14 C 53/2023-47 — Okresní soud v Olomouci

1. Žalobou podanou dne 26. 10. 2022 u Okresního soudu v Olomouci se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 14 957,72 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], uzavřela se žalovanou dne 29. 1. 2021 smlouvu o úvěru [číslo]. Úvěr ve výši 9 000 Kč byl žalované předán v hotovosti. Smlouvou se žalovaná zavázala právní předchůdkyni žalobkyně vrátit spolu s příslušenstvím v celkové výši 7 730 Kč (celkem tedy částku 16 760 ve 14 splátkách po 1 195 Kč) do 29. 3. 2022. Právní předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalované. Dne 4. 4. 2022 došlo k uzavření rámcové smlouvy o postoupení pohledávek, na základě které pak došlo dílčí smlouvou ze dne 3. 6. 2022 k postoupení pohledávky na žalobkyni. Dne 3. 10. 2022 zaslala žalobkyně žalované předžalobní upomínku. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, skutková tvrzení žalobkyně nikterak nerozporovala. Na výzvu soudu dle § 115a) o. s. ř., zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaná nevyjádřila, přičemž byla rovněž poučena o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř., a proto má soud za to, že žalovaná s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně vyjádřila souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání dle § 115a) o. s. ř. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 115a) o. s. ř. bez jednání. 3. Soud ve věci prováděl dokazování listinnými důkazy a učinil z nich tato skutková zjištění a současně i závěr o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], uzavřela se žalovanou dne 29. 1. 2021 smlouvu o úvěru [číslo]. Úvěr ve výši 9 000 Kč byl žalované předán v hotovosti. Smlouvou se žalovaná zavázala právní předchůdkyni žalobkyně vrátit spolu s příslušenstvím v celkové výši 7 730 Kč (celkem tedy částku 16 760 ve 14 splátkách po 1 195 Kč) do 29. 3. 2022. Právní předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalované. Dne 4. 4. 2022 došlo k uzavření rámcové smlouvy o postoupení pohledávek, na základě které pak došlo dílčí smlouvou ze dne 3. 6. 2022 k postoupení pohledávky na žalobkyni. Dne 3. 10. 2022 zaslala žalobkyně žalované předžalobní upomínku. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení 21 416,17 Kč a skládala se z: - nesplacené jistiny ve výši 8 406,35 Kč, - nesplaceného smluvního úroku 753,82 Kč, - nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru 4 094,31 Kč, - nesplacených nákladů na vyhodnocení úvěru 776,49 Kč, - nesplaceného inkasního poplatku 1 504,04 Kč, - postoupeného sankčního poplatku 1 500 Kč, - postoupených paušálních nákladů na vymáhání pohledávky 500 Kč, - postoupeného smluvního úroku za poskytnutí finančních prostředků ve výši 619,46 Kč po celkové splatnosti závazku, - postoupeného kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 393,68 Kč, - postoupené smluvní pokuty ve výši 2 868,02 Kč. Po zvážení všech okolností vzniku pohledávky a s ohledem na osobu žalované, žalobkyně učinila rozhodnutí v soudním řízení ku prospěchu žalované neuplatnit postoupené sankční poplatky, paušální náklady na vymáhání pohledávky, část smluvní pokuty, postoupeného smluvního úroku po splatnosti úvěru jakož i kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení. Rozklad žalované pohledávky za žalovaným tak bude následující: - nesplacená jistina 8 406,35 Kč, - nesplacený kapitalizovaný smluvní úrok 753,82 Kč, - nesplacený poplatek za poskytnutí úvěru 4 094,31 Kč, - nesplacené náklady na vyhodnocení úvěru 776,49 Kč, - nesplacený inkasní poplatek 1 504,04 Kč, - postoupený smluvní úrok za poskytnutí finančních prostředků po revizním přepočtu ve výši 72,55 Kč, za období od 1. dne prodlení po celkové splatnosti závazku (splatnost poslední splátky), tj. od 30. 3. 2022 do 20. 4. 2022, kdy základem pro výpočet úroku byla postoupená jistina pohledávky ve výši 8 406,35 Kč, která byla v uvedeném období úročena smluvní úrokovou sazbou ve výši 15 % ročně. - kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 56,83 Kč, po revizním přepočtu za období od 1. dne prodlení po splatnosti poslední splátky úvěru, tj. od 30. 3. 2022 do 20. 4. 2022, kdy základem pro výpočet zákonného úroku z prodlení byla postoupená jistina pohledávky ve výši 8 406,35 Kč - účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání spojené s uplatněním pohledávky ve výši 216 Kč, - smluvní pokuta ve výši 176,53 Kč. Vzhledem k tomu, že smluvně sjednané příslušenství pohledávky bylo žalobkyni postoupeno v kapitalizované výši, je v žalobním návrhu uplatněno jako Kapitalizovaný úrok. Výše požadovaného kapitalizovaného úroku 7 201,21 Kč je tak tvořena součtem nesplaceného úroku 753,82 Kč, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru 4 094,31 Kč, nesplacených nákladů na vyhodnocení úvěru 776,49 Kč, nesplaceného inkasního poplatku 1 504,04 Kč a postoupeného smluvního úroku za poskytnutí finančních prostředků po revizním přepočtu za období po konečné splatnosti ve výši 72,55 Kč. 4. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále také jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 2396 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle ustanovení § 2397 o. z., úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 o. z., úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. Podle ustanovení § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády číslo 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Dle ust. § 1880 odst. 1, 2 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle ustanovení § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle ustanovení § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Dle § 2050 o. z., je-li ujednána smluvní pokuta, nemá věřitel právo na náhradu škody vzniklé z porušení povinnosti, ke kterému se smluvní pokuta vztahuje. Dle ust. § 1880 odst. 1, 2 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. 5. Žalobkyni se v řízení podařilo prokázat, že před uzavřením úvěrové smlouvy provedla řádné posouzení úvěruschopnosti žalované. Dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný na www.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 občanského