní pokutou 0,1 % denně z částky, ohledně níž bude klient v prodlení. Žalovaná smlouvu podepsala IP adresou bez uvedení data uzavření. Z Potvrzení o provedení platby soud zjistil, že žalobkyně zaslala úvěr dne 15. 12. 2021 na účet žalované ve výši 12 000 Kč. Z Faktury [číslo] ke smlouvě o spotřebitelském úvěru [číslo] že byla dne 15. 12. 2021 žalované žalobkyní účtována splátka 12 000 Kč ke dni 14. 1. 2022 jako„ úhrada půjčky“. Z předžalobní upomínky, že byla dne 9. 1. 2023 adresována žalované právním zástupcem žalobkyně. Z Potvrzení o odeslání písemnosti hybridní poštou, že dne 10. 1. 2023 byla žalované zaslána doporučená zásilka. 4. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně po prověření finančních a osobních poměrů žalované sjednala prostřednictvím prostředků komunikace na dálku s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru bez uvedení data. Poskytla pak žalované dne 15. 12. 2021 částku v celkové výši 12 000 Kč na její účet. Žalobkyně vystavila dne 15. 12. 2021 žalované fakturu na„ úhradu půjčky“ na splátku 12 000 Kč k 14. 1. 2022. Ve smlouvě o spotřebitelském úvěru a obchodních podmínkách si strany ujednaly úrokovou sazbu 0,9 % z vypůjčené částky denně, s dobou trvání 30 dní ve výši jediné splátky ve výši 12 000 Kč, a v případě porušení povinnosti žalované ještě smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužné částky. Žalovaná pobírala mzdu od zaměstnavatele [anonymizováno] s. p. Předžalobní výzvou právní zástupce žalobkyně dne 9. 1. 2023 žalovanou vyzval k úhradě dlužných částek v celkové výši 25 968,42 Kč. Dne 10. 1. 2023 byla zásilka odeslána na adresu žalované. 5. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 2396 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle ustanovení § 2397 občanského zákoníku, úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. 6. Podle ustanovení § 2048 občanského zákoníku, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 7. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 8. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 9. Podle ustanovení § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně nesplní, je v prodlení. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8procentních bodů. 11. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 12. Podle ustanovení § 122 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákona č. 257/2016 Sb.“), věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje